Veselý domov

Ze dávno zapomenutých krajanských dopisů

V dobrých starých časech, kdy i u nás v Horním Slavkově (Schlaggenwald) stávala za domem ta známá „srdíčková chaloupka", se otci po krátké návštěvě tohoto místa přihodila malá záchodová nehoda. To se prostě někdy stane. Trochu roztržitý přitom navíc nechal dvířka zmíněné chaloupky dokořán. Eugen na to trochu pohoršeně volá z okna: „Táto, zavři už ty dveře!" „Ále," odpoví otec, „když to trochu profoukne, to přece nevadí."

Starý Kloutz z Löisnatz byl jednou v Horním Slavkově na velké mši, a to v neděli brzy ráno. Po mši šel přes náměstí na stranu k radnici a míjel přitom lékárnu. Pan lékárník měl v neděli ráno vždycky otevřeno a stál ve dveřích ve svém bílém plášti. Starý Kloutz se najednou zastaví a povídá: „Strejčku, co se tu vlastně prodává?" „Trubci," odpoví lékárník. Na to starý Kloutz utrousí: „Hm, to tu musí jít pěkně na dračku, když už tu stojí jenom jeden."

Jeden Chebsko chalupář umírá, zavolá si ženu k posteli a povídá jí: „Poslyš, stará, se mnou to bude brzy hotové, chci ti oznámit svou poslední vůli, aby pak mezi našimi dětmi nebyly žádné spory. Zlaté hodinky dostane Hans." „Cože?" povídá na to selka, „Hans, ne ne, ten je nedostane, vždyť propil svoje stříbrné hodinky! Ty hodinky dostane Josef." „Tak dobře, tak je dej Josefovi," řekne sedlák. „A zlatý prsten s tím modrým kamenem dostane Wenzl." „Ha ha," zasměje se selka, „co by Wenzl s prstenem, ten ať dostane Karl, ten žádný nemá." „No tak dobrá, ať si ho tedy vezme Karl," řekne sedlák už trochu naštvaně. „A modré šaty s tím bílým lemováním dostane Anneres." „Ne, z toho nic nebude, ty šaty dostane Heinrich, tomu to bude slušet lépe," povídá selka. „No tak znovu kříž na to," řekne sedlák, „Stará, umíráš ty, nebo já?"

Pan učitel probírá s dětmi lidské tělo. Nejdřív přijde hlava, pak krk, ramena, hruď… a co přijde potom, ptá se žáků. Tu se přihlásí malý Erich z předposlední lavice. „Pane učiteli," řekne s trochu potutelným úsměvem, „pak přijde bříško."

Je noc, dvě hodiny. Dva starší pánové jdou od hostince „Schöin Bürger" domů. Vtom se ozve hlasitý zvuk, který rozezvučí vzduch. Oba se od srdce zasmějí. Na to řekne Fritz svému sousedovi: „Vidíš, tohle je to jediné, co ještě není zdaněné."

Pan katecheta Schmidt vypráví dětem při náboženství, jak Kain zabil svého bratra Ábela. Tu vyskočí malý Franzl z kostelních schodů a plný rozhořčení zvolá: „Pane katecheto, to není pravda, já jsem dnes ráno viděl pana Appela, jak prodává maso v konzumu."

Vydavatel, nakladatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße. — Poštovní šekový úřad 1, 6 Frankfurt, číslo účtu 3271 95. — Cena za kus 2,20 DM. Sazba a tisk: knihtiskárna Emil Kolb, 8757 Karlstein/Main, poštovní přihrádka 1145, telefon (0 61 88) 51 41

věta pokračuje na dalším listu ⟶