Veselý domov
Ze dávno zapomenutých krajanských dopisů
V dobrých starých časech, kdy i u nás v Horním Slavkově (Schlaggenwald) stávala za domem ta známá „srdíčková chaloupka", se otci po krátké návštěvě tohoto místa přihodila malá záchodová nehoda. To se prostě někdy stane. Trochu roztržitý přitom navíc nechal dvířka zmíněné chaloupky dokořán. Eugen na to trochu pohoršeně volá z okna: „Táto, zavři už ty dveře!" „Ále," odpoví otec, „když to trochu profoukne, to přece nevadí."
Starý Kloutz z Löisnatz byl jednou v Horním Slavkově na velké mši, a to v neděli brzy ráno. Po mši šel přes náměstí na stranu k radnici a míjel přitom lékárnu. Pan lékárník měl v neděli ráno vždycky otevřeno a stál ve dveřích ve svém bílém plášti. Starý Kloutz se najednou zastaví a povídá: „Strejčku, co se tu vlastně prodává?" „Trubci," odpoví lékárník. Na to starý Kloutz utrousí: „Hm, to tu musí jít pěkně na dračku, když už tu stojí jenom jeden."
Jeden Chebsko chalupář umírá, zavolá si ženu k posteli a povídá jí: „Poslyš, stará, se mnou to bude brzy hotové, chci ti oznámit svou poslední vůli, aby pak mezi našimi dětmi nebyly žádné spory. Zlaté hodinky dostane Hans." „Cože?" povídá na to selka, „Hans, ne ne, ten je nedostane, vždyť propil svoje stříbrné hodinky! Ty hodinky dostane Josef." „Tak dobře, tak je dej Josefovi," řekne sedlák. „A zlatý prsten s tím modrým kamenem dostane Wenzl." „Ha ha," zasměje se selka, „co by Wenzl s prstenem, ten ať dostane Karl, ten žádný nemá." „No tak dobrá, ať si ho tedy vezme Karl," řekne sedlák už trochu naštvaně. „A modré šaty s tím bílým lemováním dostane Anneres." „Ne, z toho nic nebude, ty šaty dostane Heinrich, tomu to bude slušet lépe," povídá selka. „No tak znovu kříž na to," řekne sedlák, „Stará, umíráš ty, nebo já?"
Pan učitel probírá s dětmi lidské tělo. Nejdřív přijde hlava, pak krk, ramena, hruď… a co přijde potom, ptá se žáků. Tu se přihlásí malý Erich z předposlední lavice. „Pane učiteli," řekne s trochu potutelným úsměvem, „pak přijde bříško."
Je noc, dvě hodiny. Dva starší pánové jdou od hostince „Schöin Bürger" domů. Vtom se ozve hlasitý zvuk, který rozezvučí vzduch. Oba se od srdce zasmějí. Na to řekne Fritz svému sousedovi: „Vidíš, tohle je to jediné, co ještě není zdaněné."
Pan katecheta Schmidt vypráví dětem při náboženství, jak Kain zabil svého bratra Ábela. Tu vyskočí malý Franzl z kostelních schodů a plný rozhořčení zvolá: „Pane katecheto, to není pravda, já jsem dnes ráno viděl pana Appela, jak prodává maso v konzumu."
Vydavatel, nakladatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße. — Poštovní šekový úřad 1, 6 Frankfurt, číslo účtu 3271 95. — Cena za kus 2,20 DM. Sazba a tisk: knihtiskárna Emil Kolb, 8757 Karlstein/Main, poštovní přihrádka 1145, telefon (0 61 88) 51 41
Heitere Heimat
Aus längst vergessenen Heimatbriefen
In der guten alten Zeit, als auch bei uns in Schlaggenwald, das bekannte „oft herzige Häusle" noch hinter dem Haus stand, unterkam dem Vater nach einem kurzen Besuch desselben ein kleiner Toilettenfehler. Sowas kann wohl mal vorkommen. Ein bißchen zerstreut, ließ er aber „auch" das Türl des besagten Häusle weit offen. Ruft da der Eugen leicht empört zum Fenster raus: „Våter, måch doch des Türl zou!" „Ach," antwortete der Vater, "wenns auch a bißl durchzöiht, des schad ja nichts."
Dou is amål da ålta Kloutz va Löisnatz in Schlaggewal im Houchamt gwesen u ran Sunntich fröih. Nouch'n Houchamt is er donn aff da Rauthausseiten üwarn Markt no gonga u va da Opathekn vuarbei. Da Opathecha hout doch allewal Sunntich fröih offn ghatt u de Herr Opathecha is mit sein weißn Mantel unter der Tür gstonden.
Af amål bleibt da ålta Kluatz stöih u sagt:
„Vetta, wos wiard denn dou vakaaft?
„Maalaffn", sagt der Opathecha.
Mechts da alta Kluatz draf: „Hm, dou mouß owa schårf zougonga sei, wal nua nuch uiner doustäiht."
Ein Egerländer liegt im Sterben, er ruft seine Frau ans Bett und sagt zu ihr:
Hurch Olta, mit miar wiard's bal aus sei, ich möcht mein letztn Wühln bekonntgebm, damit nouchher unter unarn Kinnarn ka Streit wird. Die goldene Uhr gist an Hans.
Wos? sagt dou die Bäuerin, en Hons, na na, döi kröigt dea niat, häit dea sei silberne Uhr niat vasoffn! Döi Uhr kröigt da Josef.
Also gout, giest sa hålt an Josef, sagt der Bauer.
En goldene Ring mit dean blaua Staa, dean gist an Wenzl.
Ha, Ha, låcht die Bäuerin, wos braucht da Wenzl an Ring, dearn kröigt da Koarl, der hout nuch kan.
Nu meinetwegn soll nan da Koarl nemma," mächts da Baua zurnich.
Es blaue Gwandl, mit dean weißn Strafflen gröigt da Anneres.
Naa, dou wiard nix draus, dös Gwandl kröigt da Heinrich, dean paßt dös besser, sågt die Bäuerin.
Nu kreiz nuch amål, sågt der Bauer, „Olta, stirbst Du oder ich?"
Der Herr Lehrer behandelt den menschlichen Körper. Zuerst kommt der Kopf, dann der Hals, die Schultern, die Brust . . . und was kommt dann, fragt er die Schüler. Da meldet sich der kleine Erich in der vorletzten Bank.
„Herr Lehrer", sagt er etwas schmunzelnd, „dann kommt das Wamperl".
Es ist nachts 2 Uhr. Zwei ältere Herren geh'n vom „Schöin Bürger" heim. Da läßt ein lauter Ton die Luft erdröhnen. Beide lachen herzhaft auf. Da sagt der Fritz zu seinem Nebenmann:
„Siehst du, das ist das einzige, was noch steuerfrei ist."
Herr Katechet Schmidt erzählt den Kindern in der Religionsstunde, wie Kain seinen Bruder Abel erschlagen hat.
Da springt der kleine Franzl von der Kirchstaffl auf und ruft voller Entrüstung: „Herr Katechet, das stimmt nicht, ich hab heute früh Herrn Appel noch gesehen, wie er im Konsum Fleisch verkauft hat."
Verleger, Herausgeber und verantwortlicher Schriftleiter: Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main Siedlungsstraße. — Postscheckamt 1, 6 Frankfurt, Konto-Nummer 3271 95. — Preis je Stück 2.20 DM Satz und Druck: Buchdruckerei Emil Kolb, 8757 Karlstein/Main, Postfach 1145, Telefon (0 61 88) 51 41
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.