⟵ věta pokračuje z předchozího listu
[obr] Gfellská hasičská slavnost (krajský den) — půvabná děvčata u kávy; zleva doprava: paní Neumannová, paní Weinhartová, paní Kosteková, paní Jehmlichová a paní Frischová.
Zatímco Gfellané horečně očekávali svou slavnost, ve vesnici se zároveň uklízelo, pralo a zametalo, dokonce se bílilo a natíralo. Pekly se koláče velké jako kolo od vozu s tvarohem, drobenkou, mákem a povidly, poráželo se, smažilo a vařilo, a chladilo se pivo.
Pak konečně nastal ten den. Nebe seslalo nad Gfell slunečný den.
Časně přijely delegace hasičů z okolí. Byly ve Gfellu přivítány s tušem a bubnováním, a pan Weinhart, jeho pomocníci a čestné dámy měli plné ruce práce, aby hosty náležitě přivítali. Doprovodili delegace k pomníku padlých, kde pod starými stromy a mezi pestrými letními květinami byl postaven oltář k polní bohoslužbě. Pan Koschek, stojící ve fraku, seskupil svůj sbor kolem sebe do půlkruhu. Sešlo se mnoho lidí, kteří v širokém kruhu tvořili pestrobarevnou kulisu. Když pan Koschek zvedl taktovku k zahájení, uvědomila jsem si svou důležitost. Nadechla jsem plíce plné vzduchu a bezhlasně se přidala do velkého chorálu. A když letní vítr odvál mohutné finále, upřímně jsem věřila, že i můj hlas byl u toho.
Běžela jsem domů k babičce a viděla ji, jak z trouby vytahuje křupavou pečínku, aby ji polila šťávou. U okna seděl „Taddes" a blaženě hrál na foukací harmoniku, kterou mu darovala moje teta. Velmi jsem spěchala, protože jsem se musela převléknout. Pro taneční akrobatickou etudu byly děvčatům opatřeny půvabné červené sukénky s bílými halenkami a zástěrkami.
K tomu se do vlasů zapichoval věneček z letních květin. Chlapci to měli jednodušší, k černým gymnastickým kalhotám bílou košili. Takto vystrojeni jsme se znovu setkali u pomníku padlých, kde jsme si vyzvedli své hůlky a nesli je pak jako voják pušku. Poté jsme se seřadili s hasiči a čestnými dámami do slavnostního průvodu. Když jsem viděla růžové šaty a pestré šerpy čestných dam, začala jsem být přece jen trochu závistivá a předsevzala jsem si, že při příštím krajském dnu vystoupím i já v takových slavnostních šatech. Zůstalo to jen snem! —
obr] Gfeller Feuerwehrfest (Gautag) — Die hübschen Kaffeemädchen; Von links nach rechts: Frau Neumann, Frau Weinhart, Frau Koschek, Frau Jehmlich und Frau Frisch.
Während die Gfeller ihrem Fest entgegenfieberten, wurde gleichzeitig im Dorf geputzt, gewaschen und gefegt, sogar geweißt und gestrichen. Es wurden wagenradgroße Kuchen mit Quark, Streusel, Mohn und Powidl gebacken, es wurde geschlachtet, gebraten und gekocht, und es wurde das Bier kühl gestellt.
Dann war es endlich so weit. Der Himmel schickte über Gfell einen Sonnentag.
Frühzeitig kamen die Abordnungen der Feuerwehren aus dem Umkreis. Sie wurden mit Tschinderabumbum in Gfell willkommen geheißen, und Herr Weinhart, seine Helfer und die Ehrendamen hatten alle Hände voll zu tun, die Gäste gebührend zu empfangen. Sie geleiteten die Abordnungen zum Kriegerdenkmal, wo unter alten Bäumen und zwischen bunten Sommerblumen der Altar für den Feldgottesdienst aufgebaut war. Herr Koschek, der im Frack dastand, gruppierte seinen Chor in einem Halbkreis um sich. Es waren viele Menschen gekommen, die in weiter Runde eine farbenfrohe Kulisse bildeten. Als Herr Koschek den Dirigentenstab zum Einsatz hob, wurde ich mir meiner Wichtigkeit bewußt. Ich pumpte meine Lungen voll Luft und fiel tonlos in den großen Choral mit ein. Und als der Sommerwind das gewaltige Finale verweht hatte, glaubte ich ehrlichen Herzens, daß auch meine Stimme dabeigewesen war.
Ich lief heim zur Großmutter und sah, wie sie aus der Ofenröhre das knusprige „Schweinerne" holte, um es zu begießen. Am Fenster saß der „Taddes" und spielte glückselig auf der Mundharmonika, die ihm meine Tante geschenkt hatte. Ich war sehr in Eile, denn ich mußte mich umkleiden. Für die Tanz-Akrobatik-Studie hatte man den Mädchen reizende, rote Röckchen mit weißen Blüschen und Schürzchen besorgt.
Dazu wurde ein Sommerblumenkränzchen ins Haar gesteckt. Die Buben bekamen es einfacher, zu einer schwarzen Turnhose ein weißes Hemd. So angetan trafen wir uns wieder beim Kriegerdenkmal, wo wir unsere Stöcke in Empfang nahmen und sie
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.