Ještě jednou o smírčím kříži v Rabensgrünu
Ve vašem lednovém Heimatbriefu vyšel zajímavý článek o Rabensgrünu, ve kterém byl zmíněn i „provrtaný kámen" na rozcestí Horní Slavkov (Schlaggenwald)–Leßnitz. Jde o horní část smírčího kříže, který dnes stojí v travnatém porostu otočený o 90 stupňů. Jako důvod jeho vztyčení uvádí zmíněný článek ztrátu nemluvněte při cestě domů z Horního Slavkova.
Během svého desetiletého působení jako učitel v Rabensgrünu jsem však o takové události nikdy neslyšel. Naproti tomu mi ředitel měšťanské školy Prosch, který se staral o muzeum na horníslavkovské radnici, zaslal písemný výpis ze staré kroniky uchovávané v tamním archivu, z něhož vyplývá, že zmíněný smírčí kříž byl postaven proto, že na tomto rozcestí byl v hádce ubit člověk.
V dřívějších staletích se takové smírčí kříže stavěly tam, kde člověk zemřel sice násilnou, ale nezamýšlenou smrtí – tedy při zabití, nikoli při vraždě. Pokud se pachatel dokázal dohodnout s pozůstalými, stanovilo se smlouvou, co má jako smír vykonat: uhradit náklady na pohřeb a smuteční hostinu, nechat sloužit mše za spásu duše zemřelého, zaplatit pozůstalým takzvané „wehr- und mannsgeld" (odškodné), podniknout určité poutě, věnovat kostelu určité množství vosku, po několik let se pozůstalým vyhýbat, nenavštěvovat veřejné zábavy, opustit hostinec, jakmile do něj vstoupí někdo z pozůstalých, zaplatit soudní výlohy a na místě činu postavit kamenný smírčí kříž.
Podařilo-li se zabijákovi splnit všechna tato pokání, byla jeho krevní vina odčiněna. Pokud však ke smírčí smlouvě nedošlo, nastoupila na její místo krevní msta pozůstalých, vykonaná na rodu pachatele. Často se tělo zemřelého nepohřbívalo do země, dokud nebyla vykonána pomsta. Při smírném narovnání zůstával pachatel ušetřen dalšího trestu, pokud k zabití došlo v afektu, tedy v okamžitém vzrušení. Tehdy to byla soukromá záležitost, kterou se soudy zabývaly jen podmínečně.
Jaká pokání na sebe zabiják u Rabensgrünu vzal, o tom horníslavkovská kronika nic neuvádí. Snad postačil už samotný smírčí kříž u rabensgrünské cesty.
K výrobě smírčího kříže se používala silnější kamenná deska, obvykle o průměru pod jeden metr, kterou obrousili do kruhového tvaru. Poté do ní v pravidelných odstupech vysekali čtyři větší otvory, po dvou nahoře a dole, čímž vznikl kříž obklopený kruhem.
O příčině zabití, které vedlo ke zřízení smírčího kříže, jsem se kdysi bavil s ředitelem měšťanské školy Proschem, který vyslovil následující teorii: Silnice Rabensgrün–Horní Slavkov byla dříve součástí velmi důležité solné stezky, která začínala v Reichenhallu/Berchtesgadenu, vedla přes Bavorsko a přes Zlatou stezku (přechod přes Šumavu) do Českých Budějovic a dál přes Plzeň do Mariánských Lázní a odtud Teplým údolím do Karlových Varů. Severně od Bečova nad Teplou odbočovala jedna ze solných stezek – takových bylo tehdy v zemi mnoho – doleva a vedla přes Müllersgrün, Rabensgrün do Horního Slavkova a dál do Lokte a Falknova (dnešní Sokolov). Na těchto solných stezkách a v cílových místech, kde se sůl skladovala v solných skladech, se v dřívějších staletích čile obchodovalo s tak důležitým „bílým zlatem". Několik plachtových vozů za sebou nebo deset až dvacet těžce naložených soumarských koní, doprovázených stejným počtem ozbrojenců (solných pacholků), přepravovalo pytle se solí po místy velmi špatných cestách. Občas se stalo, že prasklo kolo u vozu a vůz se převrhl, nebo že klopýtl kůň. Pak ležely pytle se solí na cestě a... patřily majiteli pozemku podle zákona „grundruh", který stanovil, že zboží cizích kupců, které se dotkne země (grund), náleží příslušnému majiteli pozemku.
Nochmals „Sühnekreuz" in Rabensgrün
In Ihrem Heimatbrief vom Januar erschien ein interessanter Artikel über Rabensgrün, in welchem auch der „durchlochte Stein" an der Weggabelung Schlaggenwald-Leßnitz erwähnt ist. Es ist der Oberteil eines Sühnekreuzes, der, um 90 Grad gedreht, im Wiesengras steht. Als Grund seiner Aufstellung wird der Verlust eines Täuflings bei der Heimkehr aus Schlaggenwald in obigem Artikel angegeben.
Während meiner 10jährigen Unterrichtszeit in Rabensgrün hörte ich aber niemals von einem solchen Ereignis. Hingegen hat mir Bürgerschuldirektor Prosch, der das Museum im Schlaggenwalder Rathaus betreute, einen schriftlichen Auszug aus einer dort aufbewahrten alten Chronik übersandt, woraus ersichtlich ist, daß das obige Sühnekreuz deshalb erstellt wurde, weil an dieser Weggabelung ein Mann im Streit erschlagen wurde.
In früheren Jahrhunderten wurden solche Sühnekreuze dort erstellt, wo ein Mensch eines zwar gewaltsamen aber nicht beabsichtigten Todes starb, also bei Totschlag, nicht aber bei Mord. Wenn sich der Täter mit den Hinterbliebenen einigen konnte, wurde durch Vertrag festgelegt, was er als Sühne zu erfüllen habe: Für die Begräbniskosten und die des Leichenschmauses aufkommen, für das Seelenheil des Toten, Messen lesen lassen, den Hinterbliebenen das sogenannte Wehr- und Mannsgeld bezahlen, verschiedene Wallfahrten unternehmen, eine bestimmte Menge Wachs der Kirche stiften, den Hinterbliebenen etliche Jahre aus dem Wege gehen, keine öffentlichen Lustbarkeiten besuchen, das Wirtshaus verlassen, sobald ein Hinterbliebener dieses betritt, Gerichtskosten bezahlen, am Tatort ein steinernes Sühnekreuz errichten.
Konnte der Totschläger alle diese Bußen erfüllen, dann war seine Blutschuld gesühnt. Kam jedoch ein solcher Sühnvertrag nicht zustande, dann trat an seine Stelle die Blutrache der Hinterbliebenen, die an der Sippe des Täters vollzogen wurde. Vielfach wurde der Körper des Toten solange nicht der Erde übergeben, bis er gerächt war. Bei gütlicher Einigung war der Täter vor weiterer Strafe frei, wenn der Totschlag im Affekt, also in momentaner Erregung, geschah. Solches war damals eine Privatangelegenheit, um die sich die Gerichte nur bedingt kümmerten.
Welche Bußen nun der Totschläger bei Rabensgrün auf sich nahm, berichtet die Schlaggenwalder Chronik nicht. Vielleicht genügte schon das Sühnekreuz am Rabensgrüner Weg.
Zur Herstellung eines Sühnekreuzes verwendete man eine dickere Steinplatte, meist unter einem Meter Durchmesser, die man kreisförmig abrundete. Dann meißelte man vier größere Löcher in regelmäßigen Abständen, je zwei oben und unten, heraus, wodurch man ein Kreuz erhielt, das von einem Ring umschlossen ist.
Über die Ursache des Totschlages, der zur Erstellung des Sühnekreuzes führte, unterhielt ich mich einmal mit Bürgerschuldirektor Prosch, der folgende Theorie entwickelte: Die Straße Rabensgrün-Schlaggenwald war früher ein Teil einer sehr wichtigen Salzstraße, die in Reichenhall/Berchtesgaden begann, durch Bayern und über den Goldenen Steig (Böhmerwaldübergang) nach Budweis und weiter über Pilsen nach Marienbad und von dort durch das Tepltal nach Karlsbad führte. Nördlich von Petschau zweigte eine Salzstraße — deren gab es früher in den Landen ja viele — links ab und ging über Müllersgrün, Rabensgrün nach Schlaggenwald und weiter nach Elbogen und Falkenau. Auf diesen Salzstraßen und in den Zielorten, wo das Salz im Salzstadel gelagert wurde, wurde in früheren Jahrhunderten ein schwungvoller Handel mit dem so wichtigen „weißen Gold" getrieben. Gleich einige Plachenwagen hintereinander oder zehn bis 20 schwerbeladene Saumpferde, begleitet von ebensoviel Schützen (Salzknechten), beförderten die Salzsäcke auf den freilich oft recht schlechten Wegen. Da geschah es so manches Mal, daß ein Wagenrad brach und der Wagen umkippte oder ein Pferd stürzte. Dann lagen die Salzsäcke auf der Straße und . . . gehörten dem Grundbesitzer, gemäß dem Gesetze der „Grundruh", welches besagt, daß Waren fremder Kaufleute, die den Boden (Grund) berühren, dem betreffenden Grundbesitzer
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.