Ještě jednou o smírčím kříži v Rabensgrünu

Ve vašem lednovém Heimatbriefu vyšel zajímavý článek o Rabensgrünu, ve kterém byl zmíněn i „provrtaný kámen" na rozcestí Horní Slavkov (Schlaggenwald)–Leßnitz. Jde o horní část smírčího kříže, který dnes stojí v travnatém porostu otočený o 90 stupňů. Jako důvod jeho vztyčení uvádí zmíněný článek ztrátu nemluvněte při cestě domů z Horního Slavkova.

Během svého desetiletého působení jako učitel v Rabensgrünu jsem však o takové události nikdy neslyšel. Naproti tomu mi ředitel měšťanské školy Prosch, který se staral o muzeum na horní­slavkovské radnici, zaslal písemný výpis ze staré kroniky uchovávané v tamním archivu, z něhož vyplývá, že zmíněný smírčí kříž byl postaven proto, že na tomto rozcestí byl v hádce ubit člověk.

V dřívějších staletích se takové smírčí kříže stavěly tam, kde člověk zemřel sice násilnou, ale nezamýšlenou smrtí – tedy při zabití, nikoli při vraždě. Pokud se pachatel dokázal dohodnout s pozůstalými, stanovilo se smlouvou, co má jako smír vykonat: uhradit náklady na pohřeb a smuteční hostinu, nechat sloužit mše za spásu duše zemřelého, zaplatit pozůstalým takzvané „wehr- und mannsgeld" (odškodné), podniknout určité poutě, věnovat kostelu určité množství vosku, po několik let se pozůstalým vyhýbat, nenavštěvovat veřejné zábavy, opustit hostinec, jakmile do něj vstoupí někdo z pozůstalých, zaplatit soudní výlohy a na místě činu postavit kamenný smírčí kříž.

Podařilo-li se zabijákovi splnit všechna tato pokání, byla jeho krevní vina odčiněna. Pokud však ke smírčí smlouvě nedošlo, nastoupila na její místo krevní msta pozůstalých, vykonaná na rodu pachatele. Často se tělo zemřelého nepohřbívalo do země, dokud nebyla vykonána pomsta. Při smírném narovnání zůstával pachatel ušetřen dalšího trestu, pokud k zabití došlo v afektu, tedy v okamžitém vzrušení. Tehdy to byla soukromá záležitost, kterou se soudy zabývaly jen podmínečně.

Jaká pokání na sebe zabiják u Rabensgrünu vzal, o tom horní­slavkovská kronika nic neuvádí. Snad postačil už samotný smírčí kříž u rabensgrünské cesty.

K výrobě smírčího kříže se používala silnější kamenná deska, obvykle o průměru pod jeden metr, kterou obrousili do kruhového tvaru. Poté do ní v pravidelných odstupech vysekali čtyři větší otvory, po dvou nahoře a dole, čímž vznikl kříž obklopený kruhem.

O příčině zabití, které vedlo ke zřízení smírčího kříže, jsem se kdysi bavil s ředitelem měšťanské školy Proschem, který vyslovil následující teorii: Silnice Rabensgrün–Horní Slavkov byla dříve součástí velmi důležité solné stezky, která začínala v Reichenhallu/Berchtesgadenu, vedla přes Bavorsko a přes Zlatou stezku (přechod přes Šumavu) do Českých Budějovic a dál přes Plzeň do Mariánských Lázní a odtud Teplým údolím do Karlových Varů. Severně od Bečova nad Teplou odbočovala jedna ze solných stezek – takových bylo tehdy v zemi mnoho – doleva a vedla přes Müllersgrün, Rabensgrün do Horního Slavkova a dál do Lokte a Falknova (dnešní Sokolov). Na těchto solných stezkách a v cílových místech, kde se sůl skladovala v solných skladech, se v dřívějších staletích čile obchodovalo s tak důležitým „bílým zlatem". Několik plachtových vozů za sebou nebo deset až dvacet těžce naložených soumarských koní, doprovázených stejným počtem ozbrojenců (solných pacholků), přepravovalo pytle se solí po místy velmi špatných cestách. Občas se stalo, že prasklo kolo u vozu a vůz se převrhl, nebo že klopýtl kůň. Pak ležely pytle se solí na cestě a... patřily majiteli pozemku podle zákona „grundruh", který stanovil, že zboží cizích kupců, které se dotkne země (grund), náleží příslušnému majiteli pozemku.

věta pokračuje na dalším listu ⟶