Vyznamenání krajanů:

Krajan Alfred Endisch byl za své zásluhy a obětavou činnost v Egerlandské Gmoi z' Goldbach u Aschaffenburgu, jejímž dlouholetým předsedou (Vüastäiha) byl, vyznamenán čestným odznakem a jmenován čestným předsedou.

Krajanu Hermannu Tischerovi v Hofgeismaru byl v březnu 1975 předán „Zlatý vavřínový list" od spolkového ministerstva dopravy za 50 let beznehodové jízdy. Pyšný výkon. Kdo z nás mladších se může vykázat takovou řidičskou zdatností? Hermann Tischer byl dlouhá léta řidičem z povolání, řídil osobní auta, nákladní vozy i autobusy. Naposledy působil v Kraslicích u státního autodopravního podniku pro autobusy v Sasku jako dispečer. Jeho velkou láskou byla už od mládí jízda automobilem, ale také železnice. Tak složil už v roce 1921 zkoušku lokomotivního topiče v Chomutově a v roce 1922 zkoušku strojvedoucího. Byl to život naplněný mnoha profesemi. Přejeme ti, milý Hermanne, i nadále „šťastnou cestu!"

Různá sdělení

Někteří odběratelé Heimatbriefu se zřejmě domnívají, že vychází každý měsíc. Znovu proto oznamuji, že Heimatbrief vychází pouze čtyřikrát ročně. Je velmi těžké i po 30 letech od vyhnání ještě podávat zprávy o zážitcích ze ztracené domoviny. Heimatbrief byl přece vymyšlen právě k tomu, aby vyprávěl a informoval co nejvíce o domovině, aby mezi námi zůstalo spojení a stesk po domově se alespoň trochu zmírnil. Heimatbrief nás dosud navzájem spojuje. Prosím proto krajany, aby mi hlásili všechny příhody a zážitky, abych mohl Heimatbrief udělat živým. Myslím, že mimořádný zájem nevzbuzují jen naši milí zesnulí. Jistě leckdo zažil nějakou historku při takzvaném znovuzačlenění zde. Přece jen bylo třeba překonávat na úřadech určité potíže, o kterých by dnes bylo zajímavé se dozvědět. Jako „uprchlík" – jak nás dodnes rádi titulují – bylo velmi těžké dosáhnout uznání. Myslím také na naše krajany za mořem a v Evropě, kteří si museli za neobvyklých okolností budovat existenci. Vždyť tam v Kanadě, Americe a Jižní Americe narazili na docela tvrdé podmínky, které museli zvládnout, aby obstáli v boji o živobytí.

Přes mé prosby psát u rodinných zpráv trochu více textu se to stále znovu zanedbává. Odkud mám vědět, jak se ženy jmenují za svobodna? Na kartotéčních lístcích, které mám k dispozici, je většinou uvedeno jen jméno manžela. U úmrtí není nikdy uvedeno povolání zesnulého. U svateb žádné adresy atd. Nemělo by přece být tak těžké napsat pár řádek. U stříbrných či zlatých svateb se skoro nikdy neuvádí, kde se slavilo. U přípisů typu: „Moji rodiče slaví zlatou svatbu"... co s tím mám dělat?

Noví odběratelé Heimatbriefu:

V srpnu 1976 se náš krajan Rudolf Paulus s manželkou mohl vystěhovat z NDR za synem do Offenbachu nad Mohanem. Rudolf Paulus byl zaměstnancem firmy H & C v Horním Slavkově (Schlaggenwald) a je synem bandážisty Pauluse. Jeho nová adresa je 605 Offenbach/Main, Johs.-Morhart-Str. 22. Odběratelem Heimatbriefu se stal díky Hermannu Häuserovi z Goldbachu.

Gräf, Ulmenweg 28, 8750 Aschaffenburg-Nilkheim, díky H. Häuserovi.

Anni Hoffmann, Ganghoferstraße 2, Berghof, Berchtesgaden.

Anton Rippl, Simmersbacher Weg 3, 6341 Gönnern, Marburg-Biedenkopf. Krajan Rippl byl mistrem řezníkem v Karlových Varech.

věta pokračuje na dalším listu ⟶