Opravdové štěstí
Kdysi jsem měl příležitost spatřit Itálii, i Francii a Španělsko, ano, bylo to krásné. Lesku a krásy tam vskutku nechybí, přesto se kráse domova nevyrovnaly.
Viděl jsem tam palmy u nekonečného moře, citrony, limetky a mnoho jiného. Má to svůj půvab, co tam zrodilo teplo, líbilo se mi to hlavně proto, že jsem to nikdy předtím neviděl.
Brzy jsem měl oči téměř opilé z toho pohledu, ale příliš rychle uplynulo to, co se mi zdálo jako sen; neboť tam, kde slunce svítí nejjasněji, není nikdy daleko ani ten nejtemnější stín.
Vedle nádhery a paláců jsem viděl stát bídu a utrpení, sotva jsem to dokázal pochopit. Často jsem slýchal nářek, často i pláč — jak je to jen možné tam, kde svítí jen slunce?
Má cesta mě zavedla zpět domů, pryč od lesku k skromnému štěstí. Zde mi zůstává pravdou to, co se tam zdálo snem, jak se raduji, že tě, domove (Německo), znovu spatřím.
Nádherné hory, modrozelený les, domek na zahradě, kde jsem poprvé žvatlal, květiny u plotu, tiché štěstí, jak rád bych se, domove, k tobě vrátil.
H., Frankfurt nad Mohanem (Horní Slavkov (Schlaggenwald))
Tato kniha patří do našich rodin!
Osud našeho vyhnání nesmí upadnout v zapomnění. O to se musí postarat naši potomci. Proto do naší rodiny patří
SUDETONĚMECKÁ BÍLÁ KNIHA
— měla by být dána do života všem našim dětem a vnukům. I když dnes ještě projevují málo chuti číst v těchto dokumentech. Zájem o osud jejich předků jednou přijde. Objednávky Sudetoněmecké bílé knihy — dokumentů o vyhnání sudetských Němců (590 stran, plátěná vazba, 28 DM) zasílejte na adresu:
KOLB-VERLAG, 8757 Karlstein a. Main, Postfach 1145
Das wirkliche Glück
Einst hatt' ich Gelegenheit Italien zu sehn,
auch Frankreich und Spanien, jawohl, es war schön.
An Glanz und an Schönheit es dort selten gebricht,
doch die Schönheit der Heimat erreichte es nicht.
Wohl sah ich dort Palmen am endlosen Meer,
Zitronen, Limonen und viel anderes mehr.
Es hat seinen Reiz was dort Wärme gebar,
mir gefiel es wohl darum, weil noch nie es ich sah.
Bald war'n meine Augen schier trunken vom Schau'n,
doch allzuschnell verfloß was erschien mir als Traum;
denn dort wo die Sonne am hellsten sich zeigt,
ist stets auch der dunkelste Schatten nicht weit.
Neben Prunk und Palästen da sah ich sie stehn,
die Not und das Elend, ich konnt's kaum verstehn.
Oft hört ich es klagen, gar oft hatt's geweint —
wie ist dies doch möglich, wo die Sonne nur scheint?
Es führt' mich mein Weg in die Heimat zurück,
hinweg von dem Glanz ins bescheidene Glück.
Hier bleibt es mir Wahrheit, was erschien dort als Traum,
wie freu ich mich Heimat (Deutschland), dich wieder zu schaun.
Die prachtvollen Berge, der blaugrüne Wald,
das Häuschen im Garten, wo zuerst ich gelallt,
die Blumen am Zaune, ein heimliches Glück,
wie gern kehrte, Heimat, zu dir ich zurück.
H. H. Frankfurt/Main
(Schlaggenwald)
Das Buch gehört in unsere Familien!
Das Schicksal unserer Vertreibung darf nicht in Vergessenheit geraten. Unsere Nachkommen müssen dafür sorgen. Deshalb gehört das
SUDETENDEUTSCHE WEISSBUCH
in unsere Familie — es sollte allen unseren Kindern und Enkeln mit auf den Lebensweg gegeben werden. Auch wenn sie heute noch wenig Lust zeigen, in diesen Dokumenten zu lesen. Das Interesse für das Schicksal ihrer Vorfahren kommt. Bestellungen für das Sudetendeutsche Weißbuch — Dokumente zur Austreibung der Sudetendeutschen (590 Seiten, Leinenband, DM 28,—) sind zu richten an:
KOLB-VERLAG, 8757 Karlstein a. Main, Postfach 1145
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.