Vánoční poselství ve Svatém roce

Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!

Milí krajané! Pro vánoční číslo našeho Heimatbriefu jsem byl opět požádán o vánoční slovo. Jako duchovní správce vysídlenců z domova a kněz církve nemohu nabídnout jiné a lepší poselství než radostnou zvěst vánočních evangelií. „Když tam byli v Betlémě, přišel jejich čas a Maria porodila svého syna, prvorozeného, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo... Anděl však řekl pastýřům: Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, Kristus Pán." (1. vánoční mše) „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, a my jsme viděli jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy." (3. vánoční mše)

Milí přátelé, to je křesťanské vánoční poselství, které nesmí být zatlačeno do pozadí nevěrou moderních lidí, kteří biblické zprávy degradují na mýtus, ani těmi, kdo chtějí z Vánoc udělat velký obchod, ani těmi, kdo svátek ponořují do často falešné sentimentality dárků, svíček a dojemných písní. Střed musí zůstat: „Bůh se stal člověkem!" Od té doby, co se to stalo, už lidské samo o sobě nestačí. Všem, kdo věří v jeho jméno, dal moc stát se dětmi Božími. Vánoční vírou a vánoční milostí se musíme stát lidmi zbožštělými. Vánoce se dějí ve věřícím srdci, tam platí: Dnes se narodil Kristus, žije ve mně jako Bůh, který se stal člověkem, jako ukřižovaný a vzkříšený Pán.

Vánoce 1975 připadají na konec Svatého roku. O Štědrém večeru 1974 byl slavnostně zahájen, o Štědrém večeru 1975 bude ukončen uzavřením Svaté brány. Měl to být rok duchovní obnovy ze sil náboženství a víry s cílem míru a smíření ve vertikále i horizontále lidské existence. Úspěch nedokážeme změřit, ale v duchu tohoto roku přišly stovky tisíc lidí ze všech národů světa jako poutníci na svatá místa Říma. Měl jsem to štěstí, že jsem o svatodušním týdnu mohl s 800 stejně smýšlejícími z Ackermann-Gemeinde pobývat a modlit se u hrobů apoštolů. Pro mě to byla hvězdná hodina mého kněžského života, směl jsem při velké poutní bohoslužbě národů v chrámu svatého Petra pronést německou přímluvu: „Chceme se modlit za uprchlíky a vysídlence z domova z celého světa: Pane, chraň národy světa před metlou války, násilí a vyhánění. Daruj všem bez domova nový domov a bezpečí a veď německý a český národ na přímluvu svatého Jana Nepomuckého k sobě navzájem v odpouštějící lásce!"

Rok 1975 nese také označení „30 let poté." Na mnoha místech, při krajanských setkáních a poutích jsme se sešli ve velkém počtu, i když mnozí z generace pamětníků už s námi nebyli. Ohlédli jsme se za počátky plnými nouze a hrůzy, ale i za třemi desetiletími houževnatého úsilí a nikdy netušeného rozmachu. Ať jsme však byli pohromadě kdekoli, nevznášel se nad námi duch hořkosti a odplaty, nýbrž duch ochoty k mírovému smíření i s těmi, kdo nám způsobili mnoho utrpení. Hodně se mluvilo o zázraku německého znovupovstání z nouze a katastrofy. Větším zázrakem se mi však zdá být zázrak srdcí, že lidé s nejbolestnější minulostí podávali ruku a otvírali srdce všem, kdo jsou dobré vůle.

věta pokračuje na dalším listu ⟶