Vánoční poselství ve Svatém roce
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!
Milí krajané! Pro vánoční číslo našeho Heimatbriefu jsem byl opět požádán o vánoční slovo. Jako duchovní správce vysídlenců z domova a kněz církve nemohu nabídnout jiné a lepší poselství než radostnou zvěst vánočních evangelií. „Když tam byli v Betlémě, přišel jejich čas a Maria porodila svého syna, prvorozeného, zavinula ho do plének a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo... Anděl však řekl pastýřům: Nebojte se, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid: dnes se vám v městě Davidově narodil Spasitel, Kristus Pán." (1. vánoční mše) „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, a my jsme viděli jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy." (3. vánoční mše)
Milí přátelé, to je křesťanské vánoční poselství, které nesmí být zatlačeno do pozadí nevěrou moderních lidí, kteří biblické zprávy degradují na mýtus, ani těmi, kdo chtějí z Vánoc udělat velký obchod, ani těmi, kdo svátek ponořují do často falešné sentimentality dárků, svíček a dojemných písní. Střed musí zůstat: „Bůh se stal člověkem!" Od té doby, co se to stalo, už lidské samo o sobě nestačí. Všem, kdo věří v jeho jméno, dal moc stát se dětmi Božími. Vánoční vírou a vánoční milostí se musíme stát lidmi zbožštělými. Vánoce se dějí ve věřícím srdci, tam platí: Dnes se narodil Kristus, žije ve mně jako Bůh, který se stal člověkem, jako ukřižovaný a vzkříšený Pán.
Vánoce 1975 připadají na konec Svatého roku. O Štědrém večeru 1974 byl slavnostně zahájen, o Štědrém večeru 1975 bude ukončen uzavřením Svaté brány. Měl to být rok duchovní obnovy ze sil náboženství a víry s cílem míru a smíření ve vertikále i horizontále lidské existence. Úspěch nedokážeme změřit, ale v duchu tohoto roku přišly stovky tisíc lidí ze všech národů světa jako poutníci na svatá místa Říma. Měl jsem to štěstí, že jsem o svatodušním týdnu mohl s 800 stejně smýšlejícími z Ackermann-Gemeinde pobývat a modlit se u hrobů apoštolů. Pro mě to byla hvězdná hodina mého kněžského života, směl jsem při velké poutní bohoslužbě národů v chrámu svatého Petra pronést německou přímluvu: „Chceme se modlit za uprchlíky a vysídlence z domova z celého světa: Pane, chraň národy světa před metlou války, násilí a vyhánění. Daruj všem bez domova nový domov a bezpečí a veď německý a český národ na přímluvu svatého Jana Nepomuckého k sobě navzájem v odpouštějící lásce!"
Rok 1975 nese také označení „30 let poté." Na mnoha místech, při krajanských setkáních a poutích jsme se sešli ve velkém počtu, i když mnozí z generace pamětníků už s námi nebyli. Ohlédli jsme se za počátky plnými nouze a hrůzy, ale i za třemi desetiletími houževnatého úsilí a nikdy netušeného rozmachu. Ať jsme však byli pohromadě kdekoli, nevznášel se nad námi duch hořkosti a odplaty, nýbrž duch ochoty k mírovému smíření i s těmi, kdo nám způsobili mnoho utrpení. Hodně se mluvilo o zázraku německého znovupovstání z nouze a katastrofy. Větším zázrakem se mi však zdá být zázrak srdcí, že lidé s nejbolestnější minulostí podávali ruku a otvírali srdce všem, kdo jsou dobré vůle.
Die Weihnachtsbotschaft im Heiligen Jahr
Ehre sei Gott in der Höhe
und auf Erden Frieden den Menschen guten Willens!
Liebe Landsleute!
Für die Weihnachtsnummer unserer Heimatblätter wurde ich wieder um ein weihnachtliches Wort gebeten. Als Seelsorger von Heimatvertriebenen und Priester der Kirche kann ich keine andere und keine bessere Botschaft anbieten als die frohe Botschaft der Weihnachtsevangelien. „Als sie dort in Bethlehem waren, kam für sie, Maria, die Zeit der Niederkunft, und sie gebar ihren Sohn, den Erstgeborenen, wickelte ihn in Windeln und legte ihn in eine Krippe, weil in der Herberge kein Platz für sie war . . . . Der Engel aber sprach zu den Hirten: Fürchtet euch nicht, ich verkünde euch eine große Freude, die dem ganzen Volk zuteil werden soll: heute ist euch in der Stadt Davids der Heiland geboren, Christus der Herr." (1. Weihnachtsmesse) „Und das Wort ist Fleisch geworden und hat unter uns gewohnt, und wir haben seine Herrlichkeit geschaut, die Herrlichkeit des einzigen Sohnes vom Vater, voll der Gnade und Wahrheit." (3. Weihnachtsmesse)
Liebe Freunde, das ist die christliche Weihnachtsbotschaft, die nicht verdrängt werden darf durch den Unglauben der Modernen, die die biblischen Berichte zum Mythos degradieren, auch von denen nicht, die Weihnachten zum großen Geschäft machen wollen und nicht von denen, die das Fest in eine oft verlogene Rührseligkeit des Schenkens, der Kerzen und sentimentaler Lieder eintauchen wollen. Die Mitte muß bleiben: „Gott ist Mensch geworden!" Seitdem dies geschehen ist, genügt das Menschliche nicht mehr. Allen, die an seinen Namen glauben, gab er Macht, Kinder Gottes zu werden. Durch Weihnachtsglaube und Weihnachtsgnade müssen wir gottmenschliche Menschen werden. Weihnachten geschieht im gläubigen Herzen, dort gilt es: Heute ist Christus geboren, er lebt in mir als der menschgewordene Gott, als der gekreuzigte und auferstandene Herr.
Weihnachten 1975 fällt an das Ende des Heiligen Jahres. Am Heiligen Abend 1974 wurde es feierlich eröffnet, am Heiligen Abend 1975 wird es durch die Schließung der Heiligen Pforte beendet. Es sollte ein Jahr der geistigen Erneuerung aus den Kräften der Religion und des Glaubens werden mit dem Ziel Friede und Versöhnung in der Vertikalen und Horizontalen menschlicher Existenz. Wir werden den Erfolg nicht messen können, aber im Geiste dieses Jahres kamen Hunderttausende aus allen Völkern der Erde als Pilger zu den heiligen Stätten Roms. Ich hatte das Glück, in der Pfingstwoche mit 800 Gleichgesinnten aus der Ackermann-Gemeinde bei den Gräbern der Apostel zu weilen und zu beten. Für mich war es eine Sternstunde meines priesterlichen Lebens, beim großen Pilgergottesdienst der Nationen in St. Peter die deutsche Fürbitte sprechen zu dürfen: „Wir wollen beten für die Flüchtlinge und Heimatvertriebenen der ganzen Welt: Herr, bewahre die Völker der Erde vor der Geißel des Krieges, der Gewalt und der Vertreibung. Schenke allen Heimatlosen neue Heimat und Geborgenheit und führe das deutsche und tschechische Volk auf die Fürsprache des Heiligen Johann von Nepomuk zusammen in verzeihender Liebe!"
Das Jahr 1975 trägt auch das Signum: „30 Jahre danach." An vielen Orten, bei Heimattreffen und Wallfahrten kamen wir in großer Zahl zusammen, auch wenn viele aus der Erlebnisgeneration nicht mehr bei uns waren. Wir haben zurückgeschaut auf die Anfänge voller Not und Schrecken, aber auch auf drei Jahrzehnte zäher Anstrengung und eines nie geahnten Aufstiegs. Wo immer wir aber beisammen waren, lag über uns nicht der Geist der Bitterkeit und der Vergeltung, sondern der Geist der Bereitschaft zu friedlicher Aussöhnung auch mit denen, die uns viel Leid zugefügt haben. Man hat viel gesprochen vom Wunder des deutschen Wiederaufstiegs aus
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.