⟵ věta pokračuje z předchozího listu

[obr] Komawogn s našimi vesnickými krasavicemi

svatebními postelemi. Ženich byl ženami vyzván, aby ho tam pověsil. Jak přišel s hřebíkem a kladivem, popadly ho ty nejrázovitější ženy, hodily ho na postel a přetáhly přes něj peřinu. Přitom zjistily, že chybí jeden polštář. Ten polštář si jeden kamarád při napínání hedvábné stuhy tajně vzal z vozu a odnesl ho do hospody. Ženy se kvůli tomu, když chystaly postele, velmi zlobily. Ženich teď musel slíbit, že ten polštář v hospodě vykoupí, jinak že ho v posteli podrží. Musel také slíbit, že bude vždy dobrým manželem. Teprve pak ho pustily. Znovu se šlo do hospody a konala se pořádná oslava nastěhování nevěsty, ačkoli nevěsta se do svého nového domova nastěhovala až o pár dní později.

Pro ženy, které přišly pomáhat, připravila matka ženicha dobrou večeři, které se teď pilně přisluhovalo; neboť po pilném ládování a vykládání, stavění a zařizování obydlí se ohlásil večer i chuť k jídlu.

Mně tahle příhoda hluboko utkvěla v duši a často na tu dobu vzpomínám. Ale po první světové válce se i u nás ve vsi obrovsky mnoho změnilo. Nastoupilo elektrické světlo a skromně se osvětlilo pár cest ve vsi. Takové nádherné komawogny už dlouho poté neexistovaly.

Anna Kempf (Lettgenbrunn)