⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Nu, i tato nevěsta dostala nůšové koše naplněné na komawogn. Úplně naposledy se naložily peřiny. Než bylo vše dobře srovnáno a na voze uloženo, uplynula delší doba. Nejeden zpocený obličej se díval z vozu dolů, protože se stále muselo něco přerovnávat a přemísťovat. Mně to počínání dělalo velkou radost. Vždyť jsem si představovala, že jednou taky dostanu takhle bohatě vypravený komawogn. Které dětské srdce by si při pohledu na tolik krásných věcí nepřálo, aby jednou mohlo sedět na tak velkém komawognu. Bylo to ještě mnoho let před první světovou válkou.

Když bylo celé vybavení domácnosti nevěsty naloženo, vyzvala matka nevěsty přítomné, aby se odebrali do světnice a připili si k pohoštění. Kávy a koláče bylo dost a pro muže kořalka a jiné nápoje. Koláč, který se nesnědl, si ženy zabalily do kabelek, které se při takových příležitostech vždy nosily s sebou pro tento účel. Pro přítomné děti se rozdávaly bonbóny. Co byl bonbónek, to jistě ještě vědí naši krajané. Postupně se dostavila dobrá nálada. Pak ale nastal odjezd. S rámusem a žertováním se lezlo na komawogn. Kdo si jen trochu našel místečko, vylezl na něj. Pak ho táhli dva koně, vedení otcem nevěsty, ven z vrat dvora. Nyní zazněl verš:

Ven, ven, z domu tvého otce ven! Musíš se teď jinak řídit, musíš často děťátko kolébat, ven, ven, z domu tvého otce ven!

Nevěstu jsem viděla stát u okna své komůrky. Slzy jí stékaly po tvářích. Zřejmě ji tak rozesmutnily prázdné truhly a skříně, které ji provázely po celá léta jejího dívčího mládí. Ale i pomyšlení, že se musí definitivně rozloučit s určitým životním úsekem, který přece mohla prožívat bezstarostně, k tomu možná také přispělo.

Vůz teď jel do sousední vsi. Ale na konci vsi se náhle objevilo několik vesnických chasníků. Napjali přes cestu širokou hedvábnou stuhu – jaké barvy, to už nevím – a vůz tak přinutili zastavit. Ženich, který vůz doprovázel, musel teď hluboko sáhnout do kapsy a odvést slušnou částku mýtného. S pokřikem a jásáním se pak lupiči cesty vydali do nejbližší hospody. Peníze vylákané od ženicha pak propili s bujarým přípitkem na zdraví novomanželů.

Mezitím vůz dorazil do obce a zastavil před vraty dvora. Matka nevěsty vystoupila z vozu jako první a vzala z vozu bochník chleba, sůl, mouku, domácí požehnání a Pána Boha, takzvaný krucifix. Šla jako první do bytu určeného dceři, přičemž nesla krucifix před sebou. Byl zvyk, že on musel jako první překročit práh nového obydlí. Po tomto obřadu vjel vůz do vrat dvora a začalo vykládání a rozestavování nábytku. Mnoho rukou zajistilo rychlý konec a všechno stálo na určených místech. Chyběl jen obraz nad

věta pokračuje na dalším listu ⟶