Když v nějaké obci v Chebsku, a zvlášť v mé rodné vsi Lettgenbrunn, dozrála selská dcera ke svatbě, bylo to velké události. Zajímalo to celé obyvatelstvo, s výjimkou samozřejmě těch, kteří byli právě znesváření – i to tenkrát bývalo.

Pro mladou ženu museli rodiče nevěsty opatřit celé vybavení domácnosti. Tehdy mělo přísloví „Řemeslo má zlaté dno" ještě dobrý zvuk. Neboť téměř všechno se vyrábělo řemeslnou zručností. Když bylo vše hotové, chystal se komawogn. Slovo Komawogn má svůj význam od slova komora (Kammer). Neboť ložnice byla tím nejdůležitějším prostorem v životě, a tak byly na ni zaměřeny i zařizovací předměty nejvíce. Tenkrát se nemluvilo o pokojích, nýbrž se to dělalo jako u císařů a králů, kteří také spávali v komnatách, k čemuž potřebovali komorníka na svlékání a komorního pěvce pro pobavení. Komorní pěvec existuje ostatně i dnes, i když už své melodie nepouští v komnatách, nýbrž si vždy přeje plný dům – čti obrovský sál – vyprodaný kvůli tržbám. Ale to jen na okraj.

Nu, nebylo to tak, že by se komawogn chystal, až byl nejvyšší čas, ó ne. Matky začínaly s výbavou svých dcer už velmi brzy. Tehdy stálo v každé selské světnici kolovrátek s naplněnou světlou přeslicí lnu. A pilně šlapaly ohnl – babičky – kolovrátek a předly len na tenkou nit. Kladl se zvláštní důraz na vlastnoručně předené plátno. Čím zámožnější sedlák, tím bohatší byly balíky plátna, které se svatebčance daly do výbavy. Každá matka dbala na to, aby dětem jednou dala to, co řádná domácnost vyžadovala. Takový svazek lnu na přeslici vypadal krásně. Kolik však bylo práce, než byl v peci sušený len připraven k předení a než se upředené nitě mohly utkat na plátno, to tady nemohu popsat. I bělení plátna bylo vědou samo o sobě. Plátno hrálo v domácnosti zvláštní roli. V tehdejší době bylo totiž téměř celé prádlo z plátna. Na komawognu proto nesmělo nikdy chybět.

Byla jsem malá dívka a jednoho dne jsem si všimla, že se ve vsi cosi čile děje. Chystal se komawogn, který měl odvézt dívku ze vsi pryč. K naložení takového vozu byli rodiči nevěsty – neboť jen ta dostávala komawogn – pozváni známí a příbuzní i přátelé z mládí dcery. I moje matka byla vyzvána, aby přišla pomoci. Pomáhat by bylo asi příliš řečeno, neboť nakládání obstarávaly silné mužské ruce. Já jsem se ale také chtěla té události zúčastnit, a tak jsem prosila tak dlouho, až mě matka vzala s sebou.

Když jsem přišla na dvůr nevěsty, otec dívky už měl nábytek vyzvednutý od truhláře. Na velkém žebřiňáku stál ve svém lesklém lesku. Viděla jsem stoly, židle, skříně a postele, mnoho drobného nábytku, truhly se zásuvkami a dveřmi. Ženy a dívky teď nosily z domu všechno, co bylo pro nevěstu určeno. Prádlo, plátno a šaty se hned ukládaly do skříní a truhel. Nádobí a sklo se balilo otevřeně, chtělo se přece ukázat, co nevěsta dostala z rodičovského domu. Plnily se truhly, skříně, díže i nůšové koše. Ke každé výbavě patřily 2 nůšové koše, jak se jim říkalo; nosily se u nás totiž stejně jako alpští horalé nosili své nůše. Dvěma popruhy přes ramena byla ta monstra upevněna na zádech. Dalo se s nimi přepravit pěkně velké náklady. Dva takové koše patřily do každého selského stavení, jeden bílý a jeden hrubší, vyrobený z vrbového proutí namořeného na hnědo. Bílý sloužil jako nákupní koš, nosily se s ním jen jemné věci. Ten druhý na hrubší náklady. Bílý koš vydržel déle než jednu generaci, protože se o něj pečlivě starali.

věta pokračuje na dalším listu ⟶