Když v nějaké obci v Chebsku, a zvlášť v mé rodné vsi Lettgenbrunn, dozrála selská dcera ke svatbě, bylo to velké události. Zajímalo to celé obyvatelstvo, s výjimkou samozřejmě těch, kteří byli právě znesváření – i to tenkrát bývalo.
Pro mladou ženu museli rodiče nevěsty opatřit celé vybavení domácnosti. Tehdy mělo přísloví „Řemeslo má zlaté dno" ještě dobrý zvuk. Neboť téměř všechno se vyrábělo řemeslnou zručností. Když bylo vše hotové, chystal se komawogn. Slovo Komawogn má svůj význam od slova komora (Kammer). Neboť ložnice byla tím nejdůležitějším prostorem v životě, a tak byly na ni zaměřeny i zařizovací předměty nejvíce. Tenkrát se nemluvilo o pokojích, nýbrž se to dělalo jako u císařů a králů, kteří také spávali v komnatách, k čemuž potřebovali komorníka na svlékání a komorního pěvce pro pobavení. Komorní pěvec existuje ostatně i dnes, i když už své melodie nepouští v komnatách, nýbrž si vždy přeje plný dům – čti obrovský sál – vyprodaný kvůli tržbám. Ale to jen na okraj.
Nu, nebylo to tak, že by se komawogn chystal, až byl nejvyšší čas, ó ne. Matky začínaly s výbavou svých dcer už velmi brzy. Tehdy stálo v každé selské světnici kolovrátek s naplněnou světlou přeslicí lnu. A pilně šlapaly ohnl – babičky – kolovrátek a předly len na tenkou nit. Kladl se zvláštní důraz na vlastnoručně předené plátno. Čím zámožnější sedlák, tím bohatší byly balíky plátna, které se svatebčance daly do výbavy. Každá matka dbala na to, aby dětem jednou dala to, co řádná domácnost vyžadovala. Takový svazek lnu na přeslici vypadal krásně. Kolik však bylo práce, než byl v peci sušený len připraven k předení a než se upředené nitě mohly utkat na plátno, to tady nemohu popsat. I bělení plátna bylo vědou samo o sobě. Plátno hrálo v domácnosti zvláštní roli. V tehdejší době bylo totiž téměř celé prádlo z plátna. Na komawognu proto nesmělo nikdy chybět.
Byla jsem malá dívka a jednoho dne jsem si všimla, že se ve vsi cosi čile děje. Chystal se komawogn, který měl odvézt dívku ze vsi pryč. K naložení takového vozu byli rodiči nevěsty – neboť jen ta dostávala komawogn – pozváni známí a příbuzní i přátelé z mládí dcery. I moje matka byla vyzvána, aby přišla pomoci. Pomáhat by bylo asi příliš řečeno, neboť nakládání obstarávaly silné mužské ruce. Já jsem se ale také chtěla té události zúčastnit, a tak jsem prosila tak dlouho, až mě matka vzala s sebou.
Když jsem přišla na dvůr nevěsty, otec dívky už měl nábytek vyzvednutý od truhláře. Na velkém žebřiňáku stál ve svém lesklém lesku. Viděla jsem stoly, židle, skříně a postele, mnoho drobného nábytku, truhly se zásuvkami a dveřmi. Ženy a dívky teď nosily z domu všechno, co bylo pro nevěstu určeno. Prádlo, plátno a šaty se hned ukládaly do skříní a truhel. Nádobí a sklo se balilo otevřeně, chtělo se přece ukázat, co nevěsta dostala z rodičovského domu. Plnily se truhly, skříně, díže i nůšové koše. Ke každé výbavě patřily 2 nůšové koše, jak se jim říkalo; nosily se u nás totiž stejně jako alpští horalé nosili své nůše. Dvěma popruhy přes ramena byla ta monstra upevněna na zádech. Dalo se s nimi přepravit pěkně velké náklady. Dva takové koše patřily do každého selského stavení, jeden bílý a jeden hrubší, vyrobený z vrbového proutí namořeného na hnědo. Bílý sloužil jako nákupní koš, nosily se s ním jen jemné věci. Ten druhý na hrubší náklady. Bílý koš vydržel déle než jednu generaci, protože se o něj pečlivě starali.
Städtchen ein paar Zuckerln als Anerkennung für den Einkauf auf die erstandene Waren legte. Man wartete geduldig bis die Mutter mit dem großen Buckelkorb heimkam, denn es war die einzige Leckerei, die für uns Kinder bestimmt war. Darum war es eine festliche Angelegenheit, wenn im Dorf eine Hochzeit sein sollte.
Wenn in einem Ort im Egerland und ganz besonders in meinem Heimatort Leßnitz eine Bauerntochter zur Hochzeit herangereift war, so war das ein großes Ereignis. Daran war die gesamte Einwohnerschaft interessiert, mit Ausnahme natürlich derer, die gerade in Fehde standen; das gab es damals auch schon.
Für die junge Frau mußten die Brauteltern den gesamten Hausrat anschaffen. Damals hatte das Sprichwort: „Handwerk hat goldenen Boden" noch einen guten Klang. Denn fast alles wurde durch handwerkliches Können erstellt. War nun alles hergestellt, so wurde der Komawogn gerichtet. Der Komawogn hat seine Bedeutung von Kammer. Denn die Schlafkammer war ja der wichtigste Raum im Leben und so waren auch die Einrichtungsgegenstände am meisten darauf ausgerichtet. Man sprach zu damaliger Zeit nicht von Zimmern, sondern tat es den Kaisern und Königen gleich, die ja auch in Kammern schliefen, wozu sie einen Kammerdiener zum Auskleiden benötigten und einen Kammersänger zur Unterhaltung hielten. Den Kammersänger gibt es ja heute auch noch, wenn er auch nicht mehr in Kammern seine Melodien erklingen läßt, sondern sich stets ein volles Haus — sprich Riesensaal — vollbesetzt wegen der Einnahmen wünscht. Aber das nur nebenbei.
Nun, es war nicht so, daß der Komawogn erst gerichtet wurde, wenn es höchste Zeit war, o nein. Die Mütter haben schon ganz früh mit der Ausstattung ihrer Töchter begonnen. Damals stand in jeder Bauernstube ein Spinnrad mit dem bespickten hellen Flachsrocken. Und fleißig haben die Ohnl — Großmütter — das Spinnrad getreten und den Flachs zu einem dünnen Faden gedreht. Man legte da besonderen Wert auf das eigene gesponnene Leinen. Je wohlhabender der Bauer, desto reicher die Leinenballen, die der Hochzeiterin mitgegeben wurden. Jede Mutter war bedacht, den Kindern einmal das mitzugeben, was ein ordentlicher Hausstand erforderte. Schön sah so ein Flachsrockenbusch aus. Was es aber für Mühe machte, bis der im Backofen getrocknete Flachs spinnreif war, und die gesponnenen Fäden zu Leinen gewebt werden konnten, kann ich hier nicht beschreiben. Auch das Bleichen des Leinens war eine Wissenschaft für sich. Doch das Leinen spielte eine ganz besondere Rolle im Haushalt. Zur damaligen Zeit war ja fast die gesamte Wäsche aus Leinen. Auf einem Komawogn durfte deshalb diese niemals fehlen.
Ich war ein kleines Mädchen und eines Tages merkte ich, daß es im Ort geschäftig zuging. Der Komawogn sollte hergerichtet werden und damit ein Mädchen aus dem Dorfe fortführen. Zum Beladen eines derartigen Gefährtes wurden von den Eltern der Braut, denn nur eine solche bekam einen Komawogn ausgerichtet, Bekannte und Verwandte sowie die Jugendfreunde der Tochter eingeladen. Auch meine Mutter war dazu aufgefordert mitzuhelfen. Helfen wäre wohl zu viel gesagt, denn das Aufladen besorgten kräftige Männerhände. Ich wollte aber auch an diesem Ereignis teilnehmen, und so bettelte ich solange, bis mich meine Mutter mitnahm.
Bei meiner Ankunft auf dem Hof der Braut hatte der Vater des Mädchens bereits die Möbel von dem Tischler abgeholt. Auf einem großen Leiterwagen standen sie in ihrer glänzenden Pracht da. Ich sah Tische, Stühle, Schränke und die Betten, viel Kleinmöbel, Kästen mit Schubladen und Türen. Frauen und Mädchen trugen nun alles für sie bestimmte aus dem Haus herbei. Wäsche, Leinen und Kleider kamen gleich in die Schränke und Truhen. Geschirr und Glas wurde offen verpackt, man wollte doch zeigen was die Braut vom Elternhaus mitbekam. Es füllten sich die Truhen, Schränke, Schaffeln und Buckelkörbe. Allenthalben gehörten dazu 2 Buckelkörbe, wie man diese nannte; denn sie wurden bei uns so getragen wie die Alpler
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.