Čtvrtá návštěva staré vlasti

Po dlouhém rozmýšlení jsme se letos znovu rozhodli strávit několik dní v opuštěné vlasti. Měli jsme navštívit příbuzné mého muže, kteří bydlí v Petschau, Karlových Varech a Praze.

V roce 1963 jsem byla v zemi našich otců poprvé. Tehdy byl pohled na zpustlé obce, které jsme na naší cestě viděli, zděšující. Zvlášť můj rodný Gfell byl už srovnán se zemí a na duši mi lehla těžká tíha. Ještě viditelné základové zdi několika domů a jiných budov byly zarostlé hustým křovím. Toto divoké bujení keřů a křoví působilo bezútěšně. Těch pár lidí, které jsem tehdy potkala, žilo ve velké chudobě. Nedalo se to vůbec srovnat s naším životem v Západním Německu.

17. června 1975 jsme vyrazili. Předsevzali jsme si strávit 4 dny v zemi, kde jsme se narodili, a tuto dobu jsme považovali za dostatečnou i na návštěvu příbuzných. U Waidhausu jsme přejeli hranici do Československa. Dorazili jsme tam kolem 7. hodiny ráno. Tentokrát jsme na odbavení čekali jen hodinu. Dřív to trvávalo až 6 hodin, které člověk musel strávit na hranici. Vždycky je to zvláštní pocit – to čekání. I tentokrát jsme měli osobní automobil pořádně naložený dárky, ale celní kontrolou jsme prošli dobře. Jak jsem byla nesmírně ráda, když jsme pokračovali po silnici směrem na Planou, dokáže si představit jen ten, kdo už podobné cesty podnikl. Přes Marienbad jsme pak jeli do Petschau, kam jsme dorazili kolem 9. hodiny. Moje teta po nás už vyhlížela; i pro tyto lidi je to vždycky zážitek, když přijede návštěva ze Západního Německa. Jak srdečné bylo přivítání, nemusím ani líčit. V Petschau jsme se dlouho nezdrželi.

Po pořádném občerstvení jsme museli vyrazit do Karlových Varů, protože se tam člověk musí do 24 hodin od příjezdu přihlásit na policii. Tento úřad se nachází v uličce poblíž Grandhotelu Pupp, nedaleko stanice lanovky na Přátelství. Tentokrát jsme si nevšimli mnoha aut ze Spolkové republiky. Ve státech Spolkové republiky ještě nezačaly prázdniny, a proto byl v této zemi i menší cestovní ruch. I v Karlových Varech nás očekával bratranec a podnikl s námi dlouhou procházku. Byla postavena nová sprudelní hala.

Vyzněla velmi strohle. Bývalý obraz – měditisk sochaře F. Zärklese z Petschau, zobrazující vznik Karlových Varů – visí teď ve Vřídelní kolonádě. Teplá je u Mlýnské kolonády přemostěna a tím značně rozšířena. Velká stavba, z níž má být hotel, na němž se staví už několik let a který financuje více států, je ještě nedokončená a v obrazu města působí zcela cize. Mnoho lázeňských domů se bourá. Doprava je proto u hotelu Richmond odkloněna přes silnici u hotelu Imperial.

Ještě téhož dne jsme jeli do Pröles, rodiště mého muže. I v této obci stojí už jen jednotlivé domy. Z rodičovského statku stojí ještě jen stodola, kterou družstvo používá jako seník. Bývalý kostelík chátrá, je to stavba z 12. století. Na dveřích kostela byla připevněna tabulka oznamující, že má být znovu opraven, protože jde o historickou stavbu.

věta pokračuje na dalším listu ⟶