Čtvrtá návštěva staré vlasti
Po dlouhém rozmýšlení jsme se letos znovu rozhodli strávit několik dní v opuštěné vlasti. Měli jsme navštívit příbuzné mého muže, kteří bydlí v Petschau, Karlových Varech a Praze.
V roce 1963 jsem byla v zemi našich otců poprvé. Tehdy byl pohled na zpustlé obce, které jsme na naší cestě viděli, zděšující. Zvlášť můj rodný Gfell byl už srovnán se zemí a na duši mi lehla těžká tíha. Ještě viditelné základové zdi několika domů a jiných budov byly zarostlé hustým křovím. Toto divoké bujení keřů a křoví působilo bezútěšně. Těch pár lidí, které jsem tehdy potkala, žilo ve velké chudobě. Nedalo se to vůbec srovnat s naším životem v Západním Německu.
17. června 1975 jsme vyrazili. Předsevzali jsme si strávit 4 dny v zemi, kde jsme se narodili, a tuto dobu jsme považovali za dostatečnou i na návštěvu příbuzných. U Waidhausu jsme přejeli hranici do Československa. Dorazili jsme tam kolem 7. hodiny ráno. Tentokrát jsme na odbavení čekali jen hodinu. Dřív to trvávalo až 6 hodin, které člověk musel strávit na hranici. Vždycky je to zvláštní pocit – to čekání. I tentokrát jsme měli osobní automobil pořádně naložený dárky, ale celní kontrolou jsme prošli dobře. Jak jsem byla nesmírně ráda, když jsme pokračovali po silnici směrem na Planou, dokáže si představit jen ten, kdo už podobné cesty podnikl. Přes Marienbad jsme pak jeli do Petschau, kam jsme dorazili kolem 9. hodiny. Moje teta po nás už vyhlížela; i pro tyto lidi je to vždycky zážitek, když přijede návštěva ze Západního Německa. Jak srdečné bylo přivítání, nemusím ani líčit. V Petschau jsme se dlouho nezdrželi.
Po pořádném občerstvení jsme museli vyrazit do Karlových Varů, protože se tam člověk musí do 24 hodin od příjezdu přihlásit na policii. Tento úřad se nachází v uličce poblíž Grandhotelu Pupp, nedaleko stanice lanovky na Přátelství. Tentokrát jsme si nevšimli mnoha aut ze Spolkové republiky. Ve státech Spolkové republiky ještě nezačaly prázdniny, a proto byl v této zemi i menší cestovní ruch. I v Karlových Varech nás očekával bratranec a podnikl s námi dlouhou procházku. Byla postavena nová sprudelní hala.
Vyzněla velmi strohle. Bývalý obraz – měditisk sochaře F. Zärklese z Petschau, zobrazující vznik Karlových Varů – visí teď ve Vřídelní kolonádě. Teplá je u Mlýnské kolonády přemostěna a tím značně rozšířena. Velká stavba, z níž má být hotel, na němž se staví už několik let a který financuje více států, je ještě nedokončená a v obrazu města působí zcela cize. Mnoho lázeňských domů se bourá. Doprava je proto u hotelu Richmond odkloněna přes silnici u hotelu Imperial.
Ještě téhož dne jsme jeli do Pröles, rodiště mého muže. I v této obci stojí už jen jednotlivé domy. Z rodičovského statku stojí ještě jen stodola, kterou družstvo používá jako seník. Bývalý kostelík chátrá, je to stavba z 12. století. Na dveřích kostela byla připevněna tabulka oznamující, že má být znovu opraven, protože jde o historickou stavbu.
Der vierte Besuch in der alten Heimat
Nach langem Überlegen zogen wir es heuer wieder vor, einige Tage in die verlassene Heimat zu fahren. Es sollten die Verwandten meines Mannes besucht werden, die in Petschau, Karlsbad und Prag wohnhaft sind.
Im Jahre 1963 war ich zum ersten Male in dem Land unserer Väter gewesen. Erschreckend war damals der Anblick der verfallenen Ortschaften, die wir auf unserer Fahrt zu sehen bekamen. Besonders mein Heimatort Gfell war schon dem Erdboden gleich gemacht und eine schwere Last legte sich auf mein Gemüt. Die noch sichtbaren Grundmauern einiger Häuser und sonstigen Gebäude waren mit dichtem Gestrüpp überwachsen. Dieses wilde Wuchern der Stauden und des Gestrüpps wirkte trostlos. Die wenigen Menschen, die ich angetroffen habe, lebten zu damaliger Zeit in großer Armut. Es war kein Vergleich zu erstellen mit uns in Westdeutschland Lebenden.
Am 17. Juni 1975 starteten wir. Wir hatten uns vorgenommen 4 Tage in dem Land, in dem wir geboren waren, zu verbringen und die Zeit auch als ausreichend für den Verwandtenbesuch erachtet. Bei Waidhaus passierten wir die Grenze zur Tschechoslowakei. Gegen 7 Uhr morgens hatten wir uns dort eingefunden. Dieses Mal brauchten wir nur eine Stunde zur Abfertigung warten. Früher dauerte es bis zu 6 Stunden, die man an der Grenze verbringen mußte. Es ist immer ein sonderbares Gefühl — dieses Abwarten. Auch dieses Mal hatten wir unseren Personenkraftwagen ziemlich mit Mitbringsel beladen, aber wir kamen gut durch die Zollkontrolle. Wie heilfroh ich war, als wir die Straße in Richtung Plan weitergefahren sind, kann sich nur der vorstellen, der schon solche Fahrten unternommen hat. Über Marienbad ging es dann nach Petschau, wo wir gegen 9 Uhr ankamen. Meine Tante hatte schon nach uns Ausschau gehalten; es ist ja auch für diese Leute immer ein Erlebnis, wenn Besuch aus Westdeutschland kommt. Wie herzlich die Begrüßung ausgefallen ist, brauche ich nicht erst zu schildern. Wir hielten uns nicht sehr lange in Petschau auf.
Nach einer kräftigen Stärkung mußten wir nach Karlsbad aufbrechen, weil man sich dort binnen 24 Stunden nach Ankunft bei der Polizei melden muß. Diese Amtsstelle befindet sich in einem Gäßchen in der Nähe des Grand-Hotel „Pupp", unweit der Seilbahnstation zur Freundschaftshöhe. Dieses Mal haben wir nicht sehr viele Autos aus der Bundesrepublik bemerkt. Es war ja noch keine Ferienzeit in den Ländern der Bundesrepublik und deshalb auch weniger Reiseverkehr in diesem Lande. Auch in Karlsbad hatte uns der Cousin erwartet und mit uns einen ausgedehnten Spaziergang unternommen. Eine neue Sprudelhalle ist errichtet worden.
Sie ist sehr schlicht ausgefallen. Das einstige Bild — ein Kupferstich des Bildhauers F. Zärkles aus Petschau — die Entstehung Karlsbads darstellend, hängt jetzt in der Schloßbrunnen-Trinkhalle. Die Tepl ist bei der Mühlbrunnkollonade überbrückt und somit erheblich erweitert. Ein großes Bauwerk, das ein Hotel geben soll, an dem schon mehrere Jahre gebaut wird und das von mehreren Nationen finanziert wird, ist noch unvollendet und ragt ganz fremd in das Stadtbild. Viele Kurhäuser werden abgerissen. Der Verkehr wird daher bei dem Hotel „Richmond" über die Straße am Imperial-Hotel umgeleitet.
Noch am gleichen Tage fuhren wir zu meines Mannes Geburtsort Pröles. In diesem Ort stehen auch nur noch einzelne Häuser. Vom Hof der Eltern steht nur noch die Scheune, die von der Kolchose als Heustadel benutzt wird. Das ehemalige Kirchlein verfällt, es ist ein Bauwerk aus dem 12. Jahrhundert. An der Kirchentüre war eine Tafel angebracht, die aussagt, daß es wieder restauriert werden soll, weil es ein historischer Bau sei.
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.