⟵ věta pokračuje z předchozího listu
„Köihpritscheři" – jak se všem s napřaženou rukou říkalo – neměli tak velká pole, aby se jim vyplatil strojový park. Proto se všechno odehrávalo klidněji. Čas tehdy nehrál tak velkou roli jako dnes. Člověk byl spokojený. Nároky nebyly vyšroubované tak vysoko, jak je to obvyklé v zemi hospodářského zázraku. S malým příjmem si člověk vystačil. Pomáhalo se tam, kde bylo potřeba a kde byla pomoc žádaná. Byly to skromné, ale šťastné časy. Člověk byl spokojenější.
Ještě něco nezapomenutelného slyším a vidím v tomto ročním období. Dokořán stojí stodolová vrata. Takových budov bylo u nás v městečku více a ven se line vůně zralého obilí.
Ženy stojí na mlatě a vážou vybrané dlouhé slámy do otepí. Řada jich už visí podél celé stěny. V řadě za sebou jsou u stěny stodoly seřazené cepy. Shora padají snopy obilí. Rychlé ruce hbitě rozvazují slaměné převazy a klasy pak leží na mlatě jako utkaná rohož. Teď se plivne do dlaní. Čtyři, často i šest žen bere do rukou cepy a bije do rohože. Zdaleka je slyšet zvuk mlácení, když cep dopadá na tvrdou podlahu. Nebylo slyšet žádného nářku. Z upocených tváří vždycky vycházel přátelský pohled do kola. Ale i tady se odváděla těžká práce po dobu pěti hodin. Ano, takový byl tehdy náš svět a náš domov. To zůstává nezapomenuto.
Každé roční období mělo své zvláštní kouzlo a svou svéráznost. Dnes se už žádné brambory v ohni z bramborové natě nepečou a už není slyšet zvuk cepů při mlácení.
Br.
damals eben nicht jeder Feldbesitzer einen Kartoffelroder anschaffen. Die „Köihpritscher" — wie sie alle mit hervorgehaltener Hand genannt wurden — hatten keine so großen Felder, daß sich ein Maschinenpark gelohnt hätte. Somit ging es eben gemütlicher zu. Zeit spielte damals nicht so eine große Rolle wie heute. Man war zufrieden. Die Ansprüche waren nicht so hoch geschraubt, wie es im Wunderwirtschaftsland üblich ist. Mit geringen Einkommen kam man aus. Man half wo es erforderlich war und Hilfe gebraucht wurde. Es waren bescheidene aber glückliche Zeiten. Man war zufriedener.
Noch etwas unvergeßliches höre und sehe ich in der jetzigen Jahreszeit. Weit stehen die Stadeltore offen. Solche Gebäude gab es ja in unserem Ort mehrere, und ein Duft des reifen Korns drängt ins Freie.
Frauen stehen in der Tenne und winden das ausgesuchte lange Stroh zu Seiten. Eine Anzahl davon hängt schon an der ganzen Wand. In Reih und Glied sind die Drischeln an der Stadelwand aufgereiht. Da fallen von oben die Fruchtgarben herab. Schnell sind die Strohbänder von flinken Händen gelöst, und schon liegen die Ähren wie eine gewebte Matte auf dem Tennenboden. Nun wird in die Hände gespuckt. Vier, oft auch sechs Frauen nehmen ihre Drischeln und schlagen auf die Matte auf. Weithin kann man die Dreschtöne hören, wenn der Schlegel auf den harten Boden aufschlägt. Kein Klagelaut war zu hören. Von den schwitzigen Gesichtern ging immer ein freundlicher Blick in die Runde. Aber auch hier wurden fünf Stunden Schwerstarbeit geleistet. Ja, so war damals unsere Welt und unsere Heimat. Das bleibt unvergessen.
Jede Jahreszeit hatte ihren besonderen Reiz und ihre Eigentümlichkeit. Es werden keine Kartoffeln mehr im Kartoffelkrautfeuer gebraten, und es gibt keinen Dreschschlegelklang mehr zu hören.
R. Br.
Objednané pánské kalhoty
Jeden pořádný horní slavkovský (Schlaggenwald) řemeslnický mistr si kdysi objednal pánské kalhoty. Protože si na ně ale musel dlouho počkat a ta záležitost mu už začala připadat pěkně hloupá, chtěl trochu přitopit pod kotlem. Poslal tedy tento dopis:
Už uplynula pěkně dlouhá doba, a Ty jsi s těmi kalhotami ještě ani nezačal. Je to taky hloupá věc, dělat ze starého nové. Ale počítat si můžeš, jako u všech svých zákazníků, své pracovní hodiny. Proto se do toho pusť s radostí a mysli na to, že přece patří krajanovi. Ty máš samozřejmě samé takové zákazníky, o které se staráš, a nemůžeš si ani zaplatit daně. Tak mi příště řekni klidně do očí — takovou práci já nedělám. Nejsem sice bohatý, ale platím hned. Nemusíš se kvůli tomu honit a můžeš si svou práci rozvrhnout. Až budeš s tím tak daleko, napiš mi pak lístek. A když z toho nakonec nic nebude, tak si to zase vezmu domů.
Mimochodem budiž poznamenáno, že oba, jak mistr krejčovský, tak mistr řemeslnický, dodrželi své slovo. Kalhoty byly dodány a hned také zaplaceny.
Hugo Prasse, Mühlacker
Die bestellte Herrenhose
Ein biederer Schlaggenwalder Handwerksmeister bestellte einst eine Herrenhose. Weil er aber darauf lange warten mußte, und ihm die Sache zu dumm wurde, wollte er etwas Dampf machen. Er sandte folgendes Schreiben:
Es ist schon eine lange Zeit vergangen,
und Du hast die Hose noch nicht angefangen.
Es ist auch eine dumme Sache
aus Altem Neues zu machen.
Doch kannst Du, wie allen Deinen Kunden,
rechnen Deine Arbeitsstunden.
Darum gehe freudigst dran
und denke, es gehört ja einem Landsmann.
Natürlich hast Du lauter solche Kunden zu betreuen,
kannst auch Deine Steuern nicht bezahlen.
D'rum sag mir nächstens frei in's Gesicht —
solche Arbeit mach' ich nicht.
Bin ich auch nicht reich,
aber zahlen tue ich gleich.
Du brauchst Dich deswegen nicht beeilen
und kannst Dir Deine Arbeit einteilen.
Bist Du soweit voran,
so schreib mir eine Karte dann.
Wird von den Sachen nichts daraus,
so nehm ich's wieder mit nach Haus'.
Nebenbei sei bemerkt, daß beide, der Schneidermeister und der Handwerksmeister, ihr Wort gehalten haben. Die Hose wurde geliefert und auch gleich bezahlt.
Hugo Prasse, Mühlacker
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.