Milí krajané!

Zase je tu podzim a blíží se zima — citově vzato příliš rychle — pro mnohé z nás, kdo stojíme ve středním věku. Setkání v Auerbachu i horní­slavkovská (schlaggenwaldská) kirva — na tu už ostatně můžeme myslet jen symbolicky — jsou za námi. Pomalu se i v nás rozhostí větší klid. Jaro a léto nás víc či méně vtahují do neklidu dnešního životního tempa, takže si v těchto ročních obdobích všímáme skutečností všedního dne jen zběžně. Teplé dny a zářivé slunce na modré obloze v uplynulých dnech přece jen zakrývají mnohé utrpení a udržují v nás optimismus. Ostatně čím by byl život, kdyby člověk nemohl doufat. Vždycky přece v něco příjemného doufá. Nejvíc si asi přeje zdraví a doufá, že mu vydrží, pokud je zdravý. To je totiž ta nejdůležitější věc, kterou máme, a také naše největší starost.

Pro mnohé krajany byla naděje na návrat domova bohužel klamem. Ale mnohým dodala sílu unést osud vyhnání. Uplynulo už 30 let. Jiné národy letos velkolepě slaví „osvobození" a jsou hrdé na to, že nás vyhnaly. Otázka jen zní, kdo z toho vyšel lépe — vyhnaní, nebo ti, kdo vyháněli.

Naši potomci nemají žádnou představu, jak to tehdy vlastně bylo. Doba hospodářského zázraku jim vštípila jinou představu o smyslu a hodnotě života. Zda to ale bude stačit na tu duševní sílu, která bude jednou potřeba, aby se překonaly pozdější, tvrdší časy? Nu, budoucnost to ukáže. Kdo si myslel, že po konci války v Evropě nastane na této zemi věčný mír, ten se hluboce zmýlil. Ať se podíváme na glóbus kamkoli, není světadílu — kromě Austrálie —, kde by lidé neprchali. A jsou to pořád stejné pohnutky, které tuto bídu vyvolávají. Sobecká touha po moci na jedné straně a ideologické fantasmagorie na druhé bezohledně zapříčiňují válečné konflikty a nutí lidi k útěku. Žádné ideologické pastýřské písničky ještě žádnému národu nevrátily to, co ztratil. Názorné poučení může kdokoli získat v zemích a u národů, které si myslely, že si vytvořily ráj.

Tak oslavovaná instituce pro všechny národy světa — OSN — založená v New Yorku utopisty a snad i některými idealisty — měla zaručit věčný mír mezi národy. Všechny politické problémy se tam měly řešit mírovou cestou. Toto sdružení všech národů mělo dohlížet na to, aby se už nedělo žádné bezpráví, aby lidstvo mohlo žít v míru a být šťastné. Co se z té OSN nakonec stalo?

Kdo z nás si nevzpomíná — většinou jsme to prožívali v zajetí — na velké nadšení z roku 1945, kdy tato instituce sjednocující národy vznikla? Jen Němci byli vyloučeni a zůstali celá desetiletí jen přihlížejícími za plotem. Po tehdejší vlně nenávisti byli Němci považováni za nehodné toho, aby se podíleli na budování nastávajícího mírového díla. Rockefeller přinesl velkou oběť a poskytl cennou parcelu pro stavbu tohoto monumentu. Hned se také začalo stavět. Ale z té stavby se nakonec stal palác žvanění.

Kde je mír mezi národy? Myslelo se tehdy jen na ty zlé Němce? V Asii se za posledních 30 let válka neustala ani na okamžik. Postihla tam téměř každý národ. Korea, Vietnam, Kambodža atd. — miliony lidí na útěku. Afrika, tam se lidé navzájem trhají,

věta pokračuje na dalším listu ⟶