⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Rok 1792 má proto v análech našeho města naprosto zásadní význam – v tomto roce byl totiž položen základní kámen porcelánové manufaktury v Horním Slavkově, z níž později vzešla světoznámá porcelánka Haas & Czjzek.
Jistý Haberditzel z Rabensgrünu se pokoušel vyrábět „nádobí podobné porcelánu". To byl počátek! Jeho praktických zkušeností využil hormistr jménem Georg Paulus a vytvořil tak předpoklady pro založení firmy Haas & Czjzek v Zechtalu u Horního Slavkova (1792). Houževnatou budovatelskou prací v následujících letech a desetiletích se z tohoto malého podniku, za nejvyšší podpory od císařského dvora, vyvinula z jeho skromných počátků největší porcelánka v Čechách. V prvních letech se muselo surové zboží dopravovat pouze pomocí volských a koňských potahů. Teprve stavbou železniční trati Neusattl – Elbogen – Schlaggenwald – Schönwehr kolem roku 1900 bylo zajištěno zásobování firmy potřebnými surovinami. U železniční zastávky „Zech" byla položena vlečka a postavena takzvaná brzdná dráha (Bremsberg). (Vedoucí brzdné dráhy byl známý muzikant, všem známý jako „Bremsbergschindler".) Přes tuto brzdnou dráhu se od té doby dopravovalo uhlí, hlína, kaolin, živec a všechny další potřebné materiály na velká skladiště na vozících firmy. Stejnou cestou probíhal i odvoz hotového porcelánu. Dokonce i velké dřevěné sudy, potřebné pro nakládku a přepravu porcelánu do zámoří (vyráběly se v Lauterbachu – Ehrlichu), se přes brzdnou dráhu dopravovaly přímo k železnici. Jak celosvětový byl export hornoslavkovského porcelánu, ukazuje seznam měst, které tehdy mnohým z nás ležely v nedozírné dálce, dnes je však díky politickým událostem zná přes tisk a rozhlas každé dítě: Káhira – Jeruzalém – Haifa – Bejrút – Famagusta – Soluň – Istanbul – Atény – Barcelona – Madrid – Lisabon – Sofie – Bělehrad a mnohá další. K těmto vývozním zemím přibyla ještě vlastní expediční skladiště a obchodní zastoupení firmy v Praze – Vídni – Budapešti – Miláně – Štýrském Hradci (Graz). Dokonce i v New Yorku měla firma velký okruh zákazníků a dolarové šeky byly v tehdejší době velmi žádané. Export firmy Haas & Czjzek tehdy činil zhruba 70 až 75 %. (Tato čísla mám ještě dobře v paměti.) Krátce před druhou světovou válkou, když obchodní vztahy s mnoha zeměmi postupně „zamrzaly", nebylo možné mnoho vagonů s dekorovaným porcelánem prodat, a tak se ukládaly na sklad. Po vpádu německých vojsk do Sudet se toto skladové zboží stalo velmi žádaným. V nejkratší době byl prodán i poslední kus, poslední šálek. Nyní začal nový vzestup firmy, která se během českých let dokázala jako německá firma udržet jen s největším úsilím.
V říjnu 1938 zničil velký požár v horní pálicí hale 9. a 10. pec (kapacita jedné pece cca 70 až 80 m²). Za pomoci německých vojáků byl tento požár rychle uhašen, ačkoli náhon určený pro takové případy neměl v době požáru téměř žádnou vodu. Po požáru bylo vše znovu vybudováno a zároveň byl provoz zrekonstruován a modernizován, takže se výroba znovu rozběhla na plné obrátky. Postupně mizely i „červená čísla" v účetnictví! Šlo to znovu vzhůru – ale jiným směrem. Těžké časy firmy byly definitivně za ní, ony tvrdé roky, které začaly světovou hospodářskou krizí. Tehdy – když firma těžce bojovala o svou existenci – převzal osobně vedení celého podniku Roman von Czjzek, který kromě provozu v Horním Slavkově zahrnoval i pobočný závod v Chodau. Podařilo se mu s ctižádostí, velkou pílí a tvůrčí silou, navzdory nepříznivým politickým a hospodářským poměrům, zachovat existenci firmy, a to jednak nedopustit, aby padla do státních (tedy českých) rukou, a jednak zachovat mnoha Hornoslavkovanům jejich živobytí. Roman von Czjzek se kromě toho neustále snažil zvyšovat dobré mezinárodní jméno firmy tím, že usiloval o výrobu umělecky hodnotného porcelánu (za zvláštní specialitu firmy platilo nádherné kobaltové nádobí). Umělecká výroba ve velkém, kterou zavedl Roman von Czjzek, dále pokračovala a byla neustále rozvíjena vynikajícími umělci a modeléry. V posledních letech před druhou světovou válkou se firmě podařilo uvést na světový trh vynikající umělecký porcelán, jako figurky a vázy se zlatými a platinovými zdobeními.
gießer aus Schlaggenwald. Auch im Zinnfigurenmuseum in Kulmbach kann man heute wieder (nach dem Wiederaufbau — zerstreut durch Bomben) einige Proben und Zeugnisse der einstigen Schlaggenwalder Zinngießerkunst bestaunen. Schon zum Ausgang des 18. Jahrhunderts hatte man in Schlaggenwald erkannt, daß der Erzbergbau auf „tönernen Füßen" stand und man war bestrebt, eine andere Verdienstmöglichkeit zu schaffen. — In einer der letzten Heimatbriefe, hat Ing. Prosch Karli ausführlich über den Bergbau fachmännisch geschrieben. Stockschacht Hub.
Das Jahr 1792 ist deshalb in den Analen unserer Stadt von größter Bedeutung — wurde doch in diesem Jahr der Grundstein für die Porzellanmanufaktur in Schlaggenwald der nachfolgenden weltweit bekannten Porzellanfabrik von Haas & Czjzek gelegt.
Ein gewisser Haberditzel aus Rabensgrün versuchte „porzellanähnliches Geschirr" zu erzeugen. Das war der Anfang! Seine praktischen Erfahrungen nützte ein Bergmeister namens Georg Paulus aus und schaffte damit die Voraussetzungen zur Errichtung der Firma von Haas & Czjzek im Zechtal zu Schlaggenwald (1792). In zäher Aufbauarbeit während der folgenden Jahre und Jahrzehnte, entwickelte sich dieser kleine Betrieb aus seinen bescheidenen Anfängen heraus, mit allerhöchster Unterstützung vom Kaiserhof, zu der größten Porzellanfabrik in Böhmen. In den ersten Jahren mußte das Rohmaterial nur mit Hilfe von Ochsengespannen und Pferdefuhrwerken beigeschafft werden. Erst mit dem Bau der Eisenbahnlinie — Neusattl — Elbogen — Schlaggenwald — Schönwehr, im Jahre rund um 1900, wurde die Versorgung der Firma mit den notwendigen Rohstoffen gewährleistet. Bei der Bahnhaltestelle „Zech" wurde ein Anschlußgeleis gelegt und der sogenannte Bremsberg gebaut. (Der Manager vom Bremsberg war ein bekannter Musiker und allen bekannt als der „Bremsbergschindler"). Über diesen Bremsberg wurde von nun an die Kohle, der Ton, das Kaolin, Feldspat und alle anderen notwendigen Materialien zu den großen Lagerstätten auf Rollwägen der Firma geleitet. Auch der Abtransport des fertigen Porzellans ging über diesen Weg. Sogar die großen Holzfässer, die für die Verladung und den Transport des Porzellans nach Übersee notwendig waren (sie wurden in Lauterbach — Ehrlich gefertigt), kamen über den Bremsberg direkt zur Eisenbahn. Wie weltweit der Export des Schlaggenwalder Porzellans war, zeigt der Katalog der Städte, die damals vielen von uns in weiter Ferne lagen, heute aber, durch die politischen Ereignisse, jedem Kind über Presse, Rundfunk bekannt sind. Kairo — Jerusalem — Haifa — Beirut — Farmagusta — Saloniki — Istanbul — Athen — Barcelona — Madrid — Lissabon — Sofia — Belgrad und viele andere mehr. Zu diesen Exportländern kamen noch die fabrikseigenen Auslieferungslager und Geschäftsniederlassungen in Prag — Wien — Budapest — Milano — Graz. Sogar in New York hatte die Firma einen großen Kundenkreis und die Dollarschecks waren in der damaligen Zeit sehr begehrt. Der Export der Firma Haas & Czjzek betrug damals rund 70 bis 75 % (Diese Namen sind mir noch gut in Erinnerung). Kurz vor dem 2. Weltkrieg, als die geschäftlichen Beziehungen zu vielen Ländern allmählich „einfroren", waren viele Waggons mit dekoriertem Porzellan nicht mehr zu verkaufen und wurde auf Lager genommen. Nach dem Einmarsch der deutschen Truppen in das Sudetenland war dieses Lagerporzellan eine sehr begehrte Ware. In kürzester Zeit war auch das letzte Stück, die letzte Tasse verkauft. Nun begann ein neuer Aufstieg der Firma, die während der Tschechenjahre sich nur unter größten Anstrengungen als deutsche Firma behaupten konnte.
Im Oktober 1938 zerstörte ein Großbrand im oberen Brennhaus den 9. und 10. Ofen (Fassungsvermögen von einem Ofen ca. 70 bis 80 qm). Mit Hilfe der deutschen Soldaten wurde dieser Brand rasch gelöscht, obwohl der für solche Katastrophen vorgesehene Flutbach zur Zeit des Brandes fast kein Wasser führt. Nach dem Brand wurde alles wieder aufgebaut und gleichzeitig der Betrieb renoviert und moder-
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.