⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Dluh vůči nám vyhnaným, za ty z Čech, Moravy a bývalého Slezska, z Kouřimska (Kühländchen) a jihlavské oblasti, činí jeden bilion dvě stě čtyřicet miliard marek. Českoslovenští lid tuto sumu nikdy nedokáže splatit. Přesto česká vláda požaduje od Spolkové republiky odškodnění. Není to výsměch? Bude zajímavé sledovat, jak vysoké budou plnění naší vlády. Zda se těmto požadavkům rozhodně vzepře a bude požadovat započtení naší pohledávky?
Na letničním setkání byla sepsána petice adresovaná Organizaci spojených národů se sídlem v New Yorku. Poukazuje se v ní na právo vyhnanců na domovinu v oblasti, kterou my, sudetští Němci, po staletí osidlovali a kultivovali. Jsme zvědavi, jak zástupci OSN zareagují. Jedno vím naprosto jistě: „Zcela jistě ne s takovým nadšením jako u Arafata, když ten kdysi svůj požadavek velkolepým gestem přednesl před valným shromážděním OSN za velkého potlesku." Německý zástupce bude ten papír předkládat celý nesvůj a rozpačitě. Co pak podnikne pan Waldheim, to bude pro nás jistě zajímavé. Necháme se překvapit.
Jedno je však zcela jisté: máme se čím pochlubit více než Palestinci. Sudetská oblast byla vysoce kulturní, civilizovanou a industrializovanou zemí, kterou před 800 lety osídlil pracovitý lid. Její výrobky měly světový věhlas a mají ho i dnes. Co mohou vykázat Palestinci a jaký rozvoj po sobě zanechali v opuštěné zemi, to nevím.
Snad tam ale byli usazeni ještě déle, než jsme my Němci byli v bývalých zemích Čechy, Morava a Slezsko. Ale zdá se, že vše, co je „německé", se musí potírat. Dokonce se do toho míchají i sami Němci.
Jak by jinak bylo možné ve 20. století pokroku, uprostřed Evropy – vždyť to bývalo kdysi srdce Evropy – zřídit druhý německý stát?
V jedné části panuje svoboda a blahobyt, ve druhé jsou lidé prý také spokojeni (!) Jen jeden rozdíl tu je: staří lidé rádi přijíždějí do té jedné části – přirozeně do té naší – aby si vyzvedli peníze, které jim tam byly uschovány, aby si mohli udělat nákup, jaký v jejich bydlišti už 30 let není možný. Vlastně by v dělnicko-rolnickém státě mělo být naopak. Tam přece měl být dělnický ráj. Ale jako u všech ideí, ať už od Marxe po Lenina, Maa nebo Ho Či Mina – realita se vždy vyvíjí opačným směrem. Vždycky je to jinak, než se ideologicky předstírá.
Doufejme, že náš národ (na této straně ostnatého drátu a zdi) odolá pokušení, které se šíří hesly o bratrství a mezinárodní solidaritě. Tato krásná slova by jen vyhovovala požadavkům velkoruského mocenského nároku a pomáhala by je uskutečnit.
Jednotná Evropa ještě nějakou dobu nepřijde. Ani církvi se za 2000 let svým učením nepodařilo národy sjednotit, ani Napoleon je k sobě nepřiblížil. Od jiného utopisty, který to zkoušel také násilím, si dáme odstup. Nestojí za to ho jmenovat.
EG (Evropské společenství) nám právě teď poskytuje nejlepší názornou lekci o tom, jak je to se sjednocením. Každý člen hledí jen na svůj prospěch v hospodářském ohledu. Malicherně se lpí na sobeckých výhodách. Kdo je v tomto spolku plátcem, netřeba vysvětlovat. Ale jak dlouho ještě? Přestanou-li se jednou platit příspěvky, budeme mít v EG ještě soudržnost? Není mým úkolem o tom přemýšlet a nechci ani šířit pesimismus.
unfreieste Europas. Der Versuch, ein bißchen Freiheit zu erringen, ist kläglich gescheitert!
Die Schulden an uns Vertriebenen betragen für die aus den böhmischen, mährischen und ehem. schlesischen Raum, dem Kühländchen und dem Iglauergebiet Eintausendzweihundertvierzig Milliarden DM. Niemals kann das tschechisch-slowakische Volk diese Summe aufbringen. Trotzdem verlangt die tschechische Regierung von der Bundesrepublik Wiedergutmachung. Ist das nicht ein Hohn? Man darf gespannt sein wie hoch die Leistungen unserer Regierung sein werden. Ob sie sich energisch dieser Forderungen widersetzen wird und eine Anrechnung unseres Guthabens verlangt?
Auf dem Pfingsttreffen wurde eine Petition an die Vereinten Nationen mit Sitz in New York verfaßt. Darinnen wird auf das Recht auf Heimat der Vertriebenen in den von uns Sudetendeutschen seit Jahrhunderten besiedelten und kultivierten Raum hingewiesen. Wir wollen uns überraschen lassen, wie die UNO-Vertreter reagieren werden. Eines weiß ich ganz bestimmt: „Sicher nicht so begeistert wie bei Arrafat, als dieser seine Forderung mit großartiger Geste vor der UNO-Vollversammlung unter großem Beifall stellte." Der deutsche Vertreter wird ganz kleinlaut in Verlegenheit das Papier vorlegen. Was Herr Waldheim dann tun wird, dürfte für uns interessant werden. Lassen wir uns überraschen.
Eines ist aber ganz gewiß: Wir haben mehr aufzuweisen als die Palästinenser. Das Sudetengebiet war ein hochkultiviertes, zivilisiertes und industrialisiertes Land, das vor 800 Jahren ein fleißiges Volk besiedelt hat. Seine Erzeugnisse hatten Weltgeltung, und sie haben es heute wiederum. Was die Palästinenser vorzuweisen haben und welchen Aufbau sie in dem verlassenen Land hinterlassen haben, weiß ich nicht.
Nur sollen sie dort noch länger ansässig gewesen sein, als wir Deutsche in den ehem. Ländern Böhmen, Mähren und Schlesien. Aber anscheinend muß alles was „deutsch" ist bekämpft werden. Selbst Deutsche mischen in diesem Geschäft mit.
Wie wäre es sonst möglich, im 20. Jahrhundert des Fortschritts, mitten in Europa — eigentlich war es einst das Herz Europas — einen 2. deutschen Staat zu errichten?
In dem einen Teil ist Freiheit und Wohlstand anzutreffen, im anderen Teil sind die Menschen wohl auch zufrieden (!) Nur ein Unterschied besteh.: Die alten Leute kommen gerne in den einen Teil — natürlich in den unseren — um die für sie bereitgehaltenen Gelder in Empfang zu nehmen, damit sie einmal einen Einkauf tätigen können, der in ihrem Wohngebiet seit 30 Jahren nicht möglich war. Eigentlich müßte in einem Arbeiter- und Bauernstaat das Gegenteil der Fall sein. Dort sollte es ja das Paradies der Arbeiter geben. Aber wie alle Ideen, ob von Marx bis Lenin. Mao oder Hotchimin, die Realitäten gestalten sich in umgekehrten Richtungen. Es ist immer anders als man sie ideologisch herbeigaukelt.
Wir wollen hoffen, daß unser Volk (diesseits des Stacheldrahtes und der Mauer) der Versuchung widersteht, die durch Parolen von Brüderlichkeit und internationaler Verbrüderung ausgestreut werden. Diese schönen Worte würden nur dem Begehren des großrussischen Machtanspruches entgegenkommen und es verwirklichen helfen.
Ein einiges Europa wird noch eine Weile ausbleiben. Weder der Kirche ist es in 2000 Jahren gelungen mit ihrer Lehre die Völker zu einigen, noch Napoleon hat sie einander näher gebracht. Von dem anderen Utopisten, der es ebenfalls mit Gewalt versucht hat, wollen wir Abstand nehmen. Es lohnt nicht ihn zu nennen.
Die EG liefert uns zur Zeit den besten Anschauungsunterricht, wie es um die eVreinigung steht. Jedes Mitglied sucht nur seinen Vorteil in wirtschaftlicher Hinsicht. Kleinlich wird auf egoistische Vorteile beharrt. Wer bei diesem Verein der Zahlende
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.