⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Jako každoročně se i letos v Norimberku sjelo mohutné množství lidí. Kdysi nechali i američtí politici vyhnat miliony lidí – německých lidí – z jejich prastarých, jimi zkultivovaných a osídlených prostorů Evropy. Jaké pohnutky tyto politiky k tomu vedly, to se asi nikdy nedozvíme. Otázka přežití těchto mas se jich tehdy nedotýkala. Snad je vedla mlhavá naděje, že tím zahyne ještě víc lidí, než dokázaly zničit jejich bombardéry. Nyní mají sami problém s uprchlíky. Jak si s ním poradí, to bychom měli trochu pozorněji sledovat. Jsou to Vietnamci, kteří jim po léta věrně důvěřovali. Národ ale odmítá jejich přijetí. Bude zajímavé sledovat, s jakou lidskou důstojností budou tito uprchlíci konfrontováni.
My víme, a museli jsme to zakusit na vlastní kůži, jak dobře nám byli nakloněni naši vlastní krajané, když nás museli přijmout. Ledaskdo pocítil krutost svých bližních a poznal i nemilosrdnost. V rozbombardovaném Německu bylo mnoho těch, kteří sami nic neztratili, ale i tak jen pod nátlakem přenechali drobný koutek. Bezdomovost je nejhorší osud, jaký může člověk zažít. 30 let jsme leccos snášeli a naše láska k bývalé domovině stále trvá.
Nechápu, že vyhnaní krajané toto mírumilovné letniční setkání z ideologických důvodů znevažují. Vždyť jde jen o nepolitickou akci, na níž je pranýřováno bezpráví. Kdysi i sociální demokraté – a mám na mysli zejména Wenzela Jaksche – vyhnání nejostřeji odsuzovali. Politická poctivost na sudetoněmeckých sjezdech si zaslouží pozornost. Že se to nelíbí východnímu sousedovi, když do světa hlásáme bezpráví, jehož se na nás dopustil, a když pranýřujeme jeho nelidskost, to pro nás nesmí být důvodem k ohleduplnosti. Nakolik má naše demonstrativně předváděná soudržnost vliv na východní politiku spolkové vlády, o tom si můžeme být docela klidní. Užitek to přináší. To dokazují znovu a znovu porušení, kterých se východní smluvní partner kdykoli dopouští. Kam se poděla ta lidskost, na kterou se obzvlášť poukazovalo při uzavírání smluv? Kdo cestuje do zemí za ostnatými dráty, může se poučit. Je pochopitelné, že naše letniční setkání jsou vyhánějícím nepříjemná. To nás však nesmí zviklat. Pokud se pranýřují německé hanebnosti, na nichž jsme se my, sudetští Němci, vůbec nepodíleli, proč se nepranýřují ty české, k nimž přece došlo v období po skončení války? Dvě stě čtyřicet tisíc mužů, žen a dětí povraždili. O tom nechce psát žádný německý novinář! Jak to bylo, když nám naše zavazadlo dávali na váhu a z toho mála, co nám zbylo, ještě házeli část na velkou hromadu, kterou předtím sebrali už zkontrolovaným? Naše ženy se musely svlékat a nechat si osahávat tělo. Nejednomu slušnému Čechovi se z toho dělalo nevolno, ale ani on proti tomu nic nemohl dělat. Sám totiž ještě nevěděl, kam ho jednou zanese vlna nenávisti. Tušil ale, že takové jednání nemůže zůstat bez trestu. A odplata na sebe nenechala dlouho čekat. Dnes je český národ nejméně svobodným v Evropě. Pokus vydobýt si trochu svobody žalostně ztroskotal!
zurückgelegt werden muß. Wie gefährlich und nicht unbeschwerlich die Fahrt — ganz gleich ob im Autobus oder PKW — sich bei diesem Massenverkehr gestalten kann, weiß jeder. Trotzdem werden diese Strapazen gern ertragen. Man will dabei sein, wenn es gilt sein Recht zu wahren. Zu Hunderttausenden kamen sie wiederum in diesem Jahr: Egerländer, Böhmerwälder, Erzgebirgler, Saazerländer, Jeschken- und Riesengebirgler, aus dem Schönhengstgau, Südmähren und Iglau. Alle Gruppen, die man aus dem ehemaligen österreichischen Einflußgebiet vertrieben hatte, eilten herbei. Auch Otto von Habsburg weilte unter uns. Wer seine Heimat ehrt, der kommt zu diesem Treffen.
Wie alljährlich, es war wieder eine gewaltige Menschenmasse, die sich in Nürnberg vereint hatte. Einst haben auch amerikanische Politiker die Millionen Menschen — Deutsche Menschen — aus ihrem uralten, von ihnen kultivierten und besiedelten Räumen Europas austreiben lassen. Welche Motive diese Politiker dazu bewogen haben mochte, wird wohl nicht zu erfahren sein. Das Problem des Überlebens dieser Massen hat sie damals nicht berührt. Vielleicht die vage Hoffnung, daß dabei noch einige mehr umkommen als ihre Bomber vernichten konnten. Nun haben sie selbst ein Flüchtlingsproblem. Wie sie damit fertig werden, das sollten wir etwas genauer beobachten. Es sind Vietnamesen, die ihnen jahrelang treu vertraut haben. Das Volk aber lehnt die Aufnahme ab. Man wird gespannt sein können, mit welcher Menschenwürde diese Flüchtlinge konfrontiert werden.
Wir wissen, und haben es am eigenen Leib erfahren müssen, wie gut uns die eigenen Volksgenossen gesinnt waren, als sie uns aufnehmen mußten. So mancher hat manchmal die Grausamkeit seiner Mitmenschen fühlen müssen und auch Unbarmherzigkeit kennengelernt. Es gab viele, in dem zerbombten Deutschland, die nichts verloren hatten, die aber nur unter Zwang ein winziges Plätzchen abgaben. Heimatlos ist das schlimmste Los, wenn es Menschen erleben müssen. 30 Jahre haben wir manches ertragen und noch immer gilt unsere Liebe der einstigen Heimat.
Mir ist es unverständlich, daß vertriebene Landsleute diese friedliche Zusammenkunft zu Pfingsten aus ideologischen Anschauungen abwerten. Hier handelt es sich doch nur um eine unpolitische Veranstaltung, auf der ein Unrecht angeprangert wird. Einst haben auch Sozialdemokraten — und da denke ich ganz besonders an Wenzl Jaksch — die Vertreibung schärfstens verurteilt. Die politische Fairneß auf den Sudetendeutschen Tagen ist doch beachtenswert. Weil es dem östlichen Nachbarn nicht gefällt, wenn wir sein an uns begangenes Unrecht in die Welt rufen und die Unmenschlichkeit anprangern, darf es für uns kein Grund zur Rücksichtnahme sein. Inwieweit unser demonstrativ gezeigter Zusammenhalt auf die Ostpolitik der Bundesregierung Einfluß hat, können wir ganz beruhigt sein. Nutzen bringt es das. Das beweisen immer wieder die Verletzungen, die sich der östliche Vertragspartner jeder Zeit leistet. Wo ist die Menschlichkeit, auf die man ganz besonders bei Vertragsabschluß hinweisen wollte, geblieben? Wer in die umzäunten Länder reist, kann sich belehren lassen. Es ist verständlich, daß unsere Pfingsttreffen den Vertreibern unangenehm sind. Das aber darf uns nicht beirren. Wenn die Schandtaten der Deutschen, an denen wir Sudetenländer gar nicht beteiligt waren, angeprangert werden, warum dann nicht die der Tschechen, die immerhin im Zeitraum nach dem Kriegsende geschahen. Zweihundertvierzigtausend Männer, Frauen und Kinder haben sie abgeschlachtet. Davon will kein deutscher Journalist berichten! Wie war es denn, als man unser Gepäck auf die Waage stellte, und von der wenig gebliebenen Habe noch einen Teil zum großen Haufen warf, den man den vorher Kontrollierten schon abgenommen hatte. Unsere Frauen mußten sich ausziehen und abtasten lassen. Es hat manchen anständigen Tschechen davor selbst geekelt, aber dagegen konnte auch er nichts tun. Er wußte damals ja selbst noch nicht wohin ihn die Welle des Hasses einmal tragen wird. Aber eine Ahnung, daß solches Tun nicht straflos bleiben kann, fühlte er. Nun die Quittung blieb nicht aus. Heute ist das tschechische Volk das
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.