Sudetoněmecký sjezd o letnicích 1975 v Norimberku

Norimberk byl pro mnohé sudetské Němce znovu skvělým zážitkem.

Nejen pestrý program těchto dnů ukázal naše bohaté kulturní dědictví, ale celou akci korunovalo velkolepé shromáždění o letniční neděli. Ten obrovský dav lidí dokázal, že naši krajané i po 30 letech vyhnání zůstávají věrni opuštěné a dnes zpustlé (pozn. red.) domovině. Jak vynikajícím způsobem jsou tyto dny uspořádány a naplněny programem, to musí člověk zažít sám. Je povznášející vidět ty davy našich krajanů ze všech částí Sudet. Žádná oběť ani námaha, kterou taková setkání vyžadují, naše krajany neodradí od cesty. Je až s podivem, s jakou trpělivostí vydrží na velkém prostranství při bohoslužbě a jak pak ještě vyčkají na samotné shromáždění. Naštěstí bylo po celá ta léta vždy nádherné slunečné počasí. I mluvčí sudetských Němců Dr. Walter Becher poukázal na to, že nám Pánbůh nadělil vskutku „císařské" počasí, jaké bývá na výsostných akcích. Nadšení na závěrečném shromáždění bylo jedinečné. Znovu a znovu propukal potlesk při projevu ochránce akce.

Bavorskému ministerskému předsedovi Alfonsi Goppelovi patří největší uznání a náš nejsrdečnější dík. Až dosud nám vždy zaručoval, že tento památný den můžeme v Bavorsku pořádat pod jeho záštitou. Při všech letničních setkáních, která jsme v Bavorsku uspořádali, byl vždy přítomen a vždy nalezl dojemná slova pro trpký osud vyhnání.

Co se dělo v jiných zemích? V Essenu se ve stejnou dobu konalo setkání vyhnanců z východních území za Odrou a Nisou. Kde byl ministerský předseda té země? Našel pár slov pozdravu pro své krajany, kteří mu byli svěřeni, tak jako to učinil bavorský zemský otec mezi námi ve žhavém vedru letniční neděle?

Výstaviště se svou obrovskou parkovací plochou a dalšími zařízeními se pro tuto akci znamenitě hodí. Areál patří soukromé společnosti, a ta má o příjmy, jaké takové dny přinášejí, jistě zvláštní zájem. Kromě toho se prý dnes v Mnichově lituje toho, že nás ze svého města kdysi vypudili. Po všechny tři letniční dny byly totiž všechny hotelové pokoje v Norimberku a okolí obsazené, zatímco v Mnichově zůstávala hotelová lůžka prázdná.

Je politováníhodné, že světonázory a politický fanatismus proměňují toto nepolitické setkání k něčemu jinému. My, sudetští Němci, chceme mírumilovně demonstrovat jen za právo a proti krutosti vyhánění. Právo na domov a apelu na světové svědomí nesmí být uspáno. Je třeba oněm politikům, kteří chtějí dělit národy a země, stále znovu předkládat bezpráví takového jednání. Mělo by se konečně přestat s dělením národů a zemí, i když se u některé části národa v důsledku jeho světonázoru rodí radikalismus a revoluce usilující o změnu společnosti. Žádnému pracujícímu člověku to zlepšení nepřineslo v žádné takzvané socialisticky vládnoucí zemi. Hesly o míru, přičemž se člověk sám zbrojí až po zuby, se chce zastřít nesvoboda.

Z našeho městečka Horní Slavkov (Schlaggenwald) a okolí se sešlo hojně krajanů, kteří se mohli navzájem pozdravit. Člověk se vždycky znovu raduje, když smí pobýt mezi známými. Zůstává stále divem potkat tolik krajanů. Je třeba mít na paměti, že cesta často vede přes mnoho set kilometrů. Jak nebezpečná a nikoli bezstarostná může být jízda – ať už autobusem nebo osobním autem – při tak masovém provozu, to ví každý. Přesto se tato námaha ochotně snáší. Člověk chce být u toho, když jde o hájení jeho práva. I letos jich znovu přišly statisíce: Chebané, Šumavané, Krušnohorci, Žatečané, obyvatelé Ještědských a Krkonošských hor, lidé ze Svitavska, jižní Moravy a Jihlavska. Přispěchaly všechny skupiny vyhnané z bývalé rakouské sféry vlivu. Mezi námi pobýval i Otto Habsburský. Kdo ctí svou domovinu, ten na toto setkání přijde.

věta pokračuje na dalším listu ⟶