Sudetoněmecký sjezd o letnicích 1975 v Norimberku
Norimberk byl pro mnohé sudetské Němce znovu skvělým zážitkem.
Nejen pestrý program těchto dnů ukázal naše bohaté kulturní dědictví, ale celou akci korunovalo velkolepé shromáždění o letniční neděli. Ten obrovský dav lidí dokázal, že naši krajané i po 30 letech vyhnání zůstávají věrni opuštěné a dnes zpustlé (pozn. red.) domovině. Jak vynikajícím způsobem jsou tyto dny uspořádány a naplněny programem, to musí člověk zažít sám. Je povznášející vidět ty davy našich krajanů ze všech částí Sudet. Žádná oběť ani námaha, kterou taková setkání vyžadují, naše krajany neodradí od cesty. Je až s podivem, s jakou trpělivostí vydrží na velkém prostranství při bohoslužbě a jak pak ještě vyčkají na samotné shromáždění. Naštěstí bylo po celá ta léta vždy nádherné slunečné počasí. I mluvčí sudetských Němců Dr. Walter Becher poukázal na to, že nám Pánbůh nadělil vskutku „císařské" počasí, jaké bývá na výsostných akcích. Nadšení na závěrečném shromáždění bylo jedinečné. Znovu a znovu propukal potlesk při projevu ochránce akce.
Bavorskému ministerskému předsedovi Alfonsi Goppelovi patří největší uznání a náš nejsrdečnější dík. Až dosud nám vždy zaručoval, že tento památný den můžeme v Bavorsku pořádat pod jeho záštitou. Při všech letničních setkáních, která jsme v Bavorsku uspořádali, byl vždy přítomen a vždy nalezl dojemná slova pro trpký osud vyhnání.
Co se dělo v jiných zemích? V Essenu se ve stejnou dobu konalo setkání vyhnanců z východních území za Odrou a Nisou. Kde byl ministerský předseda té země? Našel pár slov pozdravu pro své krajany, kteří mu byli svěřeni, tak jako to učinil bavorský zemský otec mezi námi ve žhavém vedru letniční neděle?
Výstaviště se svou obrovskou parkovací plochou a dalšími zařízeními se pro tuto akci znamenitě hodí. Areál patří soukromé společnosti, a ta má o příjmy, jaké takové dny přinášejí, jistě zvláštní zájem. Kromě toho se prý dnes v Mnichově lituje toho, že nás ze svého města kdysi vypudili. Po všechny tři letniční dny byly totiž všechny hotelové pokoje v Norimberku a okolí obsazené, zatímco v Mnichově zůstávala hotelová lůžka prázdná.
Je politováníhodné, že světonázory a politický fanatismus proměňují toto nepolitické setkání k něčemu jinému. My, sudetští Němci, chceme mírumilovně demonstrovat jen za právo a proti krutosti vyhánění. Právo na domov a apelu na světové svědomí nesmí být uspáno. Je třeba oněm politikům, kteří chtějí dělit národy a země, stále znovu předkládat bezpráví takového jednání. Mělo by se konečně přestat s dělením národů a zemí, i když se u některé části národa v důsledku jeho světonázoru rodí radikalismus a revoluce usilující o změnu společnosti. Žádnému pracujícímu člověku to zlepšení nepřineslo v žádné takzvané socialisticky vládnoucí zemi. Hesly o míru, přičemž se člověk sám zbrojí až po zuby, se chce zastřít nesvoboda.
Z našeho městečka Horní Slavkov (Schlaggenwald) a okolí se sešlo hojně krajanů, kteří se mohli navzájem pozdravit. Člověk se vždycky znovu raduje, když smí pobýt mezi známými. Zůstává stále divem potkat tolik krajanů. Je třeba mít na paměti, že cesta často vede přes mnoho set kilometrů. Jak nebezpečná a nikoli bezstarostná může být jízda – ať už autobusem nebo osobním autem – při tak masovém provozu, to ví každý. Přesto se tato námaha ochotně snáší. Člověk chce být u toho, když jde o hájení jeho práva. I letos jich znovu přišly statisíce: Chebané, Šumavané, Krušnohorci, Žatečané, obyvatelé Ještědských a Krkonošských hor, lidé ze Svitavska, jižní Moravy a Jihlavska. Přispěchaly všechny skupiny vyhnané z bývalé rakouské sféry vlivu. Mezi námi pobýval i Otto Habsburský. Kdo ctí svou domovinu, ten na toto setkání přijde.
Sudetendeutscher Tag 1975 zu Pfingsten in Nürnberg
Nürnberg war für viele Sudetendeutsche wieder ein großartiges Erlebnis.
Nicht nur das vielseitige Programm an diesen Tagen hat unser reiches Kulturgut aufgezeigt, sondern die großartige Kundgebung am Pfingstsonntag krönte diese Veranstaltung. Die Massenansammlung bewies, daß unsere Landsleute noch nach 30 Jahren Vertreibung treu zur verlassenen und jetzt verkommenen (Anm. d. R.) Heimat halten. Wie hervorragend diese Tage gestaltet und ausgefüllt sind, muß man selbst erlebt haben. Es ist erhebend, diese Massen unserer Landsleute aus allen Teilen des Sudetenlandes zu erleben. Kein Opfer und keine Anstrengung, die bei so einer Zusammenkunft abverlangt wird, hindert unsere Landsleute daran, die Anreise zu scheuen. Es ist erstaunlich mit welcher Geduld sie auf dem weiten Platz beim Gottesdienst ausharren, und wie anschließend noch die Kundgebung abgewartet wird. Zum Glück waren in den vielen Jahren stets herrliche Sonnentage zu verzeichnen. So wies auch der Sprecher der Sudetendeutschen, Dr. Walter Becher, darauf hin, daß der liebe Gott uns ein rechtes Landesvaterwetter oder Kaiserwetter beschert hat. Die Begeisterung bei der Schlußkundgebung war einmalig. Immer wieder brauste der Applaus bei der Ansprache des Schirmherrn auf.
Dem Bayerischen Ministerpräsidenten Alfons Goppel gebührt die größte Anerkennung und unser herzlichster Dank. Er gab bis jetzt immer die Gewähr dafür, daß wir unter seiner Schirmherrschaft diesen Gedenktag in Bayern veranstalten konnten. Bei allen Pfingstveranstaltungen, die wir in Bayern abgehalten haben, war er immer dabei und stets fand er ergreifende Worte für das bittere Los der Vertreibung.
Was geschah in den anderen Ländern? In Essen fand zur gleichen Zeit das Treffen der Vertriebenen aus dem Ostgebieten von Oder und Neiße statt. Wo war der Ministerpräsident dieses Landes? Fand er einige Grußworte für seine ihm dort anvertrauten Landeskinder, wie es der Bayerische Landesvater in der Gluthitze des Pfingstsonntagmittags unter uns getan hat?
Das Messegelände mit seiner riesigen Parkraumfläche und sonstigen Anlagen eignet sich für diese Veranstaltung wunderbar. Das Gelände gehört einer Privatgesellschaft und diese dürfte an Einnahmen, wie sie solche Tage bieten, besonders interessiert sein. Außerdem wurde bekannt, daß es München heute bereut, uns aus ihrer Stadt verbannt zu haben. Denn an den 3 Pfingsttagen waren alle Hotelzimmer in und um Nürnberg ausgebucht, und in München standen die Hotelbetten leer.
Es ist bedauerlich, daß Weltanschauungen und politischer Fanatismus diese unpolitische Zusammenkunft umfunktionieren. Wir Sudetendeutsche wollen nur für das Recht und gegen Grausamkeit von Vertreibungen friedlich demonstrieren. Das Recht auf Heimat, und der Appell an das Weltgewissen darf nicht eingeschläfert werden. Es muß jenen Politikern, die Völker und Länder teilen wollen, das Unrecht dieses Handelns vorgehalten werden. Man sollte endlich aufhören Völker und Länder zu teilen, auch wenn die Weltanschauung eines Volksteiles zum Radikalismus und zu Gesellschaftsveränderung Revolutionen auslöst. Eine Besserung hat es den arbeitenden Menschen noch in keinem sogenannten sozialistisch regierten Land gebracht. Mit Parolen von Frieden, wobei man sich aber bis an die Zähne bewaffnet, möchte man über die Unfreiheit hinwegtäuschen.
Aus unserem Städtchen Schlaggenwald und Umgebung konnten sich zahlreich die Landsleute begrüßen. Man freut sich halt immer wieder unter Bekannten weilen zu dürfen. Es bleibt immer wieder ein Wunder, so vielen Landsleuten zu begegnen. Man muß bedenken, daß der Reiseweg oft über viele 100 Kilometer
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.