⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Když se Němci, a zejména němečtí vyhnanci z domova, ohlížejí za událostmi před třiceti lety, neděje se tak jen ve vzpomínce na nejtrpčí a totální porážku svého národa, ani jen na rozbití Německé říše a zločiny spáchané na milionech Němců, ale i s hrdostí na budovatelské úsilí, které během několika málo let proměnilo země Spolkové republiky Německo z pole trosek ve svobodně demokratický stát s prosperujícím hospodářstvím.
Levicovými literáty tolik opěvovaná „milost nulového bodu" nespočívala v tom, že by porážka Německa vytvořila předpoklady pro nastolení socialistické či komunistické formy vlády ve svobodné části Německa, nýbrž v tom, že probudila tvůrčí síly Němců. V dnešní přesycené společnosti se tehdejší měřítka hodnot vytratila. Nikdo si už neumí představit, co znamenalo hospodářsky a sociálně znovu začlenit dvanáct milionů lidí vyhnaných z domova, vykořeněných a zcela bez prostředků, vytvořit jim nový domov, znovu vybudovat města zničená až z devadesáti procent a znovu rozhýbat zcela ochromený průmysl. V padesátých letech se rádo mluvilo o „německém hospodářském zázraku". Bezpochyby jím to bylo, ale ještě více to bylo zázrakem duševním, neboť místo aby propadli zoufalství a rezignaci, mobilizovali Němci té doby své vnitřní síly.
Stalinův plán, jenž měl vehnáním milionů vyhnanců vyvolat hospodářský a sociální chaos ve svobodné části Německa a učinit ji tak zralou pro komunistický převrat, nevyšel. To je také jeden z důvodů, proč od dob, kdy se nezdar tohoto plánu stal zjevným, spustila východní propaganda nevídanou pomlouvačnou kampaň proti německým vyhnancům, jež neustala dodnes. Zklamání z nadějí do nich vkládaných stále trvá. Nezmírňuje je ani skutečnost, že ochotní pomocníci a jejich přisluhovači v západoněmeckých komunikačních médiích se na štvanici proti vyhnancům podíleli a podporovali ji. Sklidit za budovatelské a integrační úsilí jen posměch a pomluvy je trpké. Přesto bylo toto dílo vykonáno, a to staví vyhnance lidsky i morálně stále výše než ty, kdo je z ideologických důvodů nebo z hlouposti nenávidí.
M. (Západ a Východ)
● Krajané! Plaťte včas předplatné za „Heimatbrief" ●
[obr] Most od Četnické uličky — Möhler-Schmied
durch Mißhandlungen auf den Straßen, bei Hungermärschen, durch Urteile sogenannter Volksgerichte oder durch illegale öffentliche Hinrichtungen ums Leben kamen. Diese Opfer bleiben anonym, nicht etwa deshalb, weil sich die dafür Verantwortlichen dieser Untaten schämen, sondern weil sie nicht in das Bild einer friedliebenden Idylle passen, das die kommunistische Propaganda vom „sozialistischen Aufbau" in den unter sowjetischer Vorherrschaft stehenden Ländern gezeichnet hat. Das ist auch der Grund, warum die Vertreiberstaaten und die hinter ihnen stehende Sowjetunion heute so heftig auf die Forderung reagieren, die deutsche Bundesregierung möge die bisher geheim gehaltenen Dokumente über die Vertreibung der Deutschen der Öffentlichkeit zugänglich machen.
Wenn die Deutschen, und besonders die deutschen Heimatvertriebenen an die Ereignisse vor dreißig Jahren zurückblicken, dann geschieht das nicht allein in Erinnerung an die bitterste und totale Niederlage ihres Volkes, auch nicht an die Zertrümmerung des Deutschen Reiches und die an Millionen Deutschen begangenen Verbrechen, sondern auch mit dem Stolz auf die Aufbauleistung, die die Länder der Bundesrepublik Deutschland binnen weniger Jahre aus einem Trümmerfeld in einen freiheitlich-demokratischen Staat mit einer prosperierenden Wirtschaft verwandelte.
Die von linken Literaten vielbesungene „Gnade des Nullpunktes" lag nicht darin, daß mit der Niederlage Deutschlands die Voraussetzungen für die Errichtung einer sozialistischen oder kommunistischen Regierungsform im freien Teil Deutschlands geschaffen, sondern darin, daß die schöpferischen Kräfte der Deutschen geweckt wurden. In der heutigen übersättigten Gesellschaft hat man die damals gesetzten Wertmaßstäbe verloren. Man hat keine Vorstellung mehr davon, was es hieß, zwölf Millionen aus ihrer Heimat vertriebene, entwurzelte und völlig mittellose Menschen wirtschaftlich und sozial wieder einzugliedern und ihnen eine neue Heimat zu schaffen, bis zu neunzig Prozent zerstörte Städte wieder aufzubauen und eine völlig darniederliegende Industrie wieder in Gang zu setzen. Man sprach in den fünfziger Jahren gerne vom „Deutschen Wirtschaftswunder". Das war es ohne Zweifel, aber noch mehr war es ein seelisches Wunder, denn anstatt zu verzweifeln und zu resignieren, mobilisierten die Deutschen dieser Jahre ihre inneren Kräfte.
Der Plan Stalins, mit dem Hineinpumpen von Millionen Vertriebenen ein wirtschaftliches und soziales Chaos im freiheitlichen Teil Deutschlands zu schaffen und diesen damit reif für eine kommunistische Machtergreifung zu machen, ging nicht auf. Das ist auch einer der Gründe dafür, daß die östliche Propaganda seit den Tagen, da das Mißlingen dieses Planes offensichtlich wurde, eine Diffamierungskampagne ohnegleichen gegen die deutschen Vertriebenen einleitete, die bis heute noch nicht abgeebbt ist. Die Enttäuschung über die in sie gesetzten Erwartungen hält immer noch an. Sie wird nicht dadurch gemindert, daß willige Helfer und Helfershelfer in den bundesdeutschen Kommunikationsmedien die Hetze gegen die Vertriebenen mitgemacht und unterstützt haben. Für eine Aufbau- und Eingliederungsleistung nur Hohn und Verleumdung zu ernten, ist bitter. Aber sie wurde trotzdem vollbracht, und das stellt die Vertriebenen menschlich und moralisch immer noch auf eine höhere Ebene als jene, die sie aus ideologischen Gründen oder aus Dummheit befeinden.
E. M. (West und Ost)
● Landsleute! Zahlt pünktlich die Bezugsgebühren für den „Heimatbrief" ●
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.