Setkání rodáků z Horního Slavkova (Schlaggenwald) v patronátním městě Auerbach 2. a 3. srpna 1975

PROGRAM:

Sobota 2. srpna 1975:

Přátelské posezení při svižné hudbě k dobré náladě v hotelu „Goldener Löwe".

Neděle 3. srpna 1975:

Dopoledne:

9.00 hodin: Společná nedělní mše ve farním kostele.

10.00 hodin: Nástup čestných hostů, krojovaných a praporů (spolků) k pochodu na hřbitov.

10.15 hodin: Odchod ke kladení věnce na hřbitově.

V průvodu jdou:

V čele hornická kapela z Auerbachu, první starosta se svým doprovodem, městský prapor a delegace s praporem Auerbašského krojového spolku, jehož členem je Toni Kunzmann.

Dále bude přítomen i náš slavkovsko-chebský prapor z Goldbachu s doprovodem a kroji.

Přeji si co nejhojnější účast.

11.00 hodin: Oběd.

14.00 hodin: Přátelské posezení ve farním sále, trvající až do večerního rozloučení.

30 let od konce války — 30 let budovatelského úsilí

Dne 8. května 1945 skončila bezpodmínečnou kapitulací Německé říše druhá světová válka v Evropě. Pro historika znamená tento den pouhé datum. Je to den, kdy po téměř šesti letech utichly zbraně. Kdo však dokáže docenit, kolik lidského utrpení tomuto dni předcházelo a kolik ho ještě mělo následovat? Válka v Evropě tím totiž ještě nekončila, i když už nebyly žádné hlášení wehrmachtu ani válečné bulletiny. Po proudech krve následovaly proudy uprchlíků a vyhnanců, obětí divokého nacionalismu a komunistické myšlenky světové revoluce.

Podle oficiálních statistik si válka vyžádala 28 milionů obětí mezi civilisty oproti 27 milionům mezi vojáky. Tím se působivým způsobem dokazuje totální charakter této války. V první světové válce, na níž se účastnilo „jen" 36 států oproti 61 ve druhé, byl poměr vojenských mrtvých vůči civilním ještě 10:1, z čehož je patrné, jak zhoubně se projevila válka ve vzduchu. Do statistik druhé světové války se nezapočítávají miliony Němců, kteří zahynuli na útěku před Rudou armádou v důsledku týrání a znásilňování, a tím méně miliony těch, kteří po ukončení bojových operací zahynuli v internačních a pracovních táborech, při svévolných činech vojáků nebo partyzánů, při týrání na ulicích, na hladomorných pochodech, na základě rozsudků takzvaných lidových soudů nebo při nezákonných veřejných popravách. Tyto oběti zůstávají anonymní, nikoli snad proto, že by se za tyto zločiny odpovědní styděli, ale proto, že nezapadají do obrazu mírumilovné idyly, který komunistická propaganda vykreslila o „socialistické výstavbě" v zemích pod sovětskou nadvládou. To je také důvod, proč vyháněcí státy a za nimi stojící Sovětský svaz dnes tak prudce reagují na požadavek, aby západoněmecká spolková vláda zpřístupnila veřejnosti dosud tajně uchovávané dokumenty o vyhánění Němců.

věta pokračuje na dalším listu ⟶