Rodinné zprávy
† NAŠI ZEMŘELÍ †
Horní Slavkov (Schlaggenwald):
Marie Kolmer, rozená Siart, zemřela 11. 2. 1975 v Norimberku v 76. roce života.
Hermine Erler, rozená Lang, zemřela 22. 12. 1974 v Lettgenbrunnu v 84. roce života.
Marie Frank, rozená Kolmer, ovdovělá Zinner (bližší údaje nejsou známy), zemřela 21. 3. 1975 v 86. roce života.
Aloisia Peterlik, rozená Klupp, zemřela 18. 5. 1975 v Mömbrisu u Aschaffenburgu v 92. roce života.
Willy Bruchelt zemřel 27. 3. 1975 ve Wiesbadenu v 59. roce života.
Albert Hanika zemřel 19. 1. 1975 v Augsburgu v 70. roce života.
Hermann Ritter zemřel 5. 3. 1975 v Idsteinu (Töppeles) v 87. roce života.
Barbara Hahn, rozená Plaß, zemřela 3. 4. 1975 v Leisenwaldu v 83. roce života.
Franz Kugler zemřel v Ichenhausenu v březnu 1975.
Vzpomínka na Willyho Bruchelta
Willy Bruchelt – kdo by ho neznal, toho veselého kluka, ochotného člověka a skromného spoluobčana. Nyní i jeho ukryla země, ještě ani ne šedesátiletého. Když se vážený spoluobčan navždy loučí s tímto světem a odchází do věčné domoviny, promítne se nám před očima ještě jednou celý jeho život. Willy Bruchelt svým tichým působením mnoha lidem dodal sílu a novou životní odvahu. Zejména v těžkých dobách nouze prokázal pevnost a nesobecky se zasazoval za své bližní. Jak oblíbený byl ve Wiesbadenu, kde působil, dokázal velký zástup truchlících, který ho doprovodil na poslední cestě. Pan Dr. Roßmeißl z Wiesbadenu, který nám, Slavkovanům, není neznámý, řekl, že ani ve staré vlasti by se nesešlo více truchlících hostů než v té nové. To dokazuje, jaké vážnosti se Willy Bruchelt těšil. My, Slavkovanové, kteří jsme ho blíže znali, ztrácíme dobrého kamaráda a věrného přítele domoviny, který zůstal s naším horním městečkem vždy úzce spjatý.
Nerad bych jeho přátelům zamlčel dopis, který mi došel, a rád jej zveřejním. Ukazuje, jaký Willy byl. Kondolenční dopis jeho bývalého profesora kreslení nemohu uvést celý. V něm pan profesor Schmidt dojemnými slovy ocenil Willyho obětavost. Díky jeho nesobecké pomoci mu totiž Willy zachránil život v zajetí a pomohl i mnoha dalším:
„Willy Bruchelt byl nám Slavkovanům v chlapeckém věku znám jako roztomilý rošťák, svým pozdějším přátelům jako kamarád, se kterým se dalo krást koně. Své ženě byl v každém případě milujícím manželem a jeho životem a sluncem prozářená povaha mu i v nové domovině získala mnoho přátel. O něm lze říci: Kdo ho znal, měl ho rád."
Heimatbrief je most k domovině!
Získejte nového odběratele!
Srdečně blahopřejeme!
Familien-Nachrichten
† UNSERE TOTEN †
Schlaggenwald:
Marie Kolmer geb. Siart, am 11. 2. 1975 in Nürnberg, im 76. Lebensjahr.
Hermine Erler geb. Lang, am 22. 12. 1974, in Lettgenbrunn, im 84. Lebensjahr.
Marie Frank geb. Kolmer, verwitwete Zinner (Näheres nicht bekannt), am 21. 3. 1975, im 86. Lebensjahr.
Aloisia Peterlik geb. Klupp, am 18. 5. 1975 in Mömbris bei Aschaffenburg, im 92. Lebensjahr.
Willy Bruchelt, am 27. 3. 1975 in Wiesbaden, im 59. Lebensjahr.
Albert Hanika, am 19. 1. 1975 in Augsburg, im 70. Lebensjahr.
Hermann Ritter, am 5. 3. 1975 in Idstein (Töppeles), im 87. Lebensjahr.
Barbara Hahn geb. Plaß, am 3. 4. 1975 in Leisenwald, im 83. Lebensjahr.
Franz Kugler, in Ichenhausen, im März 1975.
Nachruf für Willy Bruchelt
Willy Bruchelt, wer kennt ihn nicht, diesen fröhlichen Jungen, den hilfsbereiten Menschen und bescheidenen Mitbürger. Nun deckt auch ihn die Erde zu, noch keine 60 Jahre alt. Wenn ein geachteter Mitbürger für immer dieser Welt ade sagt und in die ewige Heimat geht, gleitet das Leben noch einmal an uns vorbei. Willy Bruchelt hat mit seinem stillen Wirken vielen Mitmenschen Auftrieb und neuen Lebensmut gegeben. Besonders in den großen Notzeiten bewies er Standhaftigkeit und setzte sich selbstlos für seine Mitmenschen ein. Wie beliebt er in seinem Wirkungskreis in Wiesbaden war, bewies das große Trauergefolge, welches ihn zur letzten Ruhestätte begleitet hat. Herr Dr. Roßmeißl in Wiesbaden, der uns Schlaggenwaldern kein Unbekannter ist, sagte, daß sich hätten in der alten Heimat nicht mehr Trauergäste einfinden können, wie in der neuen Heimat. Das bewies, welches Ansehen Willy Bruchelt genoß. Wir Schlaggenwalder, die ihn näher kannten, verlieren einen guten Kameraden und einen treuen Heimatfreund, der mit unserem Bergstädtchen stets eng verbunden geblieben war.
Eine mir zugegangene Zuschrift will ich seinen Freunden nicht vorenthalten und veröffentlichen. Sie zeigt, wie Willy war. Das Kondolenzschreiben seines ehem. Zeichenprofessors kann ich nicht vollständig wiedergeben. In diesem würdigte Herr Prof. Schmidt die Opferbereitschaft Willy Bruchelt in ergreifenden Worten. Denn durch den selbstlosen Einsatz hatte Willy ihm das Leben in Gefangenschaft gerettet und vielen anderen geholfen:
„Willy Bruchelt war uns Schlaggenwaldern in seinem Bubenalter als liebenswerter Schlingel, seinen späteren Freunden als Kamerad, mit dem man Pferde stehlen konnte, bekannt. Seiner Frau war er jedenfalls ein liebevoller Gatte, und sein lebensfrohes, sonniges Naturell erwarb ihm auch in der neuen Heimat viele Freunde. Man darf von ihm sagen: Wer ihn kannte, hat ihn lieb gehabt."
Der Heimatbrief ist die Brücke zur Heimat!
Werben Sie einen neuen Bezieher!
**
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.