Milý dopis
od krajana J. Floßmanna, vrchního učitele ve výslužbě,
8461 Klardorf, 4. 4. 1975
Milý krajane Brummeissli!
Mnohokrát děkuji za zaslané Heimatbriefy, z nichž jsem měl velkou radost. Prostudoval jsem si je docela důkladně a s velkým zájmem. Člověku je při tom tak zvláštně, když z nich zavane rodný vzduch. Mým domovem je totiž Metzling, ležící mezi Bischofteinitz a Ronspergem v podhůří Šumavy; ale protože jsem od roku 1932 žil v Horním Slavkově (Schlaggenwald) a okolí, stal se mi tamější kraj druhým domovem. V milém Horním Slavkově jsem se cítil jako ve velké rodině. K tomu přispívalo i muzicírování s kolegy Neidhartem Hansem, Gerstnerem, Fischerem, manžely Gebauerovými, Ernestinou Müllerovou, dále manžely Reifovými (lékárník), Oskarem Reifem se synem (Leßnitzgasse), Lugnerem, Endischem a dvěma pozounisty (jeden byl z Poschetzau, druhý bydlel naproti lékárně) a jedním bubeníkem; jména posledních tří mi vypadla z paměti. Byl to opravdu pěkný salonní orchestr. Vzpomínám na něj velmi rád a vždy jsem ho s radostí dirigoval. Pokud byste mu mohli nějak vyřídit mé pozdravy, prosím udělejte to.
Eine erfreuliche Zuschrift
des Landsmannes J. Floßmann, Oberlehrer i.R.,
8461 Klardorf, den 4. 4. 1975
Lieber Landsmann Brummeissl!
Vielen Dank für die übersandten HB, über die ich mich recht freute. Ich habe diese ziemlich genau durchstudiert mit großem Interesse. Es wird einem dabei so eigen, wenn einem heimatliche Luft daraus anweht. Meine Heimat ist ja Metzling, zwischen Bischofteinitz und Ronsperg im Böhmerwaldvorland gelegen; da ich aber seit 1932 in Schlaggenwald und Umgebung lebte, ist mir die dortige Gegend zur zweiten Heimat geworden. Im lieben Schlaggenwald fühlte ich mich wie in einer großen Familie. Dazu trug auch das Musizieren bei mit den Kollegen Neidhart Hans, Gerstner, Fischer, Ehepaar Gebauer, Ernestine Müller, weiters Ehepaar Reif (Apotheker), Reif Oskar mit Sohn (Leßnitzgasse), Lugner, Endisch sowie 2 Posaunisten (einer aus Poschetzau, der andere wohnte gegenüber der Apotheke) und einem Schlagzeuger; die Namen der letzteren 3 sind mir entfallen. Es war ein ganz hübsches Salonorchester. Ich erinnere mich seiner sehr gern und habe es stets mit Freuden dirigiert. Falls Sie diesem irgendwie Grüße von mir zukommen lassen können, tun Sie das bitte.
⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Patřili totiž i do našeho kostela. U nás prostě nebyl kostel v každé vesnici, ale lidé byli s vírou a s kostelem srostlí. I když byla cesta ještě tak daleká, na půlnoční mši přicházeli s lucernami a brodili se sněhem. To jen tak mimochodem.
Teď dál do kopce. Nejhorší úsek byl zhruba uprostřed, tam se muselo občas přeskakovat, protože déšť tam vymlel pořádné strouhy. Když byl člověk skoro nahoře na kopci, stál vlevo velký, obrovský strom. Tam si člověk pořádně odpočinul. Bylo to vždycky asi 150 metrů převýšení a to už člověk cítil na plicích. Člověk se otočil, podíval se dolů do údolí a ve stínu toho prastarého obřího stromu si trochu odpočinul. Byl to javor, ale my jsme mu říkali ještě jinak – lámu si nad tím hlavu, a přesto si nemůžu vzpomenout.
Včera v Norimberku, na Dni sudetských Němců, jsem se zeptal Franze: „Řekni mi, jak jsme tehdy tomu stromu ještě říkali?" Co myslíte, jakou odpověď mi ten uličník dal? „Jak jsme tomu stromu říkali, na to si při nejlepší vůli už nevzpomenu, vím jen, že jsem pod ním často líbal Luisu." Jo, kdyby ten strom uměl vyprávět. Co všechno asi ten strom viděl? Mnoho radosti, ale i mnoho utrpení, bídy a strádání. Mohl by vyprávět celé romány, ale zůstává němý. On, pán toho kopce. Jeho kmen neobjali ani dva muži a měl větve silné jako jiné celé stromy. Jak ta mohutná koruna šuměla, když vál vítr – symfonie Všemohoucího. Stojí ještě?
Odpočinuli jsme si a chtěli jsme jít zase dál; je to jen ještě pár kroků a jsme nahoře, a tam se zase musíme na chvíli otočit. Ten výhled je příliš krásný. Nad Čertovým údolím naproti je vidět Lahmgraben, Trossau, dál vzadu vlevo před tím Andělská Hora z Doupovských hor. Za jasného počasí je vidět i Krušné hory.
Když jsme se dost vynadívali, jdeme ještě pár kroků dál a jsme u Toutnbrünnl (studánky mrtvých), za ní vede cesta pro mrtvé. Člověk se musí divit, že tam nahoře je vůbec voda.
Jde se dál, vpravo je svah a vlevo se přes údolí Löisnitz plazí a supí náš vláček nahoru směrem k Löisnitz. Pak už přicházíme k druhé boží muce. Teď je to nahoře, vpravo naproti přes Gfellskou silnici je Sandův hostinec a Haad s bučinami, a před námi se už objevuje Krudum se Spitzbergem. V zimě, když pořádně sněžilo a vál vítr a byla taková tma, že člověk neviděl vlastní ruku před očima, tam se snadno sešlo z cesty, a mně samotnému se jednou stalo, že jsem najednou stál na Gfellské silnici. Krudum je pořád o něco vyšší a teď se už objevuje i špička našeho kostela a zvonice. Po cestě k Windhofu se jde dolů pomalu, ale jistě. Už vidíme Putznhof, Schödlhof, pořád víc se objevuje z Horního Slavkova, a sotva máme za sebou poslední boží muku, jsou tu už první stodoly. Trámy zčernalé a zhnědlé od větru a počasí, trochu zkroucené, ale pořád stojí.
Kdo teď chce do horní Löisnitzské ulice, na Gaunitz, do Seifartsgröi nebo do Horní ulice, musí ještě před stodolami vlevo přes pole k prvnímu rybníku. Lidé ze Seifartsgröi přes Glockeberg a lidé z Horní ulice přes Seidlgasse, Malzmühldamm. Ostatní jdou kolem stodol přes Grießgasse dolů přes Krausensalergasse, nebo vpravo kolem Kolbbäcka na Starý trh a tam dál.
Byl jsem naposledy doma v roce 1943, ale jak je vidět na těch fotografiích, zbourali mnoho domů, a leckdo bude už moct jen říct: tady kdysi stál náš dům.
To by bylo pro dnešek zase jednou vše, a vy, Falenzer, napište taky někdy něco. Richard by měl jistě radost.
Váš Albin Steinwasser
obr] Aufgang vom Gänsdörfel zur Peint
unarn Kirchnsprengl ghäiart u sua san die Töppeleser in Schlaggewal tafft u a begrobn wuardn. Ghaiert håbm sie fei a in unara Kirchn. Ba uns woar hålt niat in jedn Durf a Kirchn, owa war als mit Glaubn u Kirchn vawåchsn. Wenn a de Wech nuch sua´ weit woar, za da Mettn san sa mit'n Låternan durchn Schnäi gwootn kumma. Dös nua sua nebenbei.
Öitza weita an Berch nauf. As schlechtesta Stückl woar sua beiläifich in da Mitt, dou hout ma möin manchmål springa, wal da Regn richtiche Grabn ausgwaschn hout. Wenn ma dean Berch fåst uabn woar, donn woar links a groußa, murdsmächticha Baum. Duart haut ma sich amål sua richtich ausghäscht. Es woarn allewal a 150 Meter Häichnunterschied u döi håut ma schu aff da Pußte gspürt. Ma haut sich amål ümdraht u nuntagschaut ins Tool u sich im Schåttn va dean uråltn Baumriesn a wing ausgrouht. Es woar a Köifiahrl, owa mia habm a nuch onarscht gsagt, ich zabrich ma an Kuapf u trotzdem föllt mas nimma ei.
Gestern, in Nürnberch, am Sudetendeitschn Tooch, hob ich an Franz gfröigt: „Du soch ma amål, wöi habm miar za dean Baum dåmals nuch gsagt?" Wos maants wos mia dear Schlankl za Åntwurt gebn haut? „Wöi ma za dean Baum nuch gsågt habm, dou kua ich mich ban bestn Wülln nimma darinnern, ich was nua, daß ich unta dean Baum öfta die Luis gschmåtzt ho". Ja, wenn dea Baum häit dazühln kinna. Wos mooch dea schu als gseah hobm? Vül Fraad owa a vül Leid, Nout u Elend. Romane möißt er dazühln kinna, owa er bleibt stumm. Er, der Herr van Berch. Sein Ståmm håbm zwa Manner niat ümspånna kinna u Äst håut er ghatt, wöi onara Bäima sua stårk. Wos haut döi mächtiche Krone grauscht, wenn da Wind gonga is, a Symphonie des Allmächtigen. Sollt er nuch stöih?
Mia habm uns ausgrouht u wolln wieda weitegöih; es san nur mäia a paar Schritt u mia san uabn u dou möin ma uns schu wieda amål ümdrahn. Dös Panorama is zu schöi. Üwan Tüapltol drübn siaht ma Lahmgroubn, Troussa, weita hintn links davua Englhaus us Duppauer Berchland. Is kloars Wetter kou ma a es Erzgebirch seah.
Wenn ma uns sootgschaut habm, gänga ma a paar Schritt weita u mia san ban Toutnbrünnla, dahinta kinnt da Leichenwech raus. Ma mouß sich ja wunnarn, daß duart uabn Wåsser gitt.
Weiter gäihts, rechts i a Abhang und links üwarn Löißntztool kröicht u keicht unna Bahnl gegn Löißnitz nauf. Dånn kumma schu zan zweitn Marterle. Öitza wiads üabn, rechts drübn üwa de Gfellerstrauß as Sandwirtshaus u die Haad mitn Buchn, u vua uns taucht a schu der Krudum mit Spitzberch auf. In Winta, wenns sua richtich gschneit u gwaht haut u finza woar, daß ma die Händ vuarn Auchan niat gseah hout, dou is ma fei leicht van Wech okumma u mia is selwa amål passiert, daß ich aff amal aff de Gfeller Strouß gståndn bi(n). Da Krudum wiad allewal awing höicha u öitza taucht a schu die Spitz va unara Kirchn u da Glocketurm auf. Nouchn Wech zan Windhuaf niewa gäihts langsam owa sicha toolei. Mia seahn schu an Putznhuaf, an Schödlhuaf, allewal möia taucht va Schlaggewal auf u kaum habm mas letzte Marterl hinter uns san schu die vöia Stadl dou. Va Wind u Wetta die Balkn schwårzbraun, a bissl windschief owa sie stänga. Wer öitza in die üawara Löissntzgåß, am Gaunitz, die Seifartsgröi oder aff die Üawara Gåß, der mou nuch vuarn Stadln links durch die Fölla am 1. Teich zou göih. Die Saifartsgröina üwarn Glockeberch u die Üawarngassner durchs Seidlgassl, Malzmühldåmm. Die onarn gänge uarn Stadln vuabei durchs Grießgassl runta durchs Krausnsalergassl oder rechts van Kolbbäck vuarbei am Åltnmark u dou weiter.
Ich woar ja as letztemal 1943 daham, owa wöi ma as dean Fotografien siaht, habm sa vül Haisa wegrissn u manchera wiad nua mäia sogn kinna, dou woar amål unna Haus gstondn.
Dös waars wieda amal füar heint u ös Falenzer schreibts a ramål wos. Der Richard täts bestimmt gfrahn.
Enka Steinwasser Albin
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.