VESELÉ HISTORKY — „Zerlik u telefonu"

VESELÉ HISTORKY

Otto Zerlik: Něco ze mě o mně samém

„Zerlik u telefonu"

V jedněch fašankových novinách se tvrdilo, že prý nikdy nepřijdu do rozpaků, když je při telefonních hovorech třeba hláskovat mé jméno. Tón hlasu prý přitom bývá pokaždé jiný. Záleží totiž na tom, kdo je na druhém konci drátu. Ozve-li se robustní mužský hlas, spustím rovnou:

„Zerlik. Hláskuji: Z jako Zuichtl, E jako Esel (osel), R jako Ramml (beran), L jako Lümmel (klacek), I jako Idiot a K jako Kolwouz."

Zazní-li ale na druhém konci sladce fňukavý hlásek, pak, ano pak formuluji diktát písmen takto:

„Tady Zerlik. Smím hláskovat své jméno? Tedy: Z jako Zucker (cukr), E jako Engel (anděl), R jako Rose (růže), L jako Liebe (láska), I jako Idealist a K jako Kuß (polibek)."

Jde-li však o spojení s úředním místem, pak, ano pak ze sebe vypravím vážného pána:

„Jmenuji se Zerlik. Abych se vyhnul přeslechnutí, hláskuji: Z jako Zirkel (kružítko), E jako Ellipse (elipsa), R jako Reißbrett (rýsovací prkno), L jako Lineal (pravítko), I jako Ingenieur (inženýr) a K jako Konstruktion (konstrukce)."

A visí-li na druhém konci drátu dokonce církevní místo nebo důstojný pán, zazní to patriarchálním tónem:

„Tady Zerlik. Dovolte, abych hláskoval své jméno: Z jako Zeremonie (obřad), E jako Evangelium, R jako Reliquie (relikvie), L jako Liturgie, I jako Israel a K jako Konzil (koncil)."

Ano, ano, to se mi tak přisuzuje. Ale teď, jak se to doopravdy odehrálo:

Sourozence Franze a Ritschiho Puffmannovy ze Schlackenwerthu jsem poznal skrze Bundesjugend. Rozuměli jsme si dobře. Chtěl jsem se proto seznámit i s jejich bratrem, teologem Josefem Puffmannem v Neustiftu u Brixenu. K tomu jsem chtěl využít pobyt v krásném Pustertalu.

Telefonicky jsem se v klášteře poptal, kdy bude pan profesor k zastižení.

„Dnes ne, vrátí se až v noci."

„Zítra?"

„Zítra ano, zítra tu určitě bude."

„Vyřiďte prosím panu profesorovi, že by ho zítra rád navštívil krajan. Jmenuji se Zerlik. Abych se vyhnul přeslechnutí, hláskuji: Z e r l i k: Zeppelin — Emanuel — Rudolf — Isidor — Konrad."

Nazítří jsme se vydali do Neustiftu. Byla se mnou má nejstarší dcera. Poptal jsem se ve správě kláštera. Ihned mi bylo sděleno, že pan profesor očekává „ty pány" v klášterní zahradě. — —

Ty pány?? — —

Duchovní pán se pomalu procházel po zahradě. Pozdravil jsem z uctivé vzdálenosti, přistoupil blíž a představil se. Řeholník se zatvářil poněkud udiveně:

„Kde jsou ti ostatní pánové?"

„Tady, má dcera; jinak nikdo."

Tu se krajan v duchovním rouchu rozkošně usmál a rozesmátým tónem řekl: „Včera po návratu jsem na stole našel lístek, na kterém stálo: ‚Přijede pan Zerlik, per Zeppelin, s bratry Emanuelem, Rudolfem, Isidorem a Konradem.‘" — —

věta pokračuje na dalším listu ⟶