VESELÉ HISTORKY — „Zerlik u telefonu"
VESELÉ HISTORKY
Otto Zerlik: Něco ze mě o mně samém
„Zerlik u telefonu"
V jedněch fašankových novinách se tvrdilo, že prý nikdy nepřijdu do rozpaků, když je při telefonních hovorech třeba hláskovat mé jméno. Tón hlasu prý přitom bývá pokaždé jiný. Záleží totiž na tom, kdo je na druhém konci drátu. Ozve-li se robustní mužský hlas, spustím rovnou:
„Zerlik. Hláskuji: Z jako Zuichtl, E jako Esel (osel), R jako Ramml (beran), L jako Lümmel (klacek), I jako Idiot a K jako Kolwouz."
Zazní-li ale na druhém konci sladce fňukavý hlásek, pak, ano pak formuluji diktát písmen takto:
„Tady Zerlik. Smím hláskovat své jméno? Tedy: Z jako Zucker (cukr), E jako Engel (anděl), R jako Rose (růže), L jako Liebe (láska), I jako Idealist a K jako Kuß (polibek)."
Jde-li však o spojení s úředním místem, pak, ano pak ze sebe vypravím vážného pána:
„Jmenuji se Zerlik. Abych se vyhnul přeslechnutí, hláskuji: Z jako Zirkel (kružítko), E jako Ellipse (elipsa), R jako Reißbrett (rýsovací prkno), L jako Lineal (pravítko), I jako Ingenieur (inženýr) a K jako Konstruktion (konstrukce)."
A visí-li na druhém konci drátu dokonce církevní místo nebo důstojný pán, zazní to patriarchálním tónem:
„Tady Zerlik. Dovolte, abych hláskoval své jméno: Z jako Zeremonie (obřad), E jako Evangelium, R jako Reliquie (relikvie), L jako Liturgie, I jako Israel a K jako Konzil (koncil)."
Ano, ano, to se mi tak přisuzuje. Ale teď, jak se to doopravdy odehrálo:
Sourozence Franze a Ritschiho Puffmannovy ze Schlackenwerthu jsem poznal skrze Bundesjugend. Rozuměli jsme si dobře. Chtěl jsem se proto seznámit i s jejich bratrem, teologem Josefem Puffmannem v Neustiftu u Brixenu. K tomu jsem chtěl využít pobyt v krásném Pustertalu.
Telefonicky jsem se v klášteře poptal, kdy bude pan profesor k zastižení.
„Dnes ne, vrátí se až v noci."
„Zítra?"
„Zítra ano, zítra tu určitě bude."
„Vyřiďte prosím panu profesorovi, že by ho zítra rád navštívil krajan. Jmenuji se Zerlik. Abych se vyhnul přeslechnutí, hláskuji: Z e r l i k: Zeppelin — Emanuel — Rudolf — Isidor — Konrad."
Nazítří jsme se vydali do Neustiftu. Byla se mnou má nejstarší dcera. Poptal jsem se ve správě kláštera. Ihned mi bylo sděleno, že pan profesor očekává „ty pány" v klášterní zahradě. — —
Ty pány?? — —
Duchovní pán se pomalu procházel po zahradě. Pozdravil jsem z uctivé vzdálenosti, přistoupil blíž a představil se. Řeholník se zatvářil poněkud udiveně:
„Kde jsou ti ostatní pánové?"
„Tady, má dcera; jinak nikdo."
Tu se krajan v duchovním rouchu rozkošně usmál a rozesmátým tónem řekl: „Včera po návratu jsem na stole našel lístek, na kterém stálo: ‚Přijede pan Zerlik, per Zeppelin, s bratry Emanuelem, Rudolfem, Isidorem a Konradem.‘" — —
HEITERES — „Zerlik am Apparat"
HEITERES
Otto Zerlik: Etwas von mir über mich selbst
„Zerlik am Apparat"
In einer Faschingszeitung wurde behauptet, ich würde nie in Verlegenheit kommen, wenn es gilt, bei Ferngesprächen meinen Namen zu buchstabieren. Der Ton soll dabei jedoch recht verschieden sein. Es käme eben darauf an, wer auf der anderen Seite am Draht hänge. Meldet sich nämlich eine robuste Männerstimme, so würde ich kurzerhand loslegen:
„Zerlik. Ich buchstabiere: Z wie Zuichtl, E wie Esel, R wie Ramml, L wie Lümmel, I wie Idiot und K wie Kolwouz.
Erklingt jedoch am anderen Ende eine süß-flötende Stimme, dann, ja dann würde ich das Buchstabendiktat so formulieren:
„Hier Zerlik. Darf ich meinen Namen buchstabieren? Somit: Z wie Zucker, E wie Engel, R wie Rose, L wie Liebe, I wie Idealist und K wie Kuß".
Handelt es sich aber um eine Verbindung mit amtlichen Stellen, dann, ja dann kehre ich den respektablen Herrn hervor:
„Mein Name ist Zerlik. Um Hörfehler zu vermeiden, buchstabiere ich: Z wie Zirkel, E wie Ellipse, R wie Reißbrett, L wie Lineal, I wie Ingenieur und K wie Konstruktion."
Und hängt an der anderen Drahtseite gar eine kirchliche Stelle oder ein hochwürdiger Herr, dann erklingt es im patriarchalischen Tone:
„Hier Zerlik. Gestatten, daß ich meinen Namen buchstabiere: Z wie Zeremonie, E wie Evangelium, R wie Reliquie, L wie Liturgie, I wie Israel und K wie Konzil".
Ja, ja, das mutet man mir zu. Aber nun, wie es sich tatsächlich begeben hat:
Die Geschwister Franz und Ritschi Puffmann aus Schlackenwerth lernte ich durch die Bundesjugend kennen. Wir verstanden uns gut. So wollte ich auch mit ihrem Bruder, dem Theologen Josef Puffmann in Neustift bei Brixen bekannt werden. Dazu wollte ich einen Aufenthalt im schönen Pustertal nützen.
Fernmündlich erkundigte ich mich im Kloster, wann Herr Professor zu sprechen sei.
„Heute nicht, er kommt erst in der Nacht zurück."
„Morgen?"
„Morgen ja; morgen ist er gewiß hier."
„Empfehlen Sie mich Herrn Professor, mit der Bitte, daß ihn morgen ein Landsmann besuchen möchte. Mein Name ist Zerlik. Um Hörfehler zu vermeiden, buchstabiere ich: Z e r l i k : Zeppelin — Emanuel — Rudolf — Isidor — Konrad."
Tagsdarauf ging es nach Neustift. Meine älteste Tochter war mit. Ich erkundigte mich in der Klosterverwaltung. Sofort bekam ich Bescheid, daß der Herr Professor die Herrschaften im Stiftsgarten erwartet. — —
Die Herrschaften?? — —
Der geistliche Herr ging langsam im Garten umher. Ich grüßte aus respektabler Entfernung, trete näher und stelle mich vor. Der Ordensherr blickt etwas verwundert:
„Wo sind denn die anderen Herren?"
„Hier, meine Tochter; sonst niemand."
Da
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.