⟵ věta pokračuje z předchozího listu
co přišlo po této hořké době? Tehdy měl plný žaludek přece jen svou cenu. Kdo nám tedy sliboval, že jej naplní? Heslo „práce a chléb" tehdy také zabíralo a fascinovalo ty, kteří marně hledali práci. Kdo pracoval v jediné továrně, jaká byla v naší obci, měl velmi skromný výdělek. Budou dnes lidé ještě tak trpělivě čekat a hladovět? Běda, jestliže dnešní státní forma nedodrží své přijaté závazky a nezachová podporu v nezaměstnanosti v současné výši. Který krysař pak přijde a jakému dají masy důvěru, nemělo by být těžké uhodnout. Jak dlouho pak ještě bude mír v naší zeměpisné šířce, to prozradí zase jednou dějiny. Doufejme, že se vládě podaří najít prostředky, které náš národ ochrání před dalšími nezaměstnanými.
Nemělo by se ale ani zamlčet, že se v našem národě uchytila rozmařilost, jaká tu ještě nikdy nebyla. Jistě, každému člověku náleží dovolená a zábava. Dovolená má být odpočinkem, zábava má přinášet radost. Ale co se z těchto pojmů dělá? Nuže – „jedině Neckermann, Quelle atd. to umožnily". I když splátky bolely.
Ale jezdilo se do dalekých zemí a domů se člověk vracel většinou nemocný, protože několikadenní cesta autem z jižních zemí nezůstane bez následků na zdraví. Účet je teď předkládán. Staré přísloví „šetři v čase, budeš mít v nouzi" už dávno platí za nemoderní a zastaralé. Nemá už žádnou platnost, což ostatně není divu; vždyť německý střadatel musel zažít dvě inflace, při nichž přišel o své úspory. Mezi pracujícím obyvatelstvem vyvstala hluboká obava, odkud se jednou zajistí zaopatření na stáří. Odkud přijdou peníze na zajištění existence, jestliže lidé, kteří jsou dnes v plném rozkvětu života, budou léta bez práce, když si pak u nás hostující dělníci uplatní svůj právní nárok na výplatu důchodu.
Ostatně 2 miliony hostujících dělníků tu pobývaly řadu let. K oněm 2 milionům pracujících přibyl ještě stejný počet rodinných příslušníků. Snad by bylo bývalo vhodnější, kdyby se průmysl takto nenafoukl a výroba nenarostla do prostředku zisku jednotlivých podniků. Zisk z pilnosti dělníka plynul vydatně akcionářům, což ukazuje odčerpání miliardových částek. Ne nadarmo se snaží ropní šejkové z Orientu si teď také trochu odčerpat. Německý člověk vždy musel tvrdě zápasit, chtěl-li mít drobek z koláče hospodářského zázraku. Teprve stávka, která by přece také snížila zisk, mu přinesla jen malý kousek navíc. Nuže za veškerou věrnost, kterou dennodenně prokazujeme svému státu, nejsme chváleni. Daňové zatížení nemá žádný jiný stát tak výrazné, jako je to naše. Nechci zde zabíhat do podrobností, protože se v tom má vyznat jen vědecky vzdělaný odborník. Jen Flickové, Kruppové a další vědí, jak si nezdaněně nahrabat miliardy. K tomu přistupují ještě banky. Běda dělníkovi, který by si teď chtěl postavit domek. Nikdo mu při tom nesmí pomoci, protože by to byla černá práce, a ta se teď přísně trestá.
Před přijetím úvěru je třeba varovat, protože s úrokovou sazbou se žongluje jako s balancovací tyčí provazochodce. Nemluvě už o cenách pozemku, kde by chtěl člověk postavit domov. V dohledné době z toho nic nebude. Nuže, výškových domů, které stojí prázdné, je už dost. Nikdo se tam nechce nastěhovat. Normální občan si nemůže dovolit cenu za metr čtvereční obytné plochy. Ale nářek stavebníků není možné přeslechnout. Zda se budou takové stavební ruiny dál dotovat? Dnes už se dá říct: Ó krásný čase, kam jsi odešel? Kam nás asi zavane náš neklid? Jak mnozí přestojí nejistoty, jež leží nad veškerou existencí? Co zplodí nespokojenost? K čemu jsou nám nejlepší univerzity, když po studiu nelze najít místo. Provozovat řemeslo už není atraktivní, protože zátěže jsou drtivé. Vychovávat učně v řemeslných provozech je za nynějších povinností téměř nemožné. Při krátké pracovní době a vysokých sociálních odvodech, které je třeba na učně vynaložit, je pro mistry sotva možné náklady unést. Mladým lidem zůstává otevřena jen továrenská učba. Tovaryšem se ale nikdy nestane. Může dosáhnout jen kvalifikace kvalifikovaného dělníka. Ale v současné epoše už tyto staromódní zvyklosti nejsou potřeba.
was kam nach dieser bitteren Zeit? Damals war ein gefüllter Magen doch auch etwas wert. Wer hat uns denn versprochen diesen zu füllen? Die Parole Arbeit und Brot hat damals auch gezündet und diejenigen fasziniert, die vergebens Arbeit gesucht haben. Hatte einer in der einzigen in unserem Ort befindlichen Fabrik gearbeitet, dann war der Verdienst sehr mäßig gewesen. Werden heute noch die Menschen so geduldig warten und hungern? Wehe, wenn die jetzige Staatsform ihre eingegangenen Verpflichtungen nicht einhalten und das Arbeitslosengeld in der jetzigen Höhe nicht beibehalten kann. Welcher Rattenfänger dann kommen wird, dem die Massen das Vertrauen geben werden, dürfte nicht schwer zu erraten sein. Wie lange dann noch Friede in unserem Breitengrade sein wird, dürfte ebenfalls die Geschichte einmal verkünden. Wollen wir hoffen, daß es der Regierung gelingen möge Mittel zu finden, die unsere Nation vor weiteren Arbeitslosen bewahrt.
Es soll aber auch nicht verschwiegen werden, daß in unserem Volke eine Verschwendungssucht Fuß faßte, wie sie noch nie Bestand hatte. Gewiß steht jedem Menschen Urlaub und Vergnügen zu. Urlaub soll Erholung sein, Vergnügen soll Freude machen. Aber was macht man aus diesen Begriffen? Nun — „NUR-Neckermann, Quelle usw. machten es möglich". Wenn auch die Ratenzahlungen weh taten.
Aber man hat ferne Länder bereist und kam meistens krank nach Hause, denn eine Autoreise von mehreren Tagen aus südlichen Ländern geht nicht spurlos an der Gesundheit vorbei. Die Quittung wird nun präsentiert. Das alte Sprichwort „Spare in der Zeit, dann hast du in Notzeiten" gilt schon lange als unmodern und veraltet. Es hat keine Gültigkeit mehr, was ja nicht verwunderlich ist; denn der deutsche Sparer hat zwei Inflationen erleben müssen, wo er um seine Ersparnisse gebracht wurde. Tiefe Besorgnis ist bei der arbeitenden Bevölkerung darüber aufgekommen, woher einmal die Altersversorgung gesichert werden wird. Woher die Gelder zur Sicherung der Existenz kommen, wenn die heute im blühenden Lebensalter stehenden Menschen jahrelang ohne Arbeit sein sollten, wenn dann die bei uns zu Gast gewesenen Arbeiter ihren Rechtsanspruch auf Rentenzahlung geltend machen.
Immerhin hatten 2 Millionen Gastarbeiter viele Jahre hier geweilt. Zu den 2 Millionen Arbeitenden kamen nochmals die gleiche Zahl Familienangehörige hinzu. Vielleicht wäre es angebrachter gewesen, wenn sich die Industrie nicht so aufgebläht hätte und die Produktion nicht zum Profitmittel einzelner Unternehmen ausgewachsen wäre. Der Gewinn vom Fleiß des Arbeiters floß reichlich den Aktionären zu, das zeigt die Abschöpfung der Milliardenbeträge. Nicht umsonst bemühen sich die Ölscheichs aus dem Morgenlande nun auch ein bißchen abzuschöpfen. Der deutsche Mensch mußte stets hart ringen, wenn er ein Krümchen von dem Wirtschaftswunderkuchen haben wollte. Erst der Streik, der ja auch den Gewinn geschmälert hätte, brachte ihm ein Quentchen ein. Nun für all die Treue, die wir zu unserem Staat alle Tage unter Beweis stellen, werden wir nicht gelobt. Die Steuerlast hat kein anderes Staatsgebilde so ausgeprägt, wie es das unsrige ausweist. Ich will hier nicht ins Detail eingehen, denn es gehört schon ein wissenschaftlich gebildeter Experte dazu, wenn man sich darinnen zurechtfinden soll. Nur Flicks, Krupp u. a. wissen wie man Milliarden unbesteuert heimsen kann. Hinzu kommen dann noch die Banken. Wehe dem Arbeiter, der jetzt ein Häuschen errichten möchte. Keiner dürfte ihm dabei helfen, denn das wäre Schwarzarbeit und die wird jetzt hoch bestraft.
Von der Aufnahme eines Kredites ist zu warnen, denn mit dem Zinssatz jongliert man wie ein Seiltänzer seine Balancestange. Abgesehen noch von den Preisen eines Plätzchens, wo man ein Heim errichten möchte. Es wird in absehbarer Zeit nichts mehr daraus werden. Nun, es gibt ja schon
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.