Krajanův sen

Ve snu jsem se ocitl ve svém rodném městečku. Starý věž tam ještě stála, jako by byl pořád tím strážcem co kdysi. Ale byl na něm znát smutek, jako by chtěl říct: Jak dlouho tu ještě budu stát? Všichni ti lidé, které jsem viděl přicházet a odcházet, kam je zavál vítr? Kam zmizeli? Proč zůstávám na tomto místě sám? Co se stalo? Proč jsou všichni pryč? Ach, jak mi ten němý pohled svíral srdce. Krutě jsem v duši cítil bolest. Starý věž ve svých zdech přece ukrýval zvonky, které každému odbíjely jeho hodinu, když srdce dotlouklo. Teď už dlouho stojí čas. Zvonek už nezní v poledne ani navečer. Vítr fouká jen skulinami svou smutnou píseň o utrpení času. Vtom jsem se probudil – ze snu. Uvidím ještě někdy tu věž? – Sotva.

[obr] Heinzel-Schusterův dům na náměstí s Volským mostem (dnes)