Velikonoční poselství ve Svatém roce 1975

Tvou smrt, Pane, zvěstujeme, a tvé vzkříšení oslavujeme.

Milí krajané!

To, že většina našich krajanských listů přijala a otiskla mé kněžské slovo k vánočním svátkům, mě povzbudilo, abych totéž učinil i k nadcházejícím Velikonocům. I Velikonoce jsou dnes ohroženy tím, že se jim odcizuje jejich smysl, že jsou zbavovány svého křesťanského obsahu a přetvářeny v pouhý jarní svátek. Proto může být zamyšlení nad křesťanským velikonočním poselstvím jen užitečné.

K nejpůsobivějším novinkám liturgie v době po koncilu patří nové eucharistické modlitby, které nás uvádějí přímo doprostřed velikonočního tajemství utrpení, smrti a vzkříšení našeho Pána. Toto velikonoční tajemství je přitom obsahem křesťanských Velikonoc. Jádrem eucharistické modlitby je zpráva o ustanovení se slovy proměňování a s provoláním o smrti a vzkříšení: „Neboť večer, když byl zrazen a dobrovolně přijal utrpení, vzal chléb a vzdal díky, lámal jej a podával svým učedníkům se slovy: Vezměte a jezte z toho všichni: toto je mé tělo, které se za vás vydává. Podobně vzal po večeři i kalich, znovu vzdal díky a podal jej svým učedníkům se slovy: Vezměte a pijte z něho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku!"

Tím jsme postaveni doprostřed dění posledního Zeleného čtvrtku a smrti na kříži na svatý Velký pátek. Co se tehdy skutečně odehrálo, můžeme si přečíst v příběhu utrpení, jak nám o něm podávají zprávu čtyři evangelisté. Tento historický spásný čin Boží se v liturgii církve stává kultickou přítomností. Tuto skutečnost však lze pochopit jedině vírou, proto také kněz volá do shromáždění: Tajemství víry! A shromáždění věřících odpovídá: „Tvou smrt, Pane, zvěstujeme a tvé vzkříšení oslavujeme, dokud nepřijdeš ve slávě!"

Nyní se máš podrobit velikonoční zkoušce. Je to ještě tvá neochvějná velikonoční víra? Věřím, že náš Pán Ježíš Kristus svou smrtí sňal hřích světa a zjednal smíření mezi Bohem a lidmi. Kříž a smrt na kříži zůstávají i pro věřícího tajemstvím, ale pro něj je v Kristově kříži útěcha, síla, spása a naděje. Je toto ještě tvá velikonoční víra: „Věřím v Ježíše Krista, který třetího dne vstal z mrtvých?" Od Velkého pátku do velikonočního rána bylo Ježíšovo tělo uloženo v hrobě a pak se, jak nám podávají zprávu biblické texty, podle tehdejšího počítání třetího dne, o velikonočním ránu, stalo Páně vzkříšení. Můžeme vyznávat obojí: Bůh vzkřísil svého Syna, anebo Bohočlověk Ježíš Kristus vstal z mrtvých vlastní mocí.

Poselství o vzkříšení bude i tentokrát pro mnohé domýšlivé lidi kamenem úrazu a najde své pochybovače. My se však nesmíme nechat svést a máme vyznávat to, co bylo po všechna staletí vírou církve: Resurrexit — Vstal z mrtvých, aleluja! Radostněji než jindy v roce máme o Velikonocích s věřícím a radostným srdcem modlit se: „Tvé vzkříšení oslavujeme, dokud nepřijdeš ve slávě."

věta pokračuje na dalším listu ⟶