Velikonoční poselství ve Svatém roce 1975
Tvou smrt, Pane, zvěstujeme, a tvé vzkříšení oslavujeme.
Milí krajané!
To, že většina našich krajanských listů přijala a otiskla mé kněžské slovo k vánočním svátkům, mě povzbudilo, abych totéž učinil i k nadcházejícím Velikonocům. I Velikonoce jsou dnes ohroženy tím, že se jim odcizuje jejich smysl, že jsou zbavovány svého křesťanského obsahu a přetvářeny v pouhý jarní svátek. Proto může být zamyšlení nad křesťanským velikonočním poselstvím jen užitečné.
K nejpůsobivějším novinkám liturgie v době po koncilu patří nové eucharistické modlitby, které nás uvádějí přímo doprostřed velikonočního tajemství utrpení, smrti a vzkříšení našeho Pána. Toto velikonoční tajemství je přitom obsahem křesťanských Velikonoc. Jádrem eucharistické modlitby je zpráva o ustanovení se slovy proměňování a s provoláním o smrti a vzkříšení: „Neboť večer, když byl zrazen a dobrovolně přijal utrpení, vzal chléb a vzdal díky, lámal jej a podával svým učedníkům se slovy: Vezměte a jezte z toho všichni: toto je mé tělo, které se za vás vydává. Podobně vzal po večeři i kalich, znovu vzdal díky a podal jej svým učedníkům se slovy: Vezměte a pijte z něho všichni: toto je kalich mé krve, která se prolévá za vás a za všechny na odpuštění hříchů. To čiňte na mou památku!"
Tím jsme postaveni doprostřed dění posledního Zeleného čtvrtku a smrti na kříži na svatý Velký pátek. Co se tehdy skutečně odehrálo, můžeme si přečíst v příběhu utrpení, jak nám o něm podávají zprávu čtyři evangelisté. Tento historický spásný čin Boží se v liturgii církve stává kultickou přítomností. Tuto skutečnost však lze pochopit jedině vírou, proto také kněz volá do shromáždění: Tajemství víry! A shromáždění věřících odpovídá: „Tvou smrt, Pane, zvěstujeme a tvé vzkříšení oslavujeme, dokud nepřijdeš ve slávě!"
Nyní se máš podrobit velikonoční zkoušce. Je to ještě tvá neochvějná velikonoční víra? Věřím, že náš Pán Ježíš Kristus svou smrtí sňal hřích světa a zjednal smíření mezi Bohem a lidmi. Kříž a smrt na kříži zůstávají i pro věřícího tajemstvím, ale pro něj je v Kristově kříži útěcha, síla, spása a naděje. Je toto ještě tvá velikonoční víra: „Věřím v Ježíše Krista, který třetího dne vstal z mrtvých?" Od Velkého pátku do velikonočního rána bylo Ježíšovo tělo uloženo v hrobě a pak se, jak nám podávají zprávu biblické texty, podle tehdejšího počítání třetího dne, o velikonočním ránu, stalo Páně vzkříšení. Můžeme vyznávat obojí: Bůh vzkřísil svého Syna, anebo Bohočlověk Ježíš Kristus vstal z mrtvých vlastní mocí.
Poselství o vzkříšení bude i tentokrát pro mnohé domýšlivé lidi kamenem úrazu a najde své pochybovače. My se však nesmíme nechat svést a máme vyznávat to, co bylo po všechna staletí vírou církve: Resurrexit — Vstal z mrtvých, aleluja! Radostněji než jindy v roce máme o Velikonocích s věřícím a radostným srdcem modlit se: „Tvé vzkříšení oslavujeme, dokud nepřijdeš ve slávě."
Die Osterbotschaft im Hl. Jahr 1975
Deinen Tod, o Herr, verkünden wir,
Und deine Auferstehung preisen wir.
Liebe Landsleute!
Die Tatsache, daß die meisten unserer Heimatblätter mein priesterliches Wort zum Weihnachtsfest angenommen und veröffentlicht haben, hat mich ermutigt, auch zum kommenden Osterfest ein Gleiches zu tun. Auch Ostern ist in Gefahr, zweckentfremdet zu werden, seines christlichen Gehaltes entleert und zu einem Frühlingsfest umfunktioniert zu werden. Deshalb kann eine Besinnung auf die christliche Osterbotschaft nur nützlich sein.
Zu den eindrucksvollsten Neuerungen der Liturgie in nachkonziliarer Zeit gehören die neuen Hochgebete, die uns mitten hineinführen in das Paschamysterium vom Leiden, Sterben und der Auferstehung unseres Herrn. Dieses Paschamysterium aber ist der Inhalt des christlichen Osterfestes. Der Kern des Hochgebetes ist der Einsetzungsbericht mit den Wandlungsworten und der Akklamation vom Tod und der Auferstehung: „Denn am Abend, da er ausgeliefert wurde und sich dem Leiden unterwarf, nahm er das Brot und sagte Dank, brach es und reichte es seinen Jüngern mit den Worten: Nehmet und esset alle davon: das ist mein Leib, der für Euch hingegeben wird. Ebenso nahm er nach dem Mahl den Kelch, dankte wiederum und reichte ihn seinen Jüngern mit den Worten: Nehmet und trinket alle daraus: das ist der Kelch des ewigen Bundes: mein Blut, das für Euch und für alle vergossen wird zur Vergebung der Sünden. Tut dies zu meinem Gedächtnis!"
Damit sind wir mitten hineingestellt in das Geschehen des letzten Abendmahles am Gründonnerstag und des Kreuzestodes am heiligen Karfreitag. Was damals in geschichtlicher Wirklichkeit geschehen ist, können wir nachlesen in der Leidensgeschichte, wie uns die 4 Evangelisten berichten. Die geschichtliche Heilstat Gottes von damals wird in der Liturgie der Kirche zur kultischen Gegenwart. Diese Wirklichkeit kann aber nur im Glauben erfaßt werden, deshalb auch der Ruf des Priesters in die Gemeinde hinein: Geheimnis des Glaubens! Die Gemeinde der Glaubenden aber antwortet: „Deinen Tod, o Herr, verkünden wir und deine Auferstehung preisen wir, bis du kommst in Herrlichkeit!"
Nun sollst Du Dich einem österlichen Test unterziehen. Ist es noch Dein unangefochtener Osterglauben? Ich glaube, daß unser Herr Jesus Christus durch seinen Tod die Sünde der Welt hinweggenommen hat und Versöhnung stiftete zwischen Gott und den Menschen. Kreuz und Kreuzestod bleiben auch für den Glaubenden ein Geheimnis, aber für ihn liegt im Kreuze Christi Trost, Kraft, Heil und Hoffnung. Ist das noch Dein Osterglaube: „Ich glaube an Jesus Christus, der am dritten Tage von den Toten auferstanden ist?" Vom Karfreitag bis zum Ostermorgen war Jesu Leib im Grab geborgen und dann geschah nach antiker Zählung am 3. Tag, am Ostermorgen des Herren Auferstehung, wie uns die biblischen Texte berichten. Wir können beides bekennen: Gott hat seinen Sohn auferweckt oder der Gottmensch Jesus Christus ist von den Toten auferstanden aus eigener Kraft.
Die Botschaft der Auferstehung wird auch diesmal für viele Selbstherrliche anstößig sein und wird Zweifler finden. Wir sollen uns aber nicht irreführen lassen und das bekennen, was in allen Jahrhunderten der Glaube der Kirche war: Resurrexit — Er ist
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.