Sbírka na našem menším krajanském srazu v Lettgenbrunnu dne 30. 6. 1974 vynesla částku 182,20 DM.

Za tuto skvělou podporu vyslovuji všem dárcům srdečné poděkování. Vynasnažím se Heimatbrief bohatě vybavit vzpomínkovými obrázky. Rád bych hned upozornil na dnešní obrazovou přílohu. Náš titulní snímek jistě potěší především krajany, kteří bydleli v Neustadtu, ale i ty, kdo každou neděli chodívali na bohoslužbu do kostela svaté Anny. Potah krav, který se účastnil tehdejšího krajanského srazu, řídil Anton Otto. Vynikal nádherným postrojem, který prý byl podle mých informací nejkrásnější v celé obci. Tehdejší mládež, jež vůz zdobila, je dnes ve zralém věku přes půl století. Tak čas plyne, řekne si člověk. Dvě dívky a jeden chlapec pocházejí z hostince „U Koruny". Jistě je potěší, když se takhle znovu uvidí.

„Rudý vůl" v nás jistě probouzí krásné vzpomínky na náš trh a zejména na paní Reitmannovou s jejím kinem. Postarala se přece o zpestření šedivé všednosti, které si velmi mnozí s chutí užívali. Její filmy s Tomem Mixem mám dodnes v dobré paměti, stejně jako melodie, které Gareis Ferdl vyluzoval ve dvacátých letech ze stařičkého klavíru — i ty se dobře poslouchaly.

Naproti honosné budově hotelu „Rudý vůl" stála rovněž pěkná stavba. Jak je vidět na obrázku, kupecké manžele Emma a Hans Schröckovi si tam užívali života. Nejsou to snad krásné vzpomínky na starý Horní Slavkov (Schlaggenwald) a jeho obyvatele?

Ani pokrok u nás nepřišel zkrátka. Dokládá to komfortní automobil, který stojí před oním pohostinným domem. Ano, Gareis Lois nebyl tehdy jen vášnivým myslivcem, zasloužil se i jako automobilista. Přitom mi tane na mysli vozidlo, které si sestrojil na fašankový ples a s nímž přijel do sálu U Vola.

Cvičencům přinese tento snímek asi bolestnou vzpomínku. Mnoho z těchto mladých tváří totiž muselo položit život ve válce. Netřeba asi popisovat, koho tyto tváře zpodobňují — všem Slavkovanům budou jistě ještě dobře známy. Atrakcí by mohl být dnešní společný snímek obce Horní Slavkov. Na něm se ledaskdo ještě pozná sám. Chtěl bych se zdržet vyjmenovávání všech těch mnoha jmen. Mám jen jednu prosbu: pokud by měl někdo ještě obrazový materiál vhodný pro náš Heimatbrief, rád ho použiji k výzdobě našeho krajanského listu. Jistě se u ledakoho ještě najdou pěkné vzpomínky.

Nyní ještě jedna prosba ve vlastní věci: Stále mi chodí ústřižky poštovních poukázek, které nesou moji adresu odesílatele. Nechápu, jak je něco takového vůbec možné. Na ústřižku přece jasně stojí, co má patřit mně. Nikdo si nedovede představit, jak těžké je pro mou ženu zjistit, kdo částku skutečně zaplatil. Je s tím spojena velká časová ztráta. Poukázku přece vyplňuji předem tak, že plátce má už jen doplnit částku a svého odesílatele. Nemám čas na poukázku dopisovat ještě jméno odesílatele. Prosím, dbejte na to při příštích platbách.