⟵ věta pokračuje z předchozího listu
Když se nám vytýká, že máme vyrovnat minulost – ostatně jsem už zmínil, že my sudetští Němci tím vůbec nemůžeme být míněni –, pak mají i jiné národy co vyrovnávat, co v ničem nezaostává za krutostmi SS za války, jen s tím rozdílem, že tyto zločiny byly páchány v míru. Nechceme zde ale předbíhat historikům. Má jít jen o vlastní prožitek, který má vydat svědectví o vzpomínce na domov. —
Až Heimatbrief dorazí, mnozí krajané si jistě vzpomenou na naši „kirvu" (pouť). Kdekoli se usadilo více Slavkovanů, jistě se sešli v příjemném kruhu a přenesli se v myšlenkách zpět do minulosti. Také koláč jistě ženy nabízely ve „štramrlích". Kousky v trojúhelníkovém tvaru se podávají jen o posvícení po žních, káva chutnala asi trochu jinak než tehdy, neboť u mnoha krajanů byla tehdejší káva taková, že kávové zrno v sobě měla jen v duchu. Ale přesto chutnala. Zato „Bergbräu" od pivovarníka Kirchnera byl pro pány o to chutnější. Nejeden půllitr tu byl tenkrát vyprázdněn a z každé hospody se linula veselá nálada, která tam panovala. Na náměstí hrály flašinety kolotočů. Ano, tehdy se tyto hudební skříně ještě točily ručně a vyluzovaly z nich ty nejkrásnější operetní melodie. Byla to krásná slavnost, naše kirva. Měla přece i zvláštní význam – začínalo se s kopáním brambor. Jak krásně tehdy vonělo „bramborové kapraťoví"! Ohníčky dělaly dětem největší radost. Tehdy si nikdo nedělal starosti se znečištěním životního prostředí. Napůl ohořelé pečené brambory chutnaly obzvlášť dobře a člověk si mohl krásně umazat pusu do černa až za uši. Ano, byl to nádherný čas kopat na polích v krásném teplém podzimním slunci.
Richard Brummeissl
er es nicht selbst in Gefahr gebracht hat. Aber wer hat die Volksvertreibung im Herzen Europas am intensivsten und grausamsten ausgeführt? Warum sollen nun die verhaßten Deutschen wieder zum wirtschaftlichen Gesunden beitragen?
Wenn man uns zumutet, daß wir eine Vergangenheit — übrigens habe ich schon erwähnt, daß wir Sudetendeutschen da gar nicht angesprochen sein können — bewältigen müssen, dann haben aber auch die anderen Völker etwas zu bewältigen, das den Grausamkeiten der SS im Kriege in nichts nachsteht, nur mit dem Unterschied, daß diese Verbrechen im Frieden begangen wurden. Es soll aber hier nicht Aufgabe sein den Historikern vorzugreifen. Es ist nur das Selbsterlebte, das die Erinnerung an die Heimat wiedergeben soll. —
Wenn der Heimatbrief ankommt, dann haben viele Landsleute gewiß unserer „Kirwa" gedacht. Wo sich mehrere Schlaggenwalder niedergelassen haben, werden sie sich zu einer gemütlichen Runde zusammengesetzt und sich in die Vergangenheit zurückversetzt haben. Auch der Kuchen wird in „Stramerln" von den Frauen angeboten worden sein. Stücke in der Dreiecksform gibt es nur zur Landkirwa, der Kaffee dürfte etwas anders geschmeckt haben als damals, denn bei vielen Landsleuten gab es wohl damals einen Kaffee, der nur im Geiste die Kaffeebohne in sich hatte. Aber trotzdem, er schmeckte auch. Dafür war das „Bergbräu" vom Kirchner-Bräuer für die Herren um so schmackhafter. So manche Halbe ist da verzwickt worden und aus jedem Wirtshaus konnte man die frohe Stimmung hören, die darinnen herrschte. Am Markt spielten die Leierkasten der Ringelspiele. Ja, damals wurden diese Musiktruhen noch von Hand gedreht und ihnen wurden die schönsten Operettenweisen entlockt. Es war ein schönes Fest unsere Kirwa. Es hatte ja auch eine ganz besondere Bedeutung, ging doch das Kartoffelgraben los. Wie gut roch damals das „Kartoffelkräuterich". Die Feuerchen machten den Kindern am meisten Spaß. Da hatte man keine Bedenken wegen der Umweltverschmutzung. Die halbverkohlten gebratenen Erdäpfel schmeckten besonders gut und man konnte sich das Maul so schön schwarz bis zu den Ohren anschmieren. Ja, es war eine herrliche Zeit, in der schönen warmen Herbstsonne auf den Feldern zu graben.
Richard Brummeissl
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Setkání v Lettgenbrunnu
Milí krajané!
Setkání v Lettgenbrunnu už máme zase nějakou dobu za sebou. Byla to pro mě velká radost moci pozdravit tolik krajanů, v neposlední řadě i našeho vydavatele Heimatbriefu. Také pan Brummeissl promluvil ke svým krajanům a se spokojeností konstatoval velkou účast. Bylo skutečně úžasné, že se tolik lidí nezaleklo dlouhé cesty a že se mnozí sešli poprvé od vyhnání. Krajané z naší farnosti přijeli do bývalé pustiny někdejšího vojenského cvičiště a bombardovacího prostoru už potřetí. S velkou pílí a vytrvalostí zde vyhnanci v roce 1947 začali obec znovu budovat. 76 krajanů z Horního Slavkova (Schlaggenwald), Lesné (Lessnitz) a Krásna (Rabensgrün) zde znovu získalo střechu nad hlavou a naši nástupci zde znovu našli domov.
S lítostí jsem musel konstatovat, že tolik starších ročníků chybělo – ať už kvůli nemoci, nebo už nejsou mezi živými.
Jako všude, tak i v Lettgenbrunnu bylo možné konstatovat velkou sounáležitost. Dokazuje to i dar na udržení našeho Heimatbriefu.
Heimatbrief je a zůstává pojítkem všech těch, které postihla největší křivda světových dějin — „vyhnání z rodné vlasti".
Josef Heß, Lettgenbrunn
Das Treffen in Lettgenbrunn Liebe Landsleute!
Das Treffen in Lettgenbrunnn liegt schon eine Weile hinter uns. Es war für mich eine besondere Freude so viele Landsleute begrüßen zu können, nicht zuletzt auch unseren Herausgeber des Heimatbriefes. Auch Herr Brummeissl sprach zu seinen Landsleuten und stellte mit Zufriedenheit die große Teilnahme fest. Es war doch erstaunlich, daß so viele die lange Anreisestrecke nicht gescheut haben und gar manche sich erstmals seit der Vertreibung getroffen haben. Zum dritten Mal kamen die Landsleute aus unserem Kirchensprengel in die einstige Wüstenei eines ehemaligen Truppenübungs- und Bombenabwurf-Platzes. Mit großem Fleiß und Ausdauer haben hier die Vertriebenen 1947 begonnen das Dorf neu aufzubauen. 76 Landsleute von Schlaggenwald, Lessnitz und Rabensgrün haben wieder ein Dach über den Kopf bekommen und unsere Nachfolger hier wieder eine Heimat gefunden.
Mit Bedauern mußte ich feststellen, daß so viele der älteren Jahre fehlten, sei es durch Krankheit oder sie sind gar nicht mehr unter den Lebenden.
Wie überall, so auch in Lettgenbrunn, konnte man die große Verbundenheit feststellen. Dies beweist die Spende für die Erhaltung unseres Heimatbriefes.
Der Heimatbrief ist und bleibt das Bindeglied all derer, die das größte Unrecht in der Weltgeschichte — „die Vertreibung aus der angestammten Heimat" — getroffen hat.
Josef Heß, Lettgenbrunn
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.