⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Když se nám vytýká, že máme vyrovnat minulost – ostatně jsem už zmínil, že my sudetští Němci tím vůbec nemůžeme být míněni –, pak mají i jiné národy co vyrovnávat, co v ničem nezaostává za krutostmi SS za války, jen s tím rozdílem, že tyto zločiny byly páchány v míru. Nechceme zde ale předbíhat historikům. Má jít jen o vlastní prožitek, který má vydat svědectví o vzpomínce na domov. —

Až Heimatbrief dorazí, mnozí krajané si jistě vzpomenou na naši „kirvu" (pouť). Kdekoli se usadilo více Slavkovanů, jistě se sešli v příjemném kruhu a přenesli se v myšlenkách zpět do minulosti. Také koláč jistě ženy nabízely ve „štramrlích". Kousky v trojúhelníkovém tvaru se podávají jen o posvícení po žních, káva chutnala asi trochu jinak než tehdy, neboť u mnoha krajanů byla tehdejší káva taková, že kávové zrno v sobě měla jen v duchu. Ale přesto chutnala. Zato „Bergbräu" od pivovarníka Kirchnera byl pro pány o to chutnější. Nejeden půllitr tu byl tenkrát vyprázdněn a z každé hospody se linula veselá nálada, která tam panovala. Na náměstí hrály flašinety kolotočů. Ano, tehdy se tyto hudební skříně ještě točily ručně a vyluzovaly z nich ty nejkrásnější operetní melodie. Byla to krásná slavnost, naše kirva. Měla přece i zvláštní význam – začínalo se s kopáním brambor. Jak krásně tehdy vonělo „bramborové kapraťoví"! Ohníčky dělaly dětem největší radost. Tehdy si nikdo nedělal starosti se znečištěním životního prostředí. Napůl ohořelé pečené brambory chutnaly obzvlášť dobře a člověk si mohl krásně umazat pusu do černa až za uši. Ano, byl to nádherný čas kopat na polích v krásném teplém podzimním slunci.

Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Setkání v Lettgenbrunnu

Milí krajané!

Setkání v Lettgenbrunnu už máme zase nějakou dobu za sebou. Byla to pro mě velká radost moci pozdravit tolik krajanů, v neposlední řadě i našeho vydavatele Heimatbriefu. Také pan Brummeissl promluvil ke svým krajanům a se spokojeností konstatoval velkou účast. Bylo skutečně úžasné, že se tolik lidí nezaleklo dlouhé cesty a že se mnozí sešli poprvé od vyhnání. Krajané z naší farnosti přijeli do bývalé pustiny někdejšího vojenského cvičiště a bombardovacího prostoru už potřetí. S velkou pílí a vytrvalostí zde vyhnanci v roce 1947 začali obec znovu budovat. 76 krajanů z Horního Slavkova (Schlaggenwald), Lesné (Lessnitz) a Krásna (Rabensgrün) zde znovu získalo střechu nad hlavou a naši nástupci zde znovu našli domov.

S lítostí jsem musel konstatovat, že tolik starších ročníků chybělo – ať už kvůli nemoci, nebo už nejsou mezi živými.

Jako všude, tak i v Lettgenbrunnu bylo možné konstatovat velkou sounáležitost. Dokazuje to i dar na udržení našeho Heimatbriefu.

Heimatbrief je a zůstává pojítkem všech těch, které postihla největší křivda světových dějin — „vyhnání z rodné vlasti".

Josef Heß, Lettgenbrunn

věta pokračuje na dalším listu ⟶