⟵ věta pokračuje z předchozího listu

Když jsem přišel na to, jak shodit hnací řemen od parního stroje k mlátičce, ačkoli na techniku vůbec nemám, nastala pro všechny umělá pauza. Jen obsluha parního stroje se teď zpotila, a já jsem se mohl trochu vyžít za jeho rozmařilost, která mě předtím zlobila. Jak čile ten pak vyskočil a musel to těžké hnací zařízení znovu nasadit! S úlevou si nakladači i ostatní utírali pot a trpělivě čekali, než to soptící monstrum znovu uvedlo dílo do chodu. Ať zkoušel, co chtěl, na můj trik nepřišel. Než totiž stačil prohlédnout lis, měl jsem už všechno uklizeno. Jak měl on na očích mě, tak jsem já měl na očích jeho. Asi tušil, že porucha přicházela ze stodoly.

Po dvou a půl týdnech bylo mlácení u konce. Ale trhací sezóna ještě neskončila. Neměli jsme však chuť trhat chmel, tak jsme se poflakovali po okolí. Bramborovou polévku nám nikdo neupíral, protože paní Steidlová nevěděla, že jsme bez práce, a správce si na nás nejspíš už také nevzpomněl. Tak jsme se ještě pár dní hojili na jejich úkor. Ale Švýcar nám provedl žertík. Najednou se rozzuřil, že mu jeho dobré seno takhle zbytečně chátrá. Jeho nadávky jsme mu ale oplatili posměchem. On se ovšem pomstil pěkně ošklivě. Najednou se objevila policie. Při braní sena narazil na hnízdo, v němž bylo uloženo pár jablek. Tak bylo jasné – kdo jel do kraje, přivezl domů i ovoce. Že ho takového dost roste podél cest, bylo vidět všude. Při tak skromném výdělku nebylo divu, když si člověk ovoce vzal. A tak před námi stál pan strážmistr, v ruce pár pěkných baťůžků, a čekal, kdo se z davu vyloupne jako pachatel. Ale my jsme se raději vzdali ranců i jejich obsahu a zůstali v anonymitě. Na seníku spalo pár pánů z party z okolí Teplic, a přestupek byl asi jejich dílem, protože takové pohodlné batohy jsme u nás v používání neměli. Nakonec pan strážmistr s pokrčením ramen prostor opustil. My jsme svoje zboží prozíravě zakopali o něco hlouběji v seně. Tam ten poctivý úředník ale nehledal. Bylo by pro nás ostudou vrátit se z kraje domů bez jablek. A koupené by toto ovoce rozhodně nesmělo být, protože by nikdy nechutnalo tak dobře.

Nakonec byla po dvou dnech od té příhody trhací sezóna u konce a začala cesta domů. Krátká zastávka v Žatci ve dne. Většinou jsme v neděli večer bývali ve městě v kině. V době trhačů nikomu nevadilo, když člověk vypadal poněkud zpustle.

Pak nás vlak dovezl zpátky do našeho městečka. Přesně ve správný čas, abychom mohli následující neděli pořádně oslavit posvícení a udělat si pár kol na „Nollim" jeho „horské a údolní dráze" a jiných atrakcích.

Heimatbrief je mostem do domoviny!

Získejte nového odběratele!

[obr] Manželé Schröckovi před svým impozantním obchodním domem (1938)

věta pokračuje na dalším listu ⟶