V žádném případě jsem se neodvažoval hnout z místa, tak mi seděl v údech leknutí a strach. Oči si mezitím ve tmě zvykly.
Zíral jsem tedy tím směrem, odkud přicházel ten šouravý zvuk. Vtom jsem uslyšel supění. Náhle se to objevilo přede mnou. Skoro bych vykřikl o pomoc, když tu hlas, který jsem dobře znal, řekl: „Ja Moidl, wou kinnst en du mittn im Waold her?" (Ale holka, co ty tady děláš uprostřed lesa?) Paní Bräutigamová se zase jednou vracela ze své cesty s posílkou velmi pozdě. Silně shrbená se belhala pod tíhou plného koše na zádech.
Jak jsem byl rád, to dokáže docenit jen ten, koho jednou popadl takový strach jako mě. Pak jsem uslyšel k nám blížit se pevné kroky. Dědeček byl dřív na smluveném místě a šel mi naproti. Slyšel nás oba už z větší dálky. O svém strachu a bázni jsem mu ale nikdy nic neřekl. Jinak by mě už nikdy nenechal chodit z domu za tmy. A to by později, když jsem byla starší, vůbec nebylo dobré.
Protože do Poschitze a do Gfellu na tancovačku jsem přece chtěla chodit sama, bez dědečka. –
Amalie Fechter
[obr] Alois Gareis se svou manželkou a paní Kolbovou (bývalá sboristka) s kaplanem Wommesem před „Schützenhausem" (na Pinku)
Auf alle Fälle wagte ich mich nicht vom Fleck zu rühren, so saß mir der Schreck und die Angst in den Gliedern. Meine Augen hatten sich in der Dunkelheit eingewöhnt.
So starrte ich in die Richtung, aus der das schlurfende Geräusch kam. Da hörte ich schon das Schnaufen. Es tauchte plötzlich vor mir auf. Fast hätte ich um Hilfe geschrien, da sagte die Stimme, die ich gut kannte: „Ja Moidl, wou kinnst en du mittn im Waold her?" Frau Bräutigam kam wiedereinmal sehr spät von ihrem Botengang zurück. Stark gebückt wankte sie daher unter der Last des vollen Buckelkorbes.
Wie froh ich war, kann nur jemand ermessen, den einmal die Angst so gepackt hat wie mich. Dann hörte ich auch feste Tritte uns entgegenkommen. Der Großvater war früher an der verabredeten Stelle und kam mir entgegen. Er hörte uns beide schon aus größerer Entfernung. Von meiner Angst und dem Fürchten habe ich ihm aber nie etwas gesagt. Er hätte mich dann nie mehr bei Dunkelheit aus dem Haus gehen lassen. Das wäre für später, als ich erwachsener war, gar nicht schön gewesen.
Denn nach Poschitze und nach Gfell zum Tanz, da wollte ich doch allein gehen, ohne den Großvater. –
Amalie Fechter
[obr] Alois Gareis mit seiner Gattin und Frau Kolb (ehem. Chorsängerin) mit Kaplan Wommes vor dem „Schützenhaus" (Pinge)
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.