Vlahý letní večer nás, mladé kluky – bylo nám tak 18 až 20, možná ještě o něco víc – lákal na procházku. Kdyby to snad někdo nevěděl, tak na náměstí.
Kdo by nerad vzpomínal na to místo, kde se odehrávalo veškeré dění ve městě. Kde se každý večer scházel značný počet našich občanů. Při pomalém loudání se tak příjemně povídalo. A kdo by si tehdy neměl co vyprávět! Svět byl přece plný novinek. Zvlášť oblíbený byl k procházení nový chodník. Obyvatelé domů na straně radnice tehdy vykonali opravdu skvělý kus práce, když nechali zhotovit betonový chodník. Za to jim ještě dnes patří dík, i když je dnes chodník poněkud opuštěný a už se tolik nevyužívá. Ale v tehdejší době to byl pro naše staré město velký pokrok.
No, vlastně jsem chtěl vyprávět něco úplně jiného. Ale člověk se tak zamyslí a stane se, že trochu odbočí od tématu.
Chodilo se tedy po dvojicích, nebo jak se kdo sešel, nahoru a dolů po náměstí. Občas nás bylo docela hodně. Vypadalo to, jako by šel průvod. Všichni jsme samozřejmě drželi kázeň. Když čelo průvodu došlo k „Rudému volu", otočilo se. Počkalo se, až všichni dojdou a i konec se otočí. Pak se zase pomalu šlo až k rohu radnice. Tam ta krásná cesta bohužel končila.
Když se tam došlo, opakovalo se totéž, co už bylo popsáno u „Rudého vola". Tak to šlo obvykle 1,5 až 2 hodiny. Vzduch byl tehdy u nás ještě čistý a svěží, člověk si při té procházce mohl skutečně odpočinout.
Politizující občané stávali většinou na druhé straně u cukráře Hesse na rohu. Nemuseli jsme se bát, že by kolem s řevem hnal nějaký benzinový kočár. To by ostatně naše nádherná kočičí hlava vůbec nedovolila.
A teď k samotnému příběhu:
Jednou takový večer jsme se sešli asi šest kluků. Trochu stranou od popsaných skupin jsme se procházeli po straně u Pröckla nahoru a dolů po náměstí. Několikrát jsme asi náměstí pomalým krokem přeměřili. Blížila se desátá večerní hodina. Jednoho i druhého z nás pomalu přepadala únava. Peníze na posezení v hostinci neměl nikdo z nás, protože jsme tehdy byli všichni bez práce, a bohužel nebylo ani kde se posadit.
Tu někoho napadlo posadit se u obchodu s obuví Baťa na úzké římse výkladní skříně. Právě ten den se totiž montovalo sklo do výlohy. Tmel ještě nezaschl a obchod Baťa se měl brzy nato přestěhovat do Wirlitschova domu na náměstí. Podle příkladu našeho unaveného kamaráda jsme se všichni namačkali na tomto úzkém a těsném prostoru se svými zadky.
Pokud si dobře vzpomínám, bylo to dost nepohodlné odpočívání. Hrana zděné římsy – byla široká jen několik centimetrů – se bolestivě zarývala do sedací části. Delší setrvání na tomto místě by nebylo vydrženo, ale nechtělo se nám odtud odejít.
[obr] Nedělní ráno na náměstí v Horním Slavkově
Ein teurer Bummel am Marktplatz zu Schlaggenwald
Ein lauer Sommerabend lockte uns junge Burschen — wir hatten das Alter von 18 — 20 und vielleicht noch eine Kleinigkeit darüber — zu einem Bummel-Spaziergang. Wenn es jemand nicht wissen sollte — auf den Marktplatz.
Wer denkt nicht gerne an diesen Platz, auf dem sich das ganze Stadtgeschehen abwickelte. Wo all abendlich eine erhebliche Anzahl unserer Bürger sich begegneten. Es plauderte sich doch so angenehm bei dem geruhsamen Dahinschlendern. Und, wer hätte sich da nichts zu erzählen gehabt! Die Welt steckte doch damals voller Neuigkeiten. Besonders war das neue Trotoaire beliebtestes Gangobjekt. Die wohnhaften Bürger der Rathausseite hatten wirklich eine großartige Leistung aufgebracht, als sie den Betonsteig fertigen ließen. Dafür gebührt Ihnen heute noch Dank, wenn er auch jetzt entfremdet ist und nicht mehr so intensiv benutzt wird. Aber zur damaligen Zeit war es ein großer Fortschritt für unsere alte Stadt.
Nun, ich wollte eigentlich etwas ganz anderes erzählen. Aber man kommt so ins Sinnieren, und da kommt es halt vor, daß man etwas vom Thema abschweift.
Also man ging eben paarweise oder wie man sich eben zusammenfand den Markt hinauf und hinunter. Es war oft eine ganz erhebliche Anzahl. Es sah aus, als würde eine Prozession daherwandern. Alle hielten wir selbstverständlich Disziplin. Kam die Spitze am „Roten Ochsen" an, machte sie kehrt. Man wartete bis alle aufgelaufen waren und sich das Ende ebenfalls gedreht hatte. Dann gings ganz gemächlich wieder bis zur Rathausecke hinauf. Dort war leider der schöne Weg zu Ende.
Dort angekommen, wurde dasselbe wiederholt, wie bereits beschrieben, wenn man beim „Roten Ochsen" ankam. So ging das meistens 1 1/2 bis 2 Stunden. Damals war bei uns noch die Luft klar und rein, man konnte sich bei diesem Spazierengehen richtig erholen.
Die politisierenden Bürger standen meistens auf der anderen Seite beim Heßkonditor an der Ecke. Man brauchte nicht zu fürchten, daß so eine Benzinkutsche im rasenden Tempo dahergefaucht kam. Das hätte unser herrliches Katzenkopfpflaster gar nicht gestattet.
Nun zur eigentlichen Geschichte:
An einem solchen Abend fanden wir uns etwa 6 Burschen zusammen. Etwas abgesondert von den beschriebenen Gruppen stolzierten wir auf der Pröcklseite den Marktplatz auf und ab. Einige Male dürften wir den Marktplatz mit gemächlichen Schritten abgemessen haben. Die 10. Abendstunde war nicht mehr ferne. Den einen und anderen war die Müdigkeit langsam in die Beine gekrochen. Geld zum Einkehren hatte keiner von uns, denn damals waren wir durchwegs arbeitslos und Sitzgelegenheiten gab es leider auch keine.
Da kam einer auf den Gedanken sich beim Bata-Schuhgeschäft auf dem schmalen Sims der Auslage-Schaufenster niederzulassen. Gerade an diesem Tag wurde das Schaufensterglas eingesetzt. Der Kitt war noch nicht angezogen und der Umzug des Batageschäftes in das Wirlitschhaus am Markt sollte anschließend durchgeführt werden. Dem Beispiel unseres müde gewordenen Kameraden folgend, zwängten wir uns alle auf diesem schmalen und engen Raum mit unseren Sitzflächen zusammen.
So weit ich mich erinnere, war es ein recht unbequemes Ausruhen. Die Kante des gemauerten Simses — sie war nur einige Zentimeter breit — drückte sich schmerzhaft in den Allerwertesten ein. Ein längeres Verweilen wäre an diesem Ort nicht gewährleistet gewesen, aber es gab kein gemütliches Trennen.
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.