Stará písnička!
Pořád ta stejná písnička, zvyk je zvyk odedávna: Pruďas a Bavorák se zase pohádali.
Pruďas křičí: Ty budižkničemu, ty zapomenutý packale, co ty vlastně chceš, ty prcku? Nám Prušákům se nikdo nevyrovná!
Nato křičí Bavorák, Seppl Niedermeier, celý bez sebe vzteky a žlučí: Za to nám všem můžete poděkovat!
(Zaslala Julie Ullmann, Dachau bei München)
Das alte Lied!
Immer dieselbe Leier,
Gewohnheit alter Zeit:
Ein Preuße und ein Bayer
hatten wieder Streit.
Der Preuße schreit: Du Simpel,
du jottvergessener Jimpel,
watt willst du denn, du Klener?
Uns Preußen, uns kann kener!
Darauf schreit der Bayer,
der Seppl Niedermeier,
vor lauter Gift und Galle:
Dafür könnt ihr uns alle!
(Eingesandt Julie Ullmann, Dachau bei München)
Boží tělo v domovině!
Svátek Božího těla byl u nás doma, jak známo, velký svátek. Den předtím jsme jako děti museli jít pro hořec (hergotmantle) a květiny, hlavně pivoňky. Těm se u nás říkalo budénie, a každý chtěl mít co největší kytici.
V tento svatý den přišly všechny školní děti obuté a upravené – dívky v bílých šatech, chlapci v námořnických oblečcích, a každý měl velkou kytici. Nástup se konal na kostelních schodech u fary, celá procesijní cesta byla posypaná květinami a trávou; hasiči, císařsko-královský střelecký sbor i veteráni byli ve slavnostních uniformách.
Na náměstí byly postaveny čtyři oltáře a náš starý děkan Hoier tam sloužil slavnou mši. U každého oltáře dali střelci čestnou salvu.
Na konci průvodu se účastníci prali o „svatého ducha" – byla to břízová ratolest, kterou byly oltáře ozdobeny.
V lidové mluvě byl svátek Božího těla „bouřkovým dnem" – dopoledne bývalo horko a odpoledne většinou přišla bouřka, často i s kroupami.
Jednou o takovém svátku Božího těla bylo obzvlášť horko. Čtyři hasiči (nosiči nebeského baldachýnu) měli žízeň, a tak si každý ještě před průvodem dal půl piva u pekaře Naze. Krátce nato začal slavnostní průvod. U posledního oltáře, u letohrádku, se jeden z nosičů baldachýnu začal potácet a upřímně řekl knězi: „Pane děkane, dělejte to trochu rychleji, já se musím jít jednou vymočit."
Na to náš děkan Hoier: „Vydržte ještě kousek, už jsme skoro hotoví."
Ale nosič baldachýnu pod tlakem odpověděl: „Pane děkane, to není tak jednoduché. Držet baldachýn, držet krok a držet vodu – to je toho na mě moc!"
Vydavatel, nakladatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße 11. — Poštovní spořitelní úřad 1, 6 Frankfurt, číslo účtu 327195. — Cena za kus 2,20 DM. Sazba a tisk: knihtiskárna Emil Kolb, 8752 Dettingen/Main, poštovní přihrádka 45, telefon (06188) 5141
Fronleichnamstag in der Heimat!
Der Fronleichnamstag war bekanntlich bei uns daheim ein großer Feiertag. Am Vortage mußten wir als Kinder nach Hergottmanterla, Blumen und Pfingstrosen gehen. Letzte hießen bei uns Budenien, ein jeder wollte einen großen Buschen haben.
An diesem heiligen Tag kamen die Schulkinder alle gestiefelt und geputzt, die Mädchen in weißen Kleidern, die Buben mit einem Matrosengwandl und ein jeder hatte einen großen Strauß mit Blumen. Die Aufstellung erfolgte auf der Kirchstaffel bei der Pfarrei, der ganze Prozessionsweg war mit Blumen und Gras bestreut; die Feuerwehr, das k.u.k. Schützenkorps sowie die Veteraner waren in schmucker Uniform.
Am Marktplatz hatte man vier Hochaltäre aufgebaut und unser alter Dechant Hoier hielt dort das feierliche Hochamt. Bei jedem Altar gaben die Schützen eine Salve ab.
Am Schluß der Prozession rauften sich die Teilnehmer um den hl. Geist, das war Birkenlaub, mit dem die Altäre geschmückt waren.
Im Volksmund war der Fronleichnamstag ein Gewittertag, vormittags heiß und nachmittags kamen meistens Gewitter, oft auch Hagel.
An so einem Fronleichnamstag war es einmal sehr heiß. Die vier Feuerwehrleute (Himmelträger) hatten Durst und ein jeder trank vor der Prozession noch eine halbe Bier beim Bächer Naz. Kurz darauf begann der feierliche Umzug. Beim letzten Altar, beim Sommerhaus, fing ein Himmelträger zu wackeln an und treuherzig sagte dieser zum Geistlichen: „Herr Dechant, machens a bissl schneller, ich mou a mal austren".
Darauf unser Dechant Hoier: „Tout nur a weng watten, öitza samma bal fettich".
Aber der Himmelträger sagte unter Druck: „Herr Dechant, dös is niat sua einfach. Himmlhaltn, Schritthaltn u' s Wasserhaltn, dös is za viel"!
Verleger, Herausgeber und verantwortlicher Schriftleiter: Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße 11. — Postscheckamt 1, 6 Frankfurt, Konto-Nummer 327195. — Preis je Stück 2.20 DM. Satz und Druck: Buchdruckerei Emil Kolb, 8752 Dettingen/Main, Postfach 45, Telefon (06188) 5141
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.