Milí krajané!

I letos zažily mnohé tisíce lidí tradiční svatodušní setkání sudetských Němců v Norimberku. Byl to povznášející pohled – toto shromáždění davů ukázalo velkou soudržnost našich sudetských kmenů, jde-li o obhajobu práva a upozornění na spáchané bezpráví. Je pochopitelné, že se tyto demonstrace nelíbí některým politikům zabývajícím se východní politikou. Většina z nich ostatně žádnou skutečnou domovinu nemá, nejsou nikde tak zakořeněni a mění země či strany podle toho, jak se jim to zrovna hodí.

My, obyvatelé Sudet, jsme po staletí žili v těsném sousedství s cizími národnostmi a museli jsme s nimi zažít i těžké časy. Proto máme i určité zkušenosti se soužitím lidí. Nebezpečí ohrožující naši existenci rozpoznáváme patrně dříve než Němci ve vnitrozemí, kteří nikdy nemuseli obětovat nic pro své národní přežití. Jen pomalu si asi uvědomují, jaké nebezpečí roste z východu. Chceme k tomu přispět alespoň malým dílem – už nyní na to upozorňujeme svými krajanskými shromážděními.

Že je to pro některé nepříjemné, dokazují tisk, rozhlas i televize. Mlčí se! V málokterých denících se objevila jen krátká zmínka o tomto mohutném a pokojném setkání – přitom mnohé výroky Dr. Alfonse Goppela by si skutečně zasloužily bližší pozornost. Tím zřetelnější byla reakce lidí, kteří dodatečně poznali škodu, kterou si vyhnáním sami způsobili. Zatímco my, sudetští Němci, přinášíme bavorskému státu 2 miliardy marek na daních navíc, náš východní sousední národ dodnes strádá. Žádný hřích nezůstane bez trestu! Škoda, postihuje to i mnoho dobrých a nevinných lidí, kteří tam přece jen žijí.

Jediný příspěvek k tradičnímu svatodušnímu setkání sudetských Němců, který jsem našel v místních denících, nechci svým krajanům zamlčet:

„… Je to velká oběť, kterou sudetští Němci každoročně přinášejí. Už samotná cesta vyžaduje odvahu, stejně jako vydržet v halách, které většinou ani nepojmou tak velké množství lidí. Přesto z každé tváře září radost ze setkání se známými ze staré i nové domoviny." I my, rodáci z Horního Slavkova (Schlaggenwald), jsme byli v Norimberku zastoupeni v hojném počtu.

Bohužel při takovém masovém shromáždění není atmosféra tak rodinná jako na našich setkáních v Auerbachu, Goldbachu nebo Lettgenbrunnu. Uvidíme, zda se nám podaří uspořádat v roce 1975 znovu setkání v Auerbachu. Této věci se chce ujmout Toni Kunzmann. Ohledně vhodného termínu mohou krajané sdělit své názory.

Bohužel jsem v březnovém Heimatbriefu nemohl oznámit místo srazu v Norimberku, protože zprávy dorazily příliš pozdě.

I když jsme v Norimberku nebyli všichni spokojeni, měli bychom si tento den uchovat v dobré paměti jako důkaz naší pevné soudržnosti. Neměli bychom polevovat a měli bychom využít každou příležitost, která nám umožní setkání s našimi krajany. Je stále znovu udivující, k jakým obětem jsou starší krajané ochotni, když zazní volání ke shromáždění. To Norimberk znovu dokázal! Nesmíme zapomínat, že je to už 28 let – tehdejší mladí jsou dnes zralejší a tehdejší zralí jsou dodnes stále mezi námi.

Richard Brummeissl

věta pokračuje na dalším listu ⟶