Milí krajané!
I letos zažily mnohé tisíce lidí tradiční svatodušní setkání sudetských Němců v Norimberku. Byl to povznášející pohled – toto shromáždění davů ukázalo velkou soudržnost našich sudetských kmenů, jde-li o obhajobu práva a upozornění na spáchané bezpráví. Je pochopitelné, že se tyto demonstrace nelíbí některým politikům zabývajícím se východní politikou. Většina z nich ostatně žádnou skutečnou domovinu nemá, nejsou nikde tak zakořeněni a mění země či strany podle toho, jak se jim to zrovna hodí.
My, obyvatelé Sudet, jsme po staletí žili v těsném sousedství s cizími národnostmi a museli jsme s nimi zažít i těžké časy. Proto máme i určité zkušenosti se soužitím lidí. Nebezpečí ohrožující naši existenci rozpoznáváme patrně dříve než Němci ve vnitrozemí, kteří nikdy nemuseli obětovat nic pro své národní přežití. Jen pomalu si asi uvědomují, jaké nebezpečí roste z východu. Chceme k tomu přispět alespoň malým dílem – už nyní na to upozorňujeme svými krajanskými shromážděními.
Že je to pro některé nepříjemné, dokazují tisk, rozhlas i televize. Mlčí se! V málokterých denících se objevila jen krátká zmínka o tomto mohutném a pokojném setkání – přitom mnohé výroky Dr. Alfonse Goppela by si skutečně zasloužily bližší pozornost. Tím zřetelnější byla reakce lidí, kteří dodatečně poznali škodu, kterou si vyhnáním sami způsobili. Zatímco my, sudetští Němci, přinášíme bavorskému státu 2 miliardy marek na daních navíc, náš východní sousední národ dodnes strádá. Žádný hřích nezůstane bez trestu! Škoda, postihuje to i mnoho dobrých a nevinných lidí, kteří tam přece jen žijí.
Jediný příspěvek k tradičnímu svatodušnímu setkání sudetských Němců, který jsem našel v místních denících, nechci svým krajanům zamlčet:
„… Je to velká oběť, kterou sudetští Němci každoročně přinášejí. Už samotná cesta vyžaduje odvahu, stejně jako vydržet v halách, které většinou ani nepojmou tak velké množství lidí. Přesto z každé tváře září radost ze setkání se známými ze staré i nové domoviny." I my, rodáci z Horního Slavkova (Schlaggenwald), jsme byli v Norimberku zastoupeni v hojném počtu.
Bohužel při takovém masovém shromáždění není atmosféra tak rodinná jako na našich setkáních v Auerbachu, Goldbachu nebo Lettgenbrunnu. Uvidíme, zda se nám podaří uspořádat v roce 1975 znovu setkání v Auerbachu. Této věci se chce ujmout Toni Kunzmann. Ohledně vhodného termínu mohou krajané sdělit své názory.
Bohužel jsem v březnovém Heimatbriefu nemohl oznámit místo srazu v Norimberku, protože zprávy dorazily příliš pozdě.
I když jsme v Norimberku nebyli všichni spokojeni, měli bychom si tento den uchovat v dobré paměti jako důkaz naší pevné soudržnosti. Neměli bychom polevovat a měli bychom využít každou příležitost, která nám umožní setkání s našimi krajany. Je stále znovu udivující, k jakým obětem jsou starší krajané ochotni, když zazní volání ke shromáždění. To Norimberk znovu dokázal! Nesmíme zapomínat, že je to už 28 let – tehdejší mladí jsou dnes zralejší a tehdejší zralí jsou dodnes stále mezi námi.
Richard Brummeissl
Liebe Landsleute!
Wieder einmal ist das traditionelle Pfingsttreffen der Sudetendeutschen in Nürnberg von vielen Tausenden miterlebt worden. Es war ein erhebender Anblick, den diese Menschenzusammenballung bot, zeigte sich doch damit der große Zusammenhalt unserer Sudetenstämme, wenn es darum geht das Recht zu verteidigen und auf geschehenes Unrecht hinzuweisen. Es ist verständlich, daß diese Demonstrationen manchen Ostpolitikern nicht gefallen. Meistens haben diese ja keine Heimat, denn sie sind nie so verwurzelt und wechseln Länder oder Parteien wie es ihnen gerade paßt.
Wir Sudetenbewohner haben Jahrhunderte lang gemeinsam mit fremden Volksstämmen enge Berührung gehabt und haben schwere Zeiten unter ihnen erleben müssen. Daher haben wir auch einige Erfahrungen im menschlichen Zusammenleben gesammelt. Wir erkennen Gefahren, die unsere Existenz bedrohen, wohl früher als die Binnendeutschen, die ja nie für ihren nationalen Fortbestand opfern mußten. Nur langsam dürfte es bewußt werden, welche Gefahr vom Osten heranwächst. Wir wollen einen kleinen Beitrag leisten, indem wir mit unseren heimatlichen Kundgebungen schon jetzt darauf aufmerksam machen.
Daß dies für manche unbequem ist, beweisen Presse, Rundfunk und Fernsehen. Man schweigt! In wenigen Tagespressen waren nur kurze Anmerkungen über diese gewaltige friedliche Zusammenkunft zu finden: dabei hätten wirklich viele Aussprüche von Dr. Alfons Goppel verdient etwas durchleuchtet zu werden. Umso deutlicher war die Reaktion der Leute, die hinterher den Schaden merkten, den sie sich durch die Austreibung zugefügt hatten. Während wir Sudetendeutschen dem bayerischen Staat 2 Milliarden Steuermehreinnahmen bringen, muß heute unser östliches Nachbarvolk immer noch darben. Es bleibt keine Freveltat ungestraft! Schade, es trifft auch viele gute und unschuldige Menschen, die es dort dennoch gibt.
Den einzigen Beitrag zum traditionellen Pfingsttreffen der Sudetendeutschen, den ich in einer hiesigen Tageszeitung fand, möchte ich meinen Landsleuten nicht vorenthalten:
„. . . Es ist ein großes Opfer, das alljährlich von den Sudetendeutschen gebracht wird. Schon der Anreiseweg als solcher erfordert Mut, und auch das Ausharren in den Hallen, die meistens die Menschenmengen gar nicht aufnehmen können. Jedoch leuchtet aus jedem Gesicht die Freude über das Wiedersehen von Bekannten aus der alten und neuen Heimat." Auch wir Schlaggenwalder waren mit einer stattlichen Zahl in Nürnberg vertreten.
Leider ist bei einer solchen Massenzusammenkunft die Atmosphäre nicht so familiär wie bei unseren Treffen in Auerbach, Goldbach oder Lettgenbrunn. Wir wollen sehen, ob wir im Jahre 1975 wieder ein Treffen in Auerbach ermöglichen können. Kunzmann Toni will sich dieser Sache annehmen. Wegen eines passenden Termins können Landsleute ihre Meinungen vorbringen.
Leider konnte ich im März-HB das Trefflokal in Nürnberg nicht bekanntgeben, da die Benachrichtigungen zu spät eintrafen.
Wenn wir auch nicht alle zufrieden waren in Nürnberg, so sollten wir doch diesen Tag als einen Beweis unseres festen Zusammenhaltens in guter Erinnerung bewahren. Wir sollten nicht nachlassen, und jede Möglichkeit nutzen, die Begegnungen mit unseren Landsleuten gewährleisten. Es ist immer wieder erstaunlich, zu welchen Opfern die älteren Landsleute bereit sind, wenn der Ruf ergeht, sich zu sammeln. Das hat Nürnberg wieder bewiesen! Man darf nicht vergessen, daß es bereits 28 Jahre her sind, die Jungen von damals sind heute gereifter und die Reifen von damals sind auch heute immer noch dabei.
Richard Brummeissl
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.