Dobrá rada pro mladé i staré

Už v šedém dávnověku stálo psáno, že bohové nechávají mladé umírat — ty, které mají rádi. Starší lidi však jako by přímo nesnášeli, protože jim pořád přidělují novou bolest. Tu to zaškube, tam zase zatahá, tu trhá a bodá, jinde zase škrábe. Stárnutí by vůbec nebylo tak zlé, kdyby s sebou nepřinášelo tu zlou bolest! Proto je zdraví tím nejvyšším statkem na zemi. Jen kdo je zdravý, může být také šťastný. Kdo ale hodně kouří a pije alkohol, brzy pozná, že si rychle mrhá životem. Kdo si však vždy udrží správnou míru ve všech věcech, tomu se v životě podaří ledacos! A kdo se navíc na staré bohy dívá vesele, přistupuje k nim s humorem a plnou důvěrou, toho nechají žít obzvlášť dlouho a k tomu mu ještě nadělí zdraví.

Ať si to každý člověk vezme k srdci, třeba i jemu takový dárek jednou rozkvete. Dobrá rada je zde dána, a kdo chce, ať se jí řídí!

Kunzmann, Vídeň

věta pokračuje na dalším listu ⟶

Babička sedí na stoličce před kamnovými dvířky a pláče, protože jí knedlíčky v troubě úplně připálily. Tu jí povídá Tonerl: „No tak se tím přece netrap, dědeček už stejně nic nevidí, on je pak stejně sní."

Netrvá dlouho a už zase naříká: „Není to jako dřív bývalo, teď na silnici člověk neuvidí ani kousek hovězího dobytka." A na to povídá Franzl, docela malý chlapec: „Podívej se jednou do zrcadla, hned zas jedno uvidíš."

(Zaslala Julie Ullmann, Dachau bei München)