Nejkrásnější triumf ale zažila, když jí byla roku 1905 udělena 4. Nobelova cena míru. Bylo to zasloužené uznání za mnohá díla, jež napsala ve službě míru, především za „Odzbrojte!", a za její neúnavnou činnost v mírovém hnutí. Slova velkého vynálezce, jimiž jí kdysi blahopřál k jejímu hlavnímu dílu, se nyní naplnila v realitě: „Váš skvělý styl a velkorysost vašich myšlenek nás dovedou dál než všechny naše pekelné nástroje!"
V roce 1906 odcestovala baronka do Norska, aby před Stortingem a králem Haakonem přednesla povinný projev ke svému tématu, k němuž jsou laureáti zavázáni. O rok později ji nacházíme opět jako pozorovatelku na 2. haagské mírové konferenci, kde znovu sehrává významnou roli.
Když v roce 1908 dokončila své paměti, neznamenalo to, že by se ona, tehdy pětašedesátiletá, plně stáhla na odpočinek a jejíž energie by ochabla. Nadále se podílela na velkém hnutí až do svého posledního dechu. V závěrečném slově s uspokojením konstatovala: „Hnutí se mezitím stalo více než spolkem, stalo se zápasem o světový názor a světový řád.
Z rukou apoštolů přešlo mezitím do rukou mocných a do rukou politiků probouzející se demokracie. Připravuje se nové uspořádání světa."
A toto přesvědčení naplňovalo jednasedmdesátiletou stařenu ještě ve chvíli, kdy 21. června 1914 ve Vídni po ní vztáhla ruku smrt.
O osm dní později práskly ve Sarajevu výstřely atentátníka Principa proti rakouskému následnickému páru. A ozvěna těchto výstřelů se rozmnožila miliónkrát a o 20 let později se zvedla znovu, ještě krutěji! Byla to snad milosrdná, laskavá smrt, jež bojovnici za mír ušetřila prožití této metly lidstva a dočasného zhroucení jejího úsilí? Vždyť ji už tolik bolely zápletky její doby ve východní Asii, jižní Africe a Americe. Jak by ji teprve otřáslo toto velké evropské vraždění, kdyby je musela sledovat na vlastní oči!
14 Punkte, sein Völkerbund und schließlich die Vereinten Nationen sind Früchte jener Zeit.
Den schönsten Triumph aber erlebte sie, als ihr im Jahre 1905 der 4. Friedens-Nobel-Preis zuerkannt wurde. Es war die verdiente Anerkennung für die vielen Schriften, die sie im Dienst am Frieden verfaßt hatte, voran „Die Waffen nieder", und für ihre unermüdliche Tätigkeit in der Friedensbewegung. Die Worte des großen Erfinders, als er ihr zu ihrem Hauptwerk gratuliert hatte, hatten nun ihren realen Niederschlag gefunden: „Ihr glänzender Stil und die Hochherzigkeit ihrer Ideen werden uns weiterbringen als all unsere Höllenwerkzeuge!"
1906 reiste die Baronin nach Norwegen, um vor dem Storthing und König Hakon den obligaten Vortrag zu ihrem Thema zu halten, zu dem die Preisträger verpflichtet sind. Ein Jahr später finden wir sie wieder als Beobachterin bei der 2. Haager Friedenskonferenz, wo sie wiederum eine wesentliche Rolle spielt.
Als sie 1908 ihre Memoiren abschloß, bedeutete das nicht, daß sie, die 65-jährige, sich voll zur Ruhe setzte und ihre Energie erlahmt sei. Sie nahm weiter Anteil an der großen Bewegung bis zu ihrem letzten Atemzug. Befriedigt stellte sie aber im Schlußwort fest: „Die Bewegung ist unterdessen mehr als ein Verein geworden, sie ist zum Weltanschauungs- und Weltordnungskampf geworden.
Aus den Händen der Apostel ist sie unterdessen in die Hände der Machthaber und in die Hände der Politiker der erwachenden Demokratie gegangen. Eine neue Organisation der Welt bahnt sich an."
Und diese Überzeugung erfüllte die 71-jährige Greisin noch, als am 21. Juni 1914 in Wien der Tod seine Hand nach ihr ausstreckte.
Acht Tage später peitschten die Schüsse des Attentäters Princip in Sarajewo gegen das österreichische Thronfolgerpaar. Und das Echo dieser Schüsse wurde ein
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Novinky nakladatelství Sudetenland
„Sudetoněmecký kulturní almanach", svazek 8 (1974), vydal Josef Heinrich za spolupráce Dr. Viktora Aschenbrennera, Heriberta Loserta a Lea Hanse Mallyho, 176 stran, mnoho obrazových příloh. Cena DM 22,—.
Stejně jako sedm předchozích svazků zachycuje i nový díl duchovně-tvůrčí výkony sudetských Němců, dnešní i mnoha předchozích generací, a představuje je čtenářům. Kdo chce svým dětem a potomkům předat toto kulturní dědictví, se bez tohoto důležitého souhrnu neobejde.
„Plodné dědictví" 20 let Sudetoněmecké kulturní ceny. 160 stran, 48 obrazových příloh, vázané, DM 22,—.
Zde je shrnuto 120 životních příběhů (20 nositelů hlavní ceny a 100 nositelů uznávacích a podpůrných cen), doplněných fotografiemi těchto osobností a četnými reprodukcemi děl výtvarných umělců, čímž vzniklo přesvědčivé vyobrazení sudetoněmecké kulturní krajiny.
Dílo, které sestavil Dr. Viktor Aschenbrenner, zřetelně ukazuje, jak bohaté bylo a je naše kulturní dědictví, a dává naději, že se tvůrčí síla sudetských Němců i v budoucnu projeví mnohotvárně a s plnou silou.
Neuerscheinungen des Verlagshauses Sudetenland
„Sudetendeutscher Kulturalmanach", Band 8 (1974), herausgegeben von Josef Heinrich unter Mitwirkung von Dr. Viktor Aschenbrenner, Heribert Losert und Leo Hans Mally, 176 Seiten, viele Bildtafeln. Preis DM 22,—.
Wie seine sieben Vorgänger, so hält auch der neue Band die geistig-schöpferischen Leistungen des Sudetendeutschtums, heute und in einer langen Geschlechterreihe, fest und stellt sie dar. Wer seinen Kindern und Nachkommen das kulturelle Erbe weiterreichen will, kann diese wichtige Zusammenfassung nicht entbehren.
„Fruchtbares Erbe"
20 Jahre Sudetendeutscher Kulturpreis.
160 Seiten, 48 Bildtafeln, gebunden DM 22,—.
Hier sind 120 Lebensbilder (der 20 Hauptpreisträger und der 100 Träger der Anerkennungs- und Förderpreise) zusammengefaßt und durch Wiedergabe der Lichtbilder dieser Persönlichkeiten und zahlreicher Werke der bildenden Künstler zu einer überzeugenden Darstellung der sudetendeutschn Kulturlandschaft geformt.
Das von Dr. Viktor Aschenbrenner gestaltete Werk macht ebenso sichtbar, wie reich unser kulturelles Erbe war und ist, wie es hoffen läßt, daß sich die kulturelle Schaffenskraft des Sudetendeutschtums auch in der Zukunft vielfältig und leistungsstark zeigen wird.
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.