Bertha von Suttnerová

Lidský rod je společenstvím, i když v něm panují sebevětší rozdíly a odstupňování. A každý jednotlivec tohoto společenství má možnost vykonat pro celek něco zvláštního, něco velkého, a získat si tím nepomíjivé zásluhy. Většina lidí je ovšem jen uživatelem poznatků druhých, respektive svých předchůdců.

Trvání naší současné kultury a civilizace lze vidět jako široce rozprostřenou plochu. Na jejím okraji se badatelé, vynálezci, umělci a filozofové snaží posouvat hranice dál. Jen na několika místech a jen o málo se to těmto obdařeným průkopníkům podaří. Právem je pak počítáme mezi velikány lidstva.

Bertha von Suttnerová je jednou z takových průkopnic civilizace. Její jméno je navždy spjato s úsilím o zachování míru a porozumění mezi národy, s hnutími, která se snaží zabránit metle lidstva – válce – a potírat ji. Sen o věčném míru je starý jako lidstvo samo. Dodnes se nestal skutečností. Stane se jím vůbec někdy? Přesto se dnes o něj zápasí na mnohem vyšší úrovni, než tomu bylo za časů baronky von Suttnerové, a máme dnes instituce, o nichž ona a její přátelé jen snili.

Bertha von Suttnerová pochází z kraje, který byl odjakživa plný napětí a ohniskem neklidu a připravené výbušné síly. Tímto krajem je český a moravský prostor. Jejím rodným městem je Praha, městem jejího dětství Brno. Je proto pochopitelné, že právě z tohoto neklidného sudetského prostoru vzešly různé podněty, které působily smiřujícím dojmem a snažily se navěky zachovat mír.

Čeští bratři, kteří vzešli z radikální části husitů, tuto touhu ve svém učení naplnili nejzřetelněji. Jako ochranovští (herrnhutští) pak působili dokonce v Hesensku u Büdingenu pod svým hrabětem Zinzendorfem, a to vzorně pilně, v chudobě, mírumilovnosti a snášenlivosti.

Bertha von Suttnerová se narodila 9. června 1843 v Praze jako dcera polního podmaršálka Franze Josefa hraběte Kinského z Chinic a Tetova.

Na 4. světovém mírovém kongresu v Bernu roku 1892 podala baronka jako zástupkyně Rakouska spolu se dvěma stejně smýšlejícími přáteli návrh, který se nám dnes jeví jako naprosto aktuální. Mírové hnutí mělo své úsilí zaměřit na vytvoření evropského spolku států, který by se v budoucnu mohl přeměnit ve Spojenou Evropu. Tím by byl učiněn konec bezprávnému stavu mezi státy, spory by mohly být urovnávány před tímto vyšším fórem a šílené výdaje na zbrojení by mohly odpadnout.

Tento návrh byl podán přesně před 70 lety! Dnes už vidíme před sebou svítání sjednocené Evropy. Evropské hospodářské společenství, které právě přijímá do svých řad dříve stojících stranou 7 států, bude předstupněm k tomu, čím byl kdysi pro německou jednotu Německý celní spolek. A na tom, zda podle přání de Gaulla vytvoříme Evropu vlastí, nebo vlast Evropu, tolik nezáleží.

A když slyšíme, že se usilovalo o trvalý kongres národů, stačí si toto slovo přeložit do nám běžných pojmů, abychom poznali, jak realisticky Bertha von Suttnerová a její přátelé uvažovali. Co jiného je totiž Společnost národů a Spojené národy než právě takový trvalý kongres?!

Jedno setkání na tomto berském mírovém dni získalo pro svět mimořádný význam. Alfred Nobel tehdy zrovna pobýval ve svém letním sídle v Curychu. Inkognito přijel do Bernu, aby se se Suttnerovými setkal. Bertha neopomněla ukázat mu mírový kongres. Při zpáteční cestě manželé Suttnerovi návštěvu opětovali v Curychu, a právě tehdy zřejmě došlo k rozhodujícímu vysvětlení cílů a reálně dosažitelných možností, jež vynálezce přesvědčily podpořit věc míru. Vždyť už během oněch 10 dnů, kdy byla Bertha jeho sekretářkou v Paříži, se vyslovoval proti válce, jíž svým vynálezem dynamitu dal ještě strašnější ráz.