Jarní povídání
Napsala Anna Neidhart
„Led pouští řeky, potoky se ženou..." — opěvuje ve své hymně velký básník Goethe příchod jara.
Letos se ale zdá, že příroda jde jinou cestou.
Navzdory všem předpovědím počasí se meteorologové zmýlili. Předpovídaná tuhá zima nepřišla. A to zrovna ve chvíli, kdy ceny ropy dosáhly vrcholu a každá nádrž byla pro jistotu naplněná až po okraj. — Zima ale stávkovala a přidala se k všeobecné vlně stávek.
Dokonce i svatý Matěj 24. února stávkoval, i když stará selská pranostika praví: Matěj led láme — a když žádný nenajde, tak ho udělá!
I to byl blaf! Právě v posledních únorových dnech už vykukovaly z čerstvé půdy bílé sněženky.
Tu hrozivou krizovou zimu jsme tedy málem přečkali. Březnové bouře ani vrtošivý duben nás už nerozhodí.
Velikonoce se blíží mílovými kroky.
Žáci i učitelé se těší na velikonoční prázdniny a děti na velikonočního zajíčka. Ve výlohách už stojí zlatí a stříbrní velikonoční zajíčci v obrovském množství a všelijakých velikostech.
Naše děti se ve škole učily básničku o velikonočním zajíčkovi:
U cukráře za sklem stojí, velký zajíc velikonoční. Kabátek má hnědý jak káva, ouška vzhůru natahuje.
Dnes je jen málo dětí, které ještě věří na velikonočního zajíčka. Jednou jsem své vnučce Gabi darovala opravdového živého velikonočního zajíčka. Byl černý jako uhel, protože hnědého jsem nikde nesehnala. Radost dítěte byla obrovská, když v zahradě našla košíček se živým zajíčkem. Náš „Blaky" se pak mnoho let těšil ze života — a kdyby neumřel, žil by pravděpodobně dodnes. Nikdo neměl srdce ho zabít.
S časem mizí mnoho krásných starých zvyků. Lidé s nimi už nevědí, co si počít. Třeba ten veselý zvyk „posílání na apríla". Kolikrát na to člověk 1. dubna naletěl.
Brzy ráno, když kamna nechtěla vůbec hořet a kuchyň byla plná kouře, jen proto, že muž poslal ženu na apríla a ucpal kouřovod papírem.
Které dítě by se dnes ještě nechalo poslat dospělými do lékárny koupit „semínko na plotové kolíky"?
I ve fabrické kanceláři u firmy Haas u. Cjcek se našli takoví žertéři a hrdinové. Starší pány se rádi posílalo na apríla. Vyměnili mu snídaňové vejce za „porcelánové" a královsky se bavili, když takto podvedený pán vztekle vtrhl do ředitelské kanceláře a vrátil se s vedoucím kanceláře, aby to domnělé falešné vejce před ním praštil na stůl. Jenže to „porcelánové" vejce bylo dávno zase vyměněné... Zbyl jen žloutkem potřísněný stůl, udivený vedoucí kanceláře a protáhlý obličej oběti.
Ano, kdo má škodu, o posměch nemá nouzi.
Tak bychom se zase octli u staré dobré doby v našem slavkovském městečku.
[obr] Kostel sv. Jiří v Horním Slavkově (Schlaggenwald) — pohled k hlavnímu oltáři (snímek z roku 1973)
Frühlings-Plaudereien
Von und mit Anna Neidhart
„Vom Eise befreit sind Strom und Bäche . . ." — besingt der große Dichterfürst Goethe in seiner Hymne den Frühling.
Doch in diesem Jahr scheint es in der Natur anders zu sein.
Allen Wettervorhersagen zum Trotz irrten sich die Propheten. Der vorausgesagte strenge Winter blieb aus. Gerade zur richtigen Zeit, als die Ölpreise ihren Höhepunkt erreicht hatten. Jeder Tank war zur Vorsorge bis an den Rand gefüllt. — Doch dann streikte der Winter und schloß sich der allgemeinen Streikwelle an.
Sogar der Hl. Matheis streikte am 24. Feber, denn einer alten Bauernregel nach heißt es: Matheis bricht's Eis — wenn er keines findet, so macht er eins!
Auch das war Bluff! Gerade in diesen letzten Februartagen spitzten schon die weißen Schneeglöckchen aus dem frischen Erdboden.
So hätten wir also den bedrohlichen Krisenwinter beinahe geschafft. Die Märzenstürme und der launische April wird uns auch nicht umwerfen.
Es geht mit Riesenschritten auf Ostern zu.
Schüler und Lehrer freuen sich auf die Osterferien und die Kinder auf den Osterhasen. In den Schaufenstern stehen sie schon, die goldenen und silbernen Osterhasen in Riesenmassen und Dimensionen.
Unsere Kinder lernten noch in der Schule das Gedichtchen vom Osterhasen:
Beim Zuckerbäcker hinterm Glas,
da steht ein großer Osterhas'. —
Sein Rock ist braun wie der Kaffee,
die Ohren streckt er in die Höh'.
Es gibt heute nur noch wenige Kinder, die an den Osterhasen glauben. Einmal schenkte ich meinem Enkerl Gabi einen richtigen lebendigen Osterhasen. Er war kohlschwarz, weil ich keinen braunen auftreiben konnte. Die Freude des Kindes war riesengroß, als sie im Garten das Körbchen mit dem lebendigen Osterhäslein fand. Viele Jahre erfreute sich „Blaky" seines Lebens — und wenn er nicht gestorben wäre, würde er wahrscheinlich heute noch leben. Niemand hatte das Herz, ihn zu töten.
Es kommen viele schöne alte Bräuche ab mit der Zeit. Man weiß nichts mehr mit ihnen anzufangen. So, das lustige in den „April schicken". Wie oft fiel man am 1. April darauf hinein.
Am frühen Morgen, wenn der Ofen gar nicht brennen wollte, und die Küche voll Qualm und Rauch war, nur weil der Mann seine Frau in den April schickte und das Ofenrohr mit Papier verstopfte.
Welches Kind ließe sich heute noch von Erwachsenen in die Apotheke schicken, um „Zaunstecken-Samen" zu kaufen?
Im Fabriksbüro waren auch solche Marken und Helden bei der Fa. Haas u. Cjcek. So wurden ältere Herren gerne in den April geschickt. Man vertauschte das Frühstücksei gegen ein „porzellinernes" und ergötzte sich königlich, wenn der so geprellte Herr wütend in die Direktionskanzlei stürmte und mit dem Bürochef zurückkam, und dieses vermeintliche falsche Ei dann hinknallte. Doch das „porzellinerne" war längst wieder ausgetauscht . . . Es gab einen eigelben Schreibtisch, einen erstaunt blickenden Bürochef und ein langes Gesicht des Opfers.
Ja, wer den Schaden hat, braucht für den Spott nicht zu sorgen.
So wären wir also wieder bei der guten alten Zeit in unserem Schlaggenwalder Städtchen angelangt.
[
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.