Požehnané Velikonoce – radostné Aleluja!
Milí krajané!
Vánoční slovo, které jsem směl za našeho pana světícího biskupa Kindermanna napsat pro Heimatblätter, se u redakcí i u mnoha čtenářů setkalo s dobrým ohlasem. V mnoha dopisech jsem byl požádán, abych i k velikonočním svátkům napsal kněžské slovo. Této prosbě rád vyhovuji.
Církev slaví Velikonoce jako svátek svátků nikoli jen jako historickou a zbožnou vzpomínku na utrpení, smrt a vzkříšení našeho Pána, nýbrž jako kultickou přítomnost. Velikonoce jsou prasvátkem křesťanstva. Církev není spolkem vzpomínek, nýbrž dnes v kultické skutečnosti slaví smrt a vzkříšení našeho Pána. Velikonoce slavíme jako událost spásy dnes, ohlížíme se zpět na to, co se jednou stalo s Kristem, a tím zvládáme budoucnost. Vzpomínka se stává nadějí.
„Kristus vstal z mrtvých! Ano, vpravdě vstal z mrtvých!"
Tak se modlí a zdraví křesťané východní církve o velikém velikonočním dni. Tím vyslovují to, co dnes v jazyce liturgie nazýváme velikonočním tajemstvím (paschální mysterium), ústřední spásnou událost smrti a vzkříšení. Toto velikonoční tajemství smrti a vzkříšení však neslavíme jen o Velikonocích, nýbrž při každém svátku a každou neděli jako Pánově dni. Každý, kdo se ve víře účastní, blaženě zakusí to, čím se chlubí církev jako celek: „Chlubíme se křížem svého Pána † V NĚM je vzkříšení, spása a život † Skrze NĚHO jsme zachráněni a vykoupeni."
Velikonoce zůstávají samozřejmě hluboce tajemstvím naší víry. Vzkříšení Ježíšovo sahá do oněch dimenzí, které nelze osvětlit lidským rozumem ani vědeckými metodami, nýbrž lze je zvládnout jen ve víře. Velikonoční evangelia uvádějí několik faktů, které naši víru usnadňují: prázdný hrob, zjevení Vzkříšeného, proměnu učedníků z lidského zoufalství v přesvědčení víry: Ježíš žije! To je přesvědčení víry apoštolů a nejstarší církve, ale i věřících po všechny časy: Ježíšovo vzkříšení je dílem Otce, který svého Syna potvrdil jako zaslíbeného Vykupitele a Spasitele. Dílo vykoupení, jež začalo na kříži, se vzkříšením dovršuje. I dnes platí Pavlovo slovo (1 Kor 15,14): „Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, marné by bylo naše kázání a marná by byla vaše víra, byli bychom falešnými svědky Božími."
Prázdný hrob: Podle všech evangelií byl Ježíšův hrob ráno velikonočního dne nalezen prázdný. Toto zjištění samo o sobě ještě nedokazuje vzkříšení, ale učedníci a ženy tuto zprávu o prázdném hrobě zvěstovali po celém Jeruzalémě a ani nepřátelé Páně jejich zprávě neodporovali. Prázdný hrob uvádí učedníky nejprve do zmatku. Jejich zklamání z Ježíšovy smrti bylo příliš veliké, než aby prázdný hrob sám mohl probudit víru ve vzkříšení. Potřebovali setkání se Vzkříšeným, museli se dotknout jeho ran, aby se přesvědčili, že je to týž Ježíš, který zemřel na kříži a vítězně opustil hrob. Tato zjevení nejsou produktem velikonočního nadšení učedníků, nýbrž teprve tato zjevení probouzejí velikonoční víru apoštolů a činí z nich svědky velikonoční zvěsti o Ježíši ukřižovaném a vzkříšeném. Jakmile je tato víra v obci zajištěna, zjevení ustávají.
Gesegnete Ostern - Ein frohes Alleluja!
Liebe Landsleute!
Das weihnachtliche Wort, das ich stellvertretend für unseren Herrn Weihbischof Kindermann für die Heimatblätter schreiben durfte, hat bei den Redaktionen und vielen Lesern gute Aufnahme gefunden. In vielen Briefen wurde ich gebeten, auch für das Osterfest ein priesterliches Wort zu schreiben. Gerne entspreche ich dieser Bitte.
Die Kirche feiert Ostern als das Fest der Feste nicht einfach als geschichtliche und fromme Erinnerung an unseres Herren Leiden, Tod und Auferstehung, sondern als kultische Gegenwart. Ostern ist das Urfest der Christenheit. Die Kirche ist kein Erinnerungsverein, sondern sie feiert heute in kultischer Wirklichkeit den Tod und die Auferstehung unseres Herrn. Wir feiern Ostern als ein Ereignis des Heiles heute, wir schauen rückblickend auf das, was einmal an Christus geschah und bewältigen damit die Zukunft. Die Erinnerung wird zur Hoffnung.
„Christus ist erstanden! Ja, er ist wahrhaft auferstanden!"
So beten und grüßen sich die Christen der Ostkirche am hohen Ostertag. Damit sprechen sie aus, was wir heute in der Sprache der Liturgie das Paschamysterium nennen, das zentrale Heilsgeschehen von Tod und Auferstehung. Dieses österliche Geheimnis von Tod und Auferstehung feiern wir aber nicht nur Ostern, sondern an jedem Fest und jeden Sonntag als Herrentag. Jeder, der gläubig mitfeiert, wird beglückend erfahren, was die Kirche als Ganzes rühmt: „Wir rühmen uns im Kreuz unseres Herrn † In IHM ist die Auferstehung, Heil und Leben † Durch IHN sind wir gerettet und erlöst."
Ostern bleibt natürlich zutiefst ein Geheimnis unseres Glaubens. Die Auferstehung Jesu reicht in jene Dimensionen, die nicht mit der menschlichen Ratio und nach wissenschaftlichen Methoden ausgeleuchtet werden können, sondern nur im Glauben bewältigt werden können. Die Osterevangelien nennen einige Fakten, die unseren Glauben erleichtern: das leere Grab, die Erscheinungen des Auferstandenen, die Wandlung der Jünger aus menschlicher Verzweiflung in die Glaubensüberzeugung: Jesus lebt! Das ist die Glaubensüberzeugung der Apostel und der ältesten Kirche, aber auch der Glaubenden zu aller Zeit: Jesu Auferstehung das Werk des Vaters, der seinen Sohn als den verheißenden Erlöser und Retter bestätigt. Das Erlösungswerk, das am Kreuze begonnen hat, wird durch die Auferstehung vollendet. Auch heute gilt das Paulus Wort (1 Kor. 15,14): „Wäre Christus nicht auferstanden, wäre hinfällig unsere Predigt und töricht Euer Glaube, wir wären falsche Zeugen Gottes."
Das leere Grab: Nach allen Evangelien wurde das Grab Jesu am Morgen des Ostertages leer aufgefunden. Diese Feststellung begründet zwar noch keine Auferstehung, aber Jünger und Frauen verkünden diese Botschaft vom leeren Grab in ganz Jerusalem und auch die Feinde des Herrn haben ihrer Botschaft nicht widersprochen. Das leere Grab bringt die Jünger zuerst in Bestürzung. Ihre Enttäuschung über Jesu Tod war zu groß, als daß ein leeres Grab hätte den Glauben an die Auferstehung wecken können. Sie brauchen Begegnungen mit dem Auferstandenen, sie müssen seine Wunden berühren, um sich zu überzeugen, daß es der
věta pokračuje na dalším listu ⟶
Rozdělení textu na listy je odhad — text může o odstavec přetéct na sousední list. Původní znění vlevo je vždy přesné.
Klikni na větu a ukáže se, kde na skenu stojí. Zvýrazňují se celé řádky, ne přesná slova — místo je tedy přibližné.