Požehnané Velikonoce – radostné Aleluja!

Milí krajané!

Vánoční slovo, které jsem směl za našeho pana světícího biskupa Kindermanna napsat pro Heimatblätter, se u redakcí i u mnoha čtenářů setkalo s dobrým ohlasem. V mnoha dopisech jsem byl požádán, abych i k velikonočním svátkům napsal kněžské slovo. Této prosbě rád vyhovuji.

Církev slaví Velikonoce jako svátek svátků nikoli jen jako historickou a zbožnou vzpomínku na utrpení, smrt a vzkříšení našeho Pána, nýbrž jako kultickou přítomnost. Velikonoce jsou prasvátkem křesťanstva. Církev není spolkem vzpomínek, nýbrž dnes v kultické skutečnosti slaví smrt a vzkříšení našeho Pána. Velikonoce slavíme jako událost spásy dnes, ohlížíme se zpět na to, co se jednou stalo s Kristem, a tím zvládáme budoucnost. Vzpomínka se stává nadějí.

„Kristus vstal z mrtvých! Ano, vpravdě vstal z mrtvých!"

Tak se modlí a zdraví křesťané východní církve o velikém velikonočním dni. Tím vyslovují to, co dnes v jazyce liturgie nazýváme velikonočním tajemstvím (paschální mysterium), ústřední spásnou událost smrti a vzkříšení. Toto velikonoční tajemství smrti a vzkříšení však neslavíme jen o Velikonocích, nýbrž při každém svátku a každou neděli jako Pánově dni. Každý, kdo se ve víře účastní, blaženě zakusí to, čím se chlubí církev jako celek: „Chlubíme se křížem svého Pána † V NĚM je vzkříšení, spása a život † Skrze NĚHO jsme zachráněni a vykoupeni."

Velikonoce zůstávají samozřejmě hluboce tajemstvím naší víry. Vzkříšení Ježíšovo sahá do oněch dimenzí, které nelze osvětlit lidským rozumem ani vědeckými metodami, nýbrž lze je zvládnout jen ve víře. Velikonoční evangelia uvádějí několik faktů, které naši víru usnadňují: prázdný hrob, zjevení Vzkříšeného, proměnu učedníků z lidského zoufalství v přesvědčení víry: Ježíš žije! To je přesvědčení víry apoštolů a nejstarší církve, ale i věřících po všechny časy: Ježíšovo vzkříšení je dílem Otce, který svého Syna potvrdil jako zaslíbeného Vykupitele a Spasitele. Dílo vykoupení, jež začalo na kříži, se vzkříšením dovršuje. I dnes platí Pavlovo slovo (1 Kor 15,14): „Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, marné by bylo naše kázání a marná by byla vaše víra, byli bychom falešnými svědky Božími."

Prázdný hrob: Podle všech evangelií byl Ježíšův hrob ráno velikonočního dne nalezen prázdný. Toto zjištění samo o sobě ještě nedokazuje vzkříšení, ale učedníci a ženy tuto zprávu o prázdném hrobě zvěstovali po celém Jeruzalémě a ani nepřátelé Páně jejich zprávě neodporovali. Prázdný hrob uvádí učedníky nejprve do zmatku. Jejich zklamání z Ježíšovy smrti bylo příliš veliké, než aby prázdný hrob sám mohl probudit víru ve vzkříšení. Potřebovali setkání se Vzkříšeným, museli se dotknout jeho ran, aby se přesvědčili, že je to týž Ježíš, který zemřel na kříži a vítězně opustil hrob. Tato zjevení nejsou produktem velikonočního nadšení učedníků, nýbrž teprve tato zjevení probouzejí velikonoční víru apoštolů a činí z nich svědky velikonoční zvěsti o Ježíši ukřižovaném a vzkříšeném. Jakmile je tato víra v obci zajištěna, zjevení ustávají.

věta pokračuje na dalším listu ⟶