Nezapomenutý domov

[obr] Dámský balet na silvestrovském plese roku 1938 v Horním Slavkově (Schlaggenwald)

Jak často se mi vybaví domov, veselé dětství mé, starostliví rodiče, sourozenci milí, kdysi blízcí tak. Ten stoletý a útulný rodný dům, zde bylo bezpečí rok co rok. Vzpomínám na tiché komory a skryté světnice. Stály tam těžké truhly a pestře malované skříně. Vidím krásné šaty a šátky v nich ležet. Ticho bylo v domě, žádný spěch. V koutě obrázek Pána Boha na zdi, olejová lampička před ním hořela, vidím matčinu pilnou ruku, jak leští cínové nádobí a rovná je na polici. Ve skleněné skříni nejkrásnější porcelán; toho bylo v rodném kraji hojně. A ještě mnoho věcí z rukou předků, potomky opatrovaných a ctěných. Vídám často ve snu, jak přichází Ježíšek, stojící pod vánočním stromkem se sourozenci a zbožnými rodiči. Ó krásné dětství a milý rodný dome! Šťastný člověk, jenž nemusí z tebe pryč. Jen pošetilci nás mohli oloupit a vyhnat. Z tohoto zločinu nikdy nevzejde požehnání. My však neztratíme odvahu a půjdeme vstříc novému světlu.