Kardinál Döpfner — 60 let

Když arcibiskup mnichovsko-freisingský a předseda Německé biskupské konference Dr. Julius kardinál Döpfner slavil 26. srpna své šedesáté narozeniny, nesměli mezi gratulanty chybět ani němečtí vysídlenci. Komentáře, které k tomuto dni vyšly v tisku, dostatečně ocenily zásluhy kardinála v různých oblastech. My vysídlenci máme vysokému jubilantovi co děkovat zvlášť za to, že svým vytrvalým zastáváním se oprávněných zájmů vysídlenců podal věrohodné svědectví o tom, že se církev v Německu — vhod i nevhod — zastává obětí nespravedlivé mocenské politiky.

Kardinál Döpfner k našim krajanům nehovoří o stesku po domově a neposkytuje laciná slova útěchy. Jako berlínský biskup na vlastní kůži poznal, do jakých duchovních a politických souvislostí je třeba zařadit osud vysídlenců. Právě proto ale také vysídlence napomínal, aby se neutápěli ve vlastním utrpení a utrpěné křivdě, nýbrž aby ve svém osudu slyšeli Boží volání. Vzpomínáme na památné kázání tehdejšího würzburského biskupa a pověřence pro pastoraci vysídlenců při oslavě stříbrného biskupského jubilea světícího biskupa Remigera v mnichovském kostele Panny Marie dne 20. února 1955, kdy naléhavě řekl vysídlencům: „Nejhlubší příčina veškeré nespravedlnosti v dnešním světě tkví ve sesazení Boha z trůnu." Ve vyrovnávání se s bezprávím a násilím, které zejména od let před rokem 1945 a po něm zatěžuje německo-polské vztahy, spatřoval kardinál vždy jeden z nejdůležitějších úkolů církve v Německu, přičemž je při tom nezbytná spolupráce vysídlenců.

Na rozdíl od těch, kdo už politické uvolnění napětí označují za smíření národů, a na rozdíl od těch, kdo byli tváří v tvář nepřehlédnutelnému bezpráví hitlerovské doby vůči polskému národu ochotni k nekonečné odškodňovací službě a přitom zavírali oči před porušenými lidskými právy německých vysídlenců, kardinál Döpfner vždy jasně viděl, že trvalé smíření národů je možné jen na základě „pravdy, spravedlnosti, lásky a svobody", jak to před deseti lety slavnostně potvrdil Jan XXIII. ve své velké encyklice „Pacem in terris".

Pokud byli někteří vysídlenci občas zklamáni opatrně vyváženými slovy kardinála, přehlíželi, v jak obtížné situaci se jako předseda Německé biskupské konference stále znovu ocital. Polští katolíci a biskupové již léta naléhali na uznání linie Odra-Nisa jako západopolské hranice. V přehlučeném sboru polských hlasů bylo sotva možné rozlišit mezi sovětsko-ruskými a velkopolsko-nacionalistickými požadavky a představami těch, kdo v křesťanském duchu vyslovili v Čenstochové velké slovo smíření: „Odpouštíme a prosíme o odpuštění!" Poté si memorandum EKD (Evangelické církve v Německu) a rozhodující evangelické kruhy s odvoláním na bezpráví hitlerovské doby a křesťanskou povinnost ke smíření vyžádaly, aby se vysídlenci dobrovolně vzdali domova. Bensberské memorandum se pokusilo tlačit týmž směrem i německé katolíky. Kromě toho po slavné výměně dopisů mezi polskými a německými biskupy mnozí chtěli vidět rychlé úspěchy.

Poté začala propaganda pro „novou východní politiku" pod heslem „smíření". Byl to sám kardinál Döpfner, kdo se při rozhovoru s polskými katolíky bránil tomu, aby byli odpůrci východních smluv označováni za špatné katolíky. Nakonec chtěl Svatý stolec posílit polskou církev zřízením nových diecézí, jakmile Bonn vytvoří nezbytné mezinárodněprávní předpoklady. Teprve při zohlednění těchto rozmanitých tendencí a vlivů, které se místy stupňovaly až v nátlak, lze náležitě ocenit prohlášení německých biskupů z 29. června 1972. Lze patrně předpokládat, že na tomto prohlášení má největší zásluhu kardinál Döpfner, podporovaný biskupem Janssenem. Němečtí biskupové v něm s odkazem na společnou rezoluci Spolkového sněmu (Bundestagu) ze 17. května 1972 hájí základní národní zájmy německého lidu. Zdůrazňuje se v něm ale také nutnost další zvláštní pastorace pro německé vysídlence. Kardinál Döpfner dokonce výslovně ohlásil posílenou podporu této církevní práce s vysídlenci. Výslovně se v něm rovněž uznává ochota, kterou vysídlenci „projevili již brzy po válce k německo-polskému dorozumění."

věta pokračuje na dalším listu ⟶