Veselá domovina

Přestálá bolest

Parťák hvízdá na svačinovou přestávku. Všichni pádí k stavební boudě, nikdo nechce ztratit ani minutu. Jeden zedník seskočí z několika příček žebříku, dopadne na hřebík a ten se mu hluboko zabodne do chodidla. Přes velkou bolest si vezme svůj balíček s chlebem a začne svačit. Bolest mu vysává barvu z obličeje. Kolega mu na to řekne: „Vytáhni si ten hřebík ven, ať tě to bolení pustí." Zedník mu odpoví: „Ty ses snad zbláznil, teď při svačině!"

Žádný rozdíl

Dcera přijde domů z lycea a se vší chytrostí vypráví otci, že v Indii muži poznají své ženy teprve po svatbě. Otec si povzdechne a řekne: „Holka, to je u nás přesně stejné."

Ten rozdíl

Kovářův Seff si rád čas od času přihne o něco víc, a proto míval často pořádnou opici. Jednou si ho Hüafla vzal „do parády" a řekl mu: „Podívej, Seffe, takhle to s tebou dál nejde. Vždyť to je u tebe už opravdová nemoc."

„Jo, jo," odpoví Seff, „opice je jako horečka, jenže ten stav zase přejde. Ale tvůj stav nepřejde." „Jak to myslíš?" ptá se Höifl. „Copak mám za stav?" Na to Seff: „No, prostě jsi hloupý!"

Obecní kráva

Steffl Toni byl hrobník a jako to na vesnici bývá – plat měl mizerný. Protože ale všechno zdražovalo a Toni z toho nemohl vyžít, sebral odvahu a šel za starostou požádat o přidání. Trefil se ale na špatnou adresu. Obecní hodnostář se na něj obořil: „Cože – chceš víc peněz? Z toho nic nebude, za to bys akorát zasloužil přes hlavu! Tebe určitě štípl vzteklý pes! Jen ať ještě jednou uslyším slovo »přidání«! Co si vůbec o sobě myslíš! Obec nemá žádné peníze na vyhazování, a proto nic nedostaneš!"

„No dobrá," poznamenal na to Steffl Toni, „je to jako vždycky, pro chudé lidi tu nic není. U nás v obci je to jako s krávou o čtyřech struccích. Na tom největším visí výběrčí daní, na druhém pan farář, na třetím pan učitel a na čtvrtém, který je nejmenší a teče z něj jen trochu vodnatého mléka, na tom visí obecní pastýř a hrobník."

Ty správné brýle

Sklenář Mani přijede do lázní a zajde do obchodu s brýlemi. Nasazují mu na nos brýle jedny za druhými, ale žádné mu nesedí. Po dlouhém výběru se ho optik zeptá, jestli vůbec umí číst. Na to Mani odpoví: „Milý pane, kdybych uměl číst, tak přece žádné brýle nepotřebuji."

---

Vydavatel, nakladatel a odpovědný redaktor: Richard Brummeissl, 8756 Kahl am Main, Siedlungsstraße 11. — Poštovní šekový úřad 1, 6 Frankfurt, číslo účtu 327195. — Cena za kus 2,20 DM. Sazba a tisk: Buchdruckerei Emil Kolb, 8752 Dettingen/Main, poštovní přihrádka 45, telefon (06188) 5141

věta pokračuje na dalším listu ⟶